Zdravím vespolek!

No, jeden odjezd se mi vybavuje poměrně zřetelně. Snad nevadí, že ne můj. Bylo to první rok, kdy jsem konečně bydlela ve svém. Naši jeli na dovolenou. A protože mamčinou velkou zálibou jsou kytky, dostala jsem za úkol postarat se o ně, než se vrátí. A vybírat schránku.

Několik dní předem jsem je navštívila a dostala instrukce a zbrusu nový klíč od bytu. Mamka neponechala nic náhodě, znajíc mě, označila každou kytku barevným čtverečkem přichyceným miskou s květináčem. Zelené čtverečky = zalívat 2-3x týdně, červené čtverečky jen jednou za týden.

V den odjezdu ještě rozlučkový telefon mně do práce a upozornění, že klíč od schránky mi nechávají v kuchyni na stole. Kytky zalité, takže stačí, když je půjdu zalít tak za 3 dny.

Za tři dny jsem po práci vzorně mířila k rodnému hnízdu. Na mě se můžete spolehnout! Jenže ouha. Ať jsem dělala co dělala, dveře tím novým klíčem ne a ne odemknout. Kdybych se na hlavu postavila, prostě ne!

A tak to šlo zbývajících 11 dní. Každý den ráno, cestou do práce, jsem se tam stavovala a snažila se ty prokleté dveře odemknout. Marně. Druhý týden jsem se pokoušela ten nešťastný klíč trochu vypilovat, prohloubit zářezy, ale nepomohlo to, dveře stále vzdorovaly. Měla jsem chuť je roztřískat. A dělalo se mi špatně při představě, jak mamčina pýcha, kytky léta s láskou piplané a pěstované, za těmi dveřmi usychají a hynou. Ze schránky přeplněné letáky jsem pak vytahovala aspoň to, co čouhalo ven. Občas tak vztekle, že i ve více kusech. Dny zbývající do návratu našich utíkaly zoufale pomalu.

Nebudete tomu věřit, ale kytky přežily. Všechny. Některé sice poněkud zdecimované, ale pod laskavou péčí mojí drahé rodičky se postupně vzpamatovaly. Dobře to dopadlo. :o)

Eliška

Milá Eliško!
Jednou za tři dny? To já ty svoje napájím každý den minimálně v tomhle vedru. Sajou jak nezavřené! Obě dvě! :))

Kdo vám odjel a jak jste to zvládli? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama