Foto: Archiv Stanislava Petříčka

Vaše hladovění trvalo 33 dní. Proč zrovna toto číslo?
Jednoduše to tak vyšlo. Nebyl v tom žádný záměr ani symbolika. Po 33 dnech jsem usoudil, že už to nedávám. Nemohl jsem vstát z postele, spát a hodně mě bolela noha. Ale zpětně nebyla nejhorší ta fyzická bolest, když se tělo čistilo, ale psychika. Už jsem to nemohl vydržet sám se sebou.

Jaká byla vaše počáteční motivacek hladovění?
Jednoznačně strach. Strach ze zdravotních problémů. Z toho, že když nezačnu okamžitě něco dělat, už to nestihnu a dvacet let před smrtí do sebe budu cpát prášky. Potýkal jsem se s bolestí zad a nohy.

Nebyl to prostě jen projev krize středního věku?
Ne, jsem prostě magor. Neměnil jsem v té době manželku ani nezačal běhat. Byl to vážně jen ten strach, že když se sebou nezačnu nic dělat, budu mít za chvíli nakročeno do penálu.

Jak jste přišel na to, že zrovna dlouhodobá hladovka vám prospěje?
Nezačalo to hladovkou, ale tím, že jsem přestal jíst maso. Na tuhle myšlenku mě přivedl můj kamarád, který se věnuje rehabilitacím, pracuje s lidmi a energiemi a je hodně vnímavý. Řekl mi, že je sice fajn, že medituju, ale když se potom nacpu masem, nemůžu se divit, že je mi pořád špatně. Člověk nemůže měnit všechno najednou, protože by to nezvládnul, takže jsem začal vyřazením masa a vyměnil ho za cukr, abych se nezbláznil.

Proč právě maso? Bílkoviny jsou pro tělo důležité. Naopak před konzumací cukru se varuje.
Maso, které se běžně prodává, například kuře je chemickou laboratoří. Je plné růstových hormonů a antibiotik. A to tělu vážně neprospívá. Cukr je zase droga, ale jak jsem řekl, člověk nemůže vyřadit všechno najednou.

Nebylo by řešením jíst maso z bio chovů?
Když už maso, tak třeba divoká ryba koupená na trhu v Norsku je za mě úplně v pořádku. Tady ji ale seženete jen těžko.

V mase mohou být antibiotika, ale v ovoci a zelenině zase pesticidy.
Samozřejmě, jsem si toho vědom. Není jablko jako jablko, ale snažím se dělat maximum, které můžu, což je pro mě vyřazení masa a raw strava. Nejsem blázen, abych dvacet hodin denně přemýšlel nad tím, co jím.

Zmínil jste, že vás bolela noha. Jak jste mohl vědět, že bolesti, kterými trpíte, jsou důsledkem toho, že se tělo čistí a ne způsobem, jakým vám říká, že máte skončit?
Takové hluboké úvahy jsem neměl. Obecně jsem velice racionálně založený člověk. Živím se jako manažer a hodně plánuju. Ale hladovku jsem neplánoval, nepřemýšlel jsem nad tím.


Foto: Stanislav Petříček před změnou životního stylu (archiv Stanislava Petříčka)

Nechybí vám pud sebezáchovy?
Nesmíte o tom takhle uvažovat. Jakmile si řeknete, že nebudete jíst, je to konec. Váš svět se zhroutí a od té doby budete myslet jen na jídlo. Pro psychiku je nejlepší nevědět, do čeho jdete. Neplánovat. Navíc jsem necítil, že bych potřeboval pomoc.

Co vaše okolí, hlavně manželka a děti? Nerozmlouvali vám to, zvlášť když viděli, že vám není dobře?
Předně jsem se nikoho neptal. Nevím, proč by mi měl někdo říkat, co mám dělat. Navíc se mnou nebyli celou dobu. Dva týdny jsem pracoval v Americe.

Jaký moment byl nejhorší?
Nějaké pupínky nebo opary, které mi vyrašily, jsem vůbec neřešil. Nejsem puberťačka. Z hlediska fyzické bolesti byla nejhorší ledvinová kolika. To se dá přirovnat k porodu.

Ani v tu chvíli vás nenapadlo vyhledat lékaře?
Byl jsem zavřený na hotelu v Americe a čůral růžové šampaňské. Usoudil jsem, že se ze mě odplavuje něco špatného a řekl si, že jedu dál. Navíc je mi jasné, že doktor by mi řekl, ať se najím, a ještě by mě možná odvlekli ve svěrací kazajce.

Prokazuje se, že krátkodobé omezení potravy v řádu hodin či pár dnů může mít na tělo pozitivní efekt. Vždy se ale doporučuje postupně trénovat. Připravoval jste se nějak?
Kromě toho, že jsem pár měsíců před hladovkou přestal jíst maso, jsem se připravoval maximálně meditací a cvičením na doplňování energie. Potom jsem si jednoho dne řekl, že zkusím, jak dlouho vydržím bez jídla, a dal jsem rovnou 33 dní. Určitě bych ale nikomu nedoporučoval, aby následoval můj příklad. Chci se jen podělit o svou zkušenost, a ne někoho nabádat k tomu, aby to taky vyzkoušel.

Ani jste si nestudoval, jaký vliv může mít hladovění na vaše tělo? Tedy selhání orgánů, zejména srdce, ztrátu svalů apod.?
Ne. Je to taková jízda, na kterou vás stejně nikdo nepřipraví.

Mělo hladovění na vaše tělo nějaký negativní efekt? Musel jste například přijít o svaly.
Nemám žádné zdravotní problémy a cítím se dobře. O svaly jsem nepřišel. Zhubnul jsem skoro 15 kilo, ale byl to hlavně tuk.

Jak to víte? Podstoupil jste před a po měření?
Ne, ale přeci poznám, jestli mi zůstal tuk nebo svaly.


Foto: Takhle vypadá Stanislav Petříček dnes, dole má kolem 30 kilogramů (archiv Stanislava Petříčka)

A co psychika? Jaký vliv to mělo na ni?
Byl jsem úplně v pohodě a v klidu. Jediný problém byl, že když nejíte, nejste unavený a nepotřebujete spát. Můj den měl 21 i 22 hodin. Udělal jsem své firmě marketing na dva roky dopředu. To bylo asi nejhorší, že jsem nemohl vydržet sám se sebou. Za celou dobu jsem proflákal jen jeden den, kdy mi nebylo moc dobře.

Plánujete hladovku někdy zopakovat?
Nemám důvod. Navíc mám během roku na přeskáčku asi 200 dní, kdy nejím. Myslím, že bych jídlo už vůbec nepotřeboval, ale to bych byl až moc výkonný, a zbláznil bych se z toho.

Jak tedy dnes vypadá váš jídelníček?
Když jím, tak asi jednou denně odpoledne syrovou stravu. Vždycky mám nějakou oblíbenou potravinu, kterou si dávám, dokud se jí takzvaně nedojím. To znamená, že už jsem jí měl dost, a nebudu se k ní vracet. Naposledy to byly ředkvičky. Teď se dojídám květákem. Jím třeba různé pomazánky.

Máte někdy pocit hladu?
Když mám hlad, znamená to, že je něco špatně, že jsem do své aury natáhnul negativní energii z okolí.

Z čeho tedy vaše tělo čerpá, když nejíte?
Vyživuje ho energie, ale když je jí moc, vede to právě k tomu, že jsem neúnavný. Raw strava mě příjemně unaví, ale neodpadnu po ní, jako kdybych si dal vepřo knedlo zelo.  

Proč se tímto způsobem neřeší hladovění v rozvojových zemích?
Je to duchovní cesta. Rozdíl je v tom, že lidé v rozvojových zemích po jídle touží. Já netoužím po kořalce, protože jsem jich už pár vypil, už netoužím po mase, protože jsem ho za svůj život kila snědl.

Kdo je Stanislav Petříček?
Stanislav Petříček je sedmačtyřicetiletý manažer a podnikatel, který vystudoval vojenskou akademii. V roce 2014 se kvůli zdravotním problémům rozhodl podstoupit hladovku. Ta nakonec trvala 33 dní. V tomtéž roce založil společnost provozující síť bister bistRAWveg, kde se jídlo připravuje podle zásad raw (syrové) stravy. Nic nesmí projít tepelnou úpravou nad 42 °C, aby si potraviny uchovaly maximum ze své výživové hodnoty.

Mohlo by vás také zajímat:

Reklama