...srdce nebolí.

Janu znám už skoro deset let. Bydlíme v jednom domě, občas zajdeme na kafe, do kina, naše dcery jsou kamarádky. Je to docela obyčejná, nenápadná žena, lehce přes čtyřicet, žádná filmová hvězda, taková, jakých na ulici potkáte stovky.

Pracuje v jedné redakci, práce ji baví, je zkrátka spokojená žena. Má dvě děti - syn studuje matfyz, dcera se chystá na gymnázium. Žádné problémy. Janin muž pracuje na jednom ministerstvu, rodina je finančně dobře zajištěná. Jirka je takový ten rodinný typ, co dojde nakoupit, když je potřeba, vyluxuje, dokonce občas i vaří a žehlí (ale jen takové to „rovné“ prádlo).

Víkendy tráví na chatě, pracují na zahradě, večer grilují maso, chodí na procházky. Párkrát za rok spolu vyrazí na ples, když je sezóna, v létě klasicky k moři nebo třeba jenom na Šumavu, tam je přece taky tak krásně. Janě lze prostě jenom závidět, je jak se říká šťastně vdaná, spokojená, co chtít od života víc?

Asi před půl rokem jsem ale začala pozorovat, že se s Janou něco děje. Dříve nenápadná šedivá myška se vyloupla v šik ženu. Změnila účes, začala se nápaditěji oblékat, zhubla, zkrátka se celá rozzářila, rozkvetla. Když jsem ji párkrát pochválila, jak je teď úplně jiná a lepší, přiznala sama důvod téhle změny:

Při pravidelném brouzdání na netu, což patří k náplni její práce, padla před několika měsíci na jednoho vysokoškolského učitele z Montrealu a začali si psát. On šťastně ženatý, ona vdaná, takže si psali o svých rodinách, dětech, o práci, o tom, co trápí jeho v Kanadě a ji v Praze. Doporučovali si, co číst, na co se vydat do kina.

Pak se při jedné cestě do Evropy zastavil na den v Praze. Vodila ho celý den po Starém městě, po Hradě, povídali si, pak zašli na oběd do jedné malé hospůdky. A bylo to prý strašně krásné.

Pak se její přítel, shodou okolností se jmenuje George, vrátil domů a výměna mailů pokračuje. Jejich vztah se ale posunul někam jinam, už to není jen takové přátelské dopisování. Jana to cítí, říká, že Georgovy dopisy ji obohacují, zvedají sebevědomí, dodávají chuť do života v době, kdy se zdálo, že už ji nic hezkého nemůže potkat.

Doma je přitom všecko v nejlepším pořádku, snad by se dalo říct, že i vztah s Jirkou se od té doby hodně vylepšil a vyjel z takových těch stereotypních dvacetiletých kolejí.

Jana ví, že až zase George přijede do Prahy, nebude už chtít jen koukat na orloj a procházet se po Karlově mostě. V jejím nitru se teď perou dvě ženy. Ta jedna, poctivá striktně zamítá jakýkoliv jiný vztah s Georgem než přátelství. Poukazuje na šťastné manželství a nebezpečí, že by tím Jana ohrozila poklidný život celé rodiny. Milovat může jen jednoho muže, a to je Jirka.

Ta druhá říká, vždyť se to nikdo nedoví a co oči nevidí... Občasnou nevěrou nikomu neublíží, sebe a George obohatí, to tedy tvrdí  on. Milovat lze oba muže, není na tom nic špatného.

Co poradíte Janě vy?

Jména a některá fakta o aktérech příběhu jsou z pochopitelných důvodů změněna.

       
Reklama