Barvy jsou všude kolem nás - v přírodě, ale i na výrobcích lidských rukou. Některé se nám líbí, jiné ne. Toho si kdysi všimli i psychologové. A když se zrovna na chvíli přestali přít, jestli vůbec existují na světě dva lidé, kteří by barvy vnímali stejně, vymyslel jeden z nich, profesor Max Lüscher, v roce 1947 test, který byl pojmenován po něm - Lüscherův barvový test.
I když teoreticky se jedná o test osobnosti, tedy test, který byl měl říci, jaká jste, většina psychologů ho využívá spíše jako test emocí - barvy totiž především vyjadřují, jak se cítíte. Při tomto testu jsou vám předkládány karty s barvami a vy si volíte nejen mezi barvami, ale i mezi odstíny jednotlivých barev. Celkem je vám ukázáno sedmdesát tři barevných polí a vy musíte provést čtyřicet tři voleb. Čtyři základní barvy přitom representují čtyři základní lidské potřeby. Modrá je barvou klidu a spokojenosti, zelená sebeuplatnění, červená činnosti a úspěchu a žlutá je barvou naděje. Záleží ovšem i na odstínech a na pořadí.
Barvy působí i fyziologicky!
Nejoblíbenější barvou většiny lidí je modrá, pak následuje červená, zelená a za ní žlutá, bílá a šedá bývají naopak nejméně oblíbené. Zajímavé je, že se volba oblíbených barev příliš neliší u mužů a žen a nevykazuje ani významné rozdíly u lidí jiných národů, vzdělání nebo náboženské příslušnosti. Barvy totiž, jak ukázaly výzkumy, působí nejen na naši psychiku, ale mají i fyziologický vliv na náš organismus. A jaký psychologický význam je přisuzován jednotlivým barvám?
Modrá je barvou souladu, klidu a uspokojení z rodinného života. Volí si ji lidé s bohatým vnitřním životem, hledající lásku, oddanost a věrnost, spíše romantikové a introverti. Sáhnou po ní také ti, kteří jsou unaveni a vyhýbají se změnám. Modrou často odmítají mladí lidé, toužící po volnosti.
Červená barva je znamením síly a činorodosti, touhy po úspěchu a cílevědomosti. Je vyjádřením touhy po zážitcích a odvahy. Volí ji lidé energičtí a tvořiví, ale také agresivní. Vyhýbají se jí naopak lidé unikající před konflikty.
Zelená je barvou nekompromisních, neustupujících lidí, kteří se nebojí překážek. Ti, kteří ji preferují, mají sklony pečovat o své okolí, ochraňovat a vést, ale také ovládat a kontrolovat. Zelenou volí lidé houževnatí až umínění, neochotní přizpůsobovat se změnám. Odmítají ji naopak osoby originální, ale také zklamaní a nejistí. Zelená, zvláště ve výrazných tónech, působí negativně na lidi se srdeční chorobou.
Žlutou barvu si vybírají osoby plné naděje, očekávání a ideálů, lidé bezprostřední a milující změny. Zklamaní lidé, jejichž plány se nenaplnily, žlutou naopak odmítají a považují ji za pokryteckou a agresivní.
Fialová barva značí nezralost, duševní i citovou. Je to barva sentimentálních snílků a romantiků, ale také mágů a mystiků - je barvou tajemství a nejistoty. Vyhýbají se jí lidé milující nekomplikované, stálé vztahy. Fyziologicky souvisí obliba fialové s hormonální rovnováhou - je oblíbenou barvou těhotných žen, dětí v pubertě a lidí s poruchou štítné žlázy. Často si ji také vybírají homosexuálové či lidé sexuálně nevybouření.
Hnědá je barvou tělesných prožitků. Mají ji v oblibě lidé toužící po pohodlí nebo vyčerpaní, potřebující klid a odpočinek. Odmítají ji lidé pohrdající pohodlím, dobrodruzi. Většina lidí má ke hnědé lhostejný vztah.
Šedá je barvou nebarvou, je neutrální, vybírají si ji ti, kteří o sobě nechtějí nic prozradit, ale také alibisté. Odmítají ji lidé toužící po vzrušení a dobrodružství.
Bílá je barvou nevinnosti ale také nejistoty, i ona je spíše zastírající, značí neschopnost rozhodnout se.
Černá je vlastně nepřítomností barev - tmou. Je znakem odporu, rebélie, vzdoru proti životnímu údělu, ale je také symbolem pokory.
Preference barev se můžou měnit v průběhu života člověka, ale časté střídání oblíbených a neoblíbených barev nebo prudká změna oblíbených barev jsou charakteristické pro lidi duševně nemocné. Depresivní lidé preferují barvy studené a tmavé, jakoby špinavé, nevýrazné. Schizofrenici milují čisté barvy, hlavně žlutou, žlutozelenou a olivovou. Výběr barev tak může o člověku mnohé prozradit. Nic se však nesmí příliš zjednodušovat...
Jakou barvu preferujete Vy? Měla jste v životě nějaká barevná období, která se měnila? Nebo dáváte pořád přednost stejným barvám? máte ráda jiné barvy na oblečení a jiné třeba v interiéru, nebo své oblíbené barvy dáváte všude? Je nějaká barva, kterou výslovně nenávidíte?
Nový komentář
Komentáře
Moje barva je zelena,neměním,nebo zelená je náděj
Vivian: miluju bejky
este ze nejsem vodnarka
(ale tu vasi hloubavost a pidivost po poselednim detailu mam...)
No newim...
Vím, že barvy svůj smysl mají, ale tenhle článek mi přijde dost amatérský... Asi jako "horoskopy" v Blesku.
Zjednodušování typu "máte ráda šedou, jste alibistka" - to je přece děs... Asi jako "Vodnáři, dnes si dávejte pozor na Bejky..."
Dnes jsem si koupila černé sako. Nejsem rebel a pokora mi chybí. Akorát potřebuju působit elegantně a seriózně
Jinak miluju khaki zelenou. Ale ta údajná charakteristika "zelených" na mě absolutně nesedí.
Myslím, že takovéhle laciné zobecňování a pokusy o charakteristiku lidí podle preferovaných barev dělají celé vědě o psychologii barev pěknou medvědí službu. Pak si nemá každej myslet, že je to kravina, když si přečte takovouhle blbost.
Před cca 15 lety jsem si nedovedla představit,že bych si na sebe navlékla něco jiného než černou.Pak jsem se prokousala přes modrou postupně k více barvičkám .Teď miluju béžovou,khaki a přicházím na chuť bílé.Asi to bude tím,že jsem se propracovala od blond vlasů až k tmavě hnědé.
Dante Alighieri: polygrafii a fotofyziku
v tom samozrejmne optika byla, ale tohle je imho spis ta fotofyzika a pohyb v barvovych prostorech
Nyotaimori 35: podle me je to taky kolosalni pitomost. Nejjednodussi dukaz: bude-li v mode zluta, velke procento zenskych ji na sebe natahne bez ohledu na sve "barevne presvedceni", charakter a soudnost...
já mám nejradši oranžovou, přijde mi taková hřejivá
Canadian: Nestudovala si náhodou optiku? Já jo.
komu chybi ruzova => do cervene achromaticka slozka, tak asi napul cervena a bila
komu chybi oranzova => vznika michanim cervene a zlute (v techto laickych pomerech)
Dneska mě na ulici zastavil pán se slovy "jé, Červená karkulka, to jsem dlouho neviděl!" a bylo mi fajn. Jsem totiž dnes celá červeno-fialová a lidi se otáčejí. Někdo si asi klepe na čelo, jiný se posmívá, ale to je o.k. A když si k tomu do uší pustíte něco ostřejšího, je to báječnej pocit
Někdy mám taky den "hlavně nenápadně".
z uvedených mám ráda všechny barvy až na fialovou, šedou a bílou...
Růžová tam není
?? Ale jinak vyhrává modrá.
Mně se vlastně líbí všechny barvy. Ono taky dost záleží na odstínu.
Florencie:
neznam moc tech, co maji radi cernou a jsou rebelove
ja si prijdu naprosto konzervativni, byt trochu svehlava, ale rebel? ani nahodou. a pritom cerna je pro me No 1
Nejradši mám černou a nemyslím si, že bych byla rebel
Růžová je děs. Přesto tu chybí o oranžová taky
Já mám ráda růžovou a mohla bych jí mít všude.
Naopak bych nikde nechtěla takovou tu vojenskou zelenou "khakinu".
Mám ráda červenou. Mám jí v bytě i v šatníku. Na mě to fakt sedí.
... při takovém výkladu aby se člověk bál vyjít na ulici
Ráda kombinuji v oblečení bílou s černou nebo se zelenou. Nosím riflové oblečení s černou, miluji své duhové tričko, nevýraznou okr barvu v kombinaci s bílou nebou černou - kvůli kontrastu, mám neuhašenou touhu po zářivě žlutých letních šatech, výrazném červeném kostýmku a petroleovém triku, a vůbec, ať žijí blázni
Kdo je podobného ražení, vítejte v klubu
... dnes jsem duševně nemocná, mám bílé kalhoty a černou koženou bundu, tak pozor na mne
mi tam chybí oranžováá
Kelly:
nic si z toho nedělej, to jsme všechny.