Druhý díl našeho seriálu o životě s kočkou vám představí tyto svérázné tvory tak, jak je možná neznáte. Dozvíte se například, proč se říká, že má kočka devět životů... Seriál pro vás, milé čtenářky, připravujeme ve spolupráci s veterinářkou Hankou Žertovou.

I v druhém díle našeho nového seriálu o životě s kočkou se setkáte s veterinářkou Hankou žertovou. Tentokrát vám prozradí to, co jste o kočkách možná nevěděly, milé čtenářky...

cat

Co o kočkách možná nevíte

zertova

  • Zrak

Oči jsou pro kočku nejdůležitějším smyslovým orgánem. Jejich zornice má schopnost velmi rychle reagovat na změnu intenzity a množství světla a mění se z tenké svislé štěrbiny na velký kruh a naopak. V zadní vrstvě oka, cévnatce, jsou zvláštní buňky s obsahem guaninu. Ty tvoří lesklé políčko, kterému se říká tapetum lucidum. Je to vlastně miniaturní zrcadlo, které kromě toho, že kočce v šeru strašidelně blýská z očí, dokáže i tím nejmenším množstvím světla podráždit sítnici a vyvolat tak zrakový vjem. Jenom v absolutní tmě kočka nevidí nic stejně jako my. Kočka málo mrká a vydrží dlouho sledovat kořist upřeným pohledem. Její oči jsou v obličeji tak šikovně umístěny, že jí umožňují trojrozměrné prostorové vidění v rozsahu až 130o. Proto má kočka tak skvělý odhad vzdálenosti a její sebekrkolomnější skoky končí jistým dopadem.

  • Čich

Čichem kočka ověřuje především kvalitu potravy - okamžitě pozná, kdy začnou žluknout tuky v mase, a nevezme si maso, které není docela čerstvé. Druhým důležitým předmětem zájmu kočičího nosu jsou pachové značky jiných koček. To může být moč, trus nebo sekrety pachových žlázek z obličeje, tlapek nebo okolí ocasu a genitálií. K rychlé detekci pachů používá kočka „zkratku“ - na horním patře za řezáky má nepatrný otvůrek, kterému se říká Jacobsonův orgán. Ten nasměruje vůni přímo k čichovému nervu. Kočka pak zvedne hlavu, trochu pootevře tlamičku a odhrne horní pysk, aby pach správně nasála. Samozřejmě velmi vzrušující, a to i pro kastráty a kočky-samice, je vůně říjící se kočky. Podobně kočkám voní také éterické oleje obsažené v šantě kočičí a kozlíku lékařském. Proto hračky a polštářky s obsahem těchto bylinek přivádějí kočky do extáze - otírají a válejí se po nich, předou a nemohou se vůně nabažit.

  • Hmat

Hmatové chlupy pomáhají kočkám orientovat se v prostoru. Na tvářích mají 24 hmatových vousů, další hmatové chlupy jsou nad obočím, na bradě a vzadu nad tlapkami předních nohou. Jsou to silné chlupy, jejichž kořínky jsou usazeny velmi hluboko v kůži - až tam, kde jsou nervová zakončení. Pak stačí, aby myška nebo pták způsobili svým pohybem jemné proudění vzduchu, a kočka je hned zaregistruje díky citlivosti hmatových chlupů. Hmatové vousy používá také jako měřítko. Jsou široké jako její tělo, takže když chce kočka vědět, zda se protáhne nějakým otvorem, nejprve několikrát strčí hlavu dovnitř a zase ven.
Hmatové vjemy získávají kočky i prostřednictvím tlapek, proto se při vzájemném seznamování „poplácávají“ a než se uvelebí na našem klíně, chvilku přešlapují.
Kočky milují teplo a vyhledávají ho. Snesou mnohem vyšší teplotu než my. Zatímco nás začne pálit teplota kolem 44 oC, kočky se odtáhnou až při 52 oC.

  • Sluch

Kočičí sluch má rozsah až deseti oktáv a rozliší dva tóny, jejichž výška se liší o pouhou desetinu tónu. Kočky mnohem lépe než psi vnímají ultrazvuky, slyší tedy i nepatrné zapištění myšky. Proto také rychleji reagují na vysoké ženské a dětské hlasy, než na hluboké mužské. Ovšem každý výrazný zvuk je kočce nepříjemný. Často překotně utíká z místnosti, kde hučí vysavač, fén nebo kuchyňský robot, nebo kde pláče miminko či skotačí děti. Některé kočky jsou však od narození zcela hluché, přičemž hluchota bývá často vázána na bílou barvu. Vnitřní ucho má ohromný význam pro správnou rovnováhu.

  • Rovnováha

Kočky dokážou chodit po úzkých římsách v obrovské výšce, aniž by trpěly závratí, umí si perfektně „vypočítat“ délku skoku a při nenadálém pádu vždy okamžitě srovnají tělo do takové polohy, aby po dopadu utrpěly co nejmenší újmu. Jak to dělají? Speciální receptory v jejich vnitřním uchu neustále monitorují a trojrozměrně vyhodnocují polohu hlavy v prostoru a jakýkoli pohyb. Mozek s mozečkem pak signály zpracovávají a korigují pohyby kočky tak, aby celé tělo bylo stále v rovnováze. Pokud se kočka na tyto mechanismy nemůže plně spolehnout, neriskuje a je až přehnaně opatrná. Když například uteče před psem na strom či na sloup a nedokáže přesně odhadnout výšku, zoufale volá o pomoc, nebo velmi neochotně a pomalu sestupuje pozpátku dolů.

  • Předení

Jde o tichý vrčivý zvuk způsobený vibracemi slizničních řas nacházejících se v hrtanu pod hlasivkami. Zatímco velké šelmy dokážou příst jen při výdechu, domácí kočky předou při nádechu i výdechu a toto umění rozvíjejí od prvních dnů po narození. Lidé se dlouho domnívali, že předení je známkou dobré pohody - kočky totiž rády předou na klíně při hlazení a svou pohodu a klid tím předávají i svým opatrovníkům. Jenže kočky zvlášť vydatně předou i v situacích, kdy se rozhodně dvakrát dobře necítí, například při porodu, po vážném poranění nebo při těžké nemoci. To by znamenalo, že kočka si zřejmě předením dokáže ulevit od bolesti nebo jiného trápení. Vědci měřili frekvenci vibrací při kočičím předení a došli hodnotě 27-44 hertzů. Přitom je známo, že jemné vibrace o podobné frekvenci uvolňují svalové napětí a výrazně urychlují hojení ran a zlomenin. A každý veterinář vám potvrdí, že rány a zlomeniny se kočkám hojí o poznání rychleji než psům. Že by tedy šlo o jedno z tajemství kočičích „devíti životů“?
Kočky jsou prostě dokonalí tvorové...

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz

Na další díl se můžete těšit zase v pondělí 5. prosince 2011.

Čtěte také...

První díl kočičího seriálu...

Reklama