Znáte tohle pořekadlo? Už jste si ho vyzkoušela na vlastní kůži? Myslím, že každé z vás se někdy stalo, že jste v dobré víře někomu něco půjčila a už jste se s tím nikdy neshledala. Dotyčnou věc někam „zašantročil“, zničil nebo sám zmizel. V horším případě jste vy sama zapomněla, komu jste co půjčila, a musela se smířit s tím, že za „blbost“ se platí.
Nejčastějším „obětí“ půjčování se stávají knihy, peníze, DVD nebo CD. Kolikrát mně se stalo, že jsem někomu půjčila svou oblíbenou knihu, a už jsem ji nikdy neviděla! Až jsem se nakonec zapřisáhla, že budu lakomá a nikomu nic půjčovat nebudu.
Přesto jsem udělala výjimku a půjčila známému svou oblíbenou encyklopedii uniforem. Pořádná a kompletní encyklopedie tohoto druhu je u nás doslova nedostatkovým zbožím. Ta kniha je pro mě vzácná i tím, že jsem si ji za poslední (nemalé) peníze koupila v helsinském antikvariátu a tady bych podobnou určitě nesehnala.
Když jsem po nějaké době urgovala vrácení, známý se kroutil, že se právě stěhoval a knihu nemůže najít, protože ji někam uložil a ještě nemá vybalené krabice. Asi po roce jsem opět žadonila, aby mi knihu vrátil. Hurá, konečně vybalil krabice a mou encyklopedii objevil.
Dali jsme si schůzku a knihu opravdu přinesl. Když jsem k ní dychtivě natáhla ruce, a po dlouhé době si v ní zalistovala, udělal smutné oči a „ukecal“ mě, abych mu ji ještě týden nechala, že si z ní chce něco zkopírovat. Vůbec se mi nechtělo, ale možná pod dojmem radosti, že je kniha na světě, jsem mu ji s těžkým srdcem půjčila. Ale pod svatosvatým slibem, že mi ji opravdu do týdne vrátí a nebudu ho muset uhánět. No a co myslíte? Mám knihu? No nemám. Známý „trajdá“ někde po světě a moje kniha „zdobí“ jeho, a ne mou knihovničku. Za hloupost se holt platí.
Takže jsem se zapřisáhla, že už nikdy nikomu nic nepůjčím!
Jak jste na tom vy, milé ženy-in?
U mě je to „jen“ obyčejná kniha, ale vy jste možná půjčily něco hodnotnějšího, cennějšího, a už jste se s tím nikdy nesetkaly. Máte nějakou podobnou zkušenost?
Poučila vás, nebo jste nepoučitelná? Co byste nikdy nikomu nepůjčila? Rozhádala jste se s někým kvůli nějaké nevymahatelné půjče? Došlo dokonce až na soud?
Nebo naopak, půjčujete si něco od jiných? Nemáte náhodou u sebe delší dobu půjčenou věc? Dlužíte někomu něco?
Svěřte se nám a napište, poraďte, varujte a diskutujte na téma: „Co nechceš mít, půjč!“
Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz
Co můžete za svou iniciativu vyhrát? Krásnou „plážovou“ tašku značky Desigual
Nový komentář
Komentáře
a jinak já osobně si taky půjčuji od známých knížky, teď mám zrovna půjčené také dvě najednou, ale snažím se je brzy přečíst a brzy vrátit
své bývalé kolegyni a bývalé kamarádce /po tomto zjištění/ jsem půjčila 2 knížky, když jsem je asi po roce a půl urgovala na vrácení, chudák si nepamatuje že jsem jí je půjčovala - a to je prosím holčina 27 let, čili tak vydatnou sklerózu mít určitě nemůže
bydlím teď v jiném městě tak o to je to složitější
zařizuju si tu novou knihovnu a proto mne o to víc mrzí, že mi tyhle dvě knížky scházejí
Jak tu čtu diskuzi tak nevěřím svým očím. Já i mí kamarádi půjčené knihy a věci vždy vracíme v domluvené lhůtě nebo, když je potřebujeme mít déle, tak o tom dáme vědeět a zeptáme se jestli to není problém
a lidem co neznám věci nepůjčuji
V dobré víře před více jak 30-ti lety jsem půjčila své kamarádce LP desky + singl desky. Nevrátila mi dvě LP desky Plavce a ještě jednu LP desku z gramofonového klubu - byla na ní písnička Thurn,Thurn na jméno skupiny si nemohu vzpomenout. Při vrácení mi tvrdila, že jsem jí je nepůjčila, ale při půjčování jsem udělala seznam a ten mi podepsala
Další únik z knihovny byla kniha pohádek z roku 1904 s krásnými rytinami. To byla zase sousedka. Též je fuč.
Po této "půjčce" jsem si brala zálohy na půjčené knihy.
Světe div se, vše se mi vrátilo zpět!!! a já vrátila zálohy.
Funguje to do dnešního dne.
Staré výtisky jsem nepůjčovala a nepůjčuji a půjčovat nebudu. Cena starých knih je pro majitele nevyčíslitelnou hodnotou, protože většinou ke knize má určitý vztah.
Taky jsem poučená. Kdysi dávno jsem půjčila takzvané kamarádce knihu Egypťan Sinuhet od Miky Waltariho. Byla krásná. vázaná v kůži, tištěná na cigaretovém papíru a dotyčná mi tvrdila, že jsem jí ji nikdy nepůjčila. Od té doby se sní nestýkám. Dnes mám jiné vydání, ale ta původní to už není. Od té doby zásadně nic nepůjčuji.
Z půjčených a nevrácených knížek bych už měla další dvě plné police
já jsem takhle přišla v dětství o knížku, kterou jsem měla hodně ráda
Já jsem takhle "darovala" kulmu na vlasy, ale nakonec mě to ani nemrzí. Stejně bych jí nepoužívala, jen krám do baráku.