Velmi zajímavý příklad „půjčky“ nám popsala čtenářka s nickem Květuše. Dal by se nazvat „Co nechceš mít, pronajmi“. Děkujeme

Před pár lety jsem s mým bratrem zdědili dům za Prahou. Ačkoli oba pracujeme v centru hlavního města, tak jsme se rozhodli domek pronajmout. Nájemníky jsme dlouho a pečlivě vybírali. Mluvila jsem o tom v práci a jeden z mých kolegů mi řekl, že by věděl o jednom člověku, který shání něco za Prahou. S danou osobou jsme se sešli. Muž se svojí přítelkyní působili jako seriozní mladý pár.

Nájemné bylo spláceno v pravidelných intervalech a já nepochybovala nad tím, že by měl být dům ve špatných rukou.

Až jednoho dne mi zavolala moje známá z vedlejšího domu. Její telefonát začínal slovy:,, Co si nám to sem nechala nastěhovat?!“  Nechápavě jsem se zeptala, co tím má na mysli. Spustila:,, Scházejí se tady divní lidé, je tu hluk ve dne i v noci a z tvojí skalky se stalo ohniště!“ Ukončila jsem hovor, abych mohla hned zavolat bratrovi, co se děje s ,,naším“ domem. Nebyl nadšen. Druhý den jsme vyjeli na ono místo. Byla jsem jako na trní. Jako první šel bratr. Nájemníci byli překvapeni, kde jsem se tu vzali. Rozhodně nevypadali, že by měli čisté svědomí. Zatímco s nimi bratr mluvil, prošla jsem celý dům. Bordel a zápach by bylo to nejmenší. Ač jsem s něčím takovým neměla zkušenosti, hned mi došlo, o co tady jde. V jedné místnosti se sušila marihuana a v druhé byla výrobna - zřejmě na pervitin.

Dali jsme jim šanci, že buď dům opustí dobrovolně a nebo na ně zavoláme policii. Vybrali si první možnost. Během tří dnů byl dům prázdný a poměrně uklizený.

Po zkušenosti s pronajímáním  jsme dům prodali, ale jeho historii jsme si ponechali pro sebe.

Květuše

To se vám ani nedivím.

Napíše některá četnářka ještě něco k dnešnímu tématu? Jaké máte zkušenosti s půjčováním a půjčkami?Co byste nikdy nikomu nepůjčila? Co jste půjčila a nikdy v životě už neviděla?

Napište nám na redakce@zena-in.cz