du.jpg

 Vendula, šéfredaktorka

59fb278dd239ecb.jpg

Duben je ve znamení oslav a sfoukávání svíček na dortu. Moje narozeniny byly letos neslavné. Strávila jsem je totiž v posteli, ale manžel mi věnoval čas na odpočinek, což je pro mne velmi vzácné, většinou vše přecházím, protože děti naše nemoc moc netolerují, asi to znáte… S dcerami mi upekl krásný dort a odpoledne jsme si pustili celá rodina animovaný film, a i přes nemoc nám bylo nakonec moc fajn. 

Další narozeniny slaví naše nejmladší. Už třetí. Objednala si dort s princeznou Elsou a maminka po nocích vyráběla. Oslava byla maličkatá, ale nadšení z dortu a dárků obrovské. 

Dva víkendy včetně toho velikonočního jsme strávili na naší chalupě. Byla tam pořádná zima a čekalo na nás v roubence 10 stupňů a spousta práce. A taky vánoční stromeček na odzdobení. Poté, co jsme uzavřeli kapitolu Vánoce, pustili jsme se do Velikonoc. Barvili jsme vajíčka, topili v kamnech a vařili si dobroty. Na návštěvu přijel i můj bratr, který byl na literární stáži pro spisovatele v nedalekém Broumově. Loučení bylo hlavně pro dcery bolavé.

image0-1.jpg

Celý měsíc mi dělala společnost kniha Bílá voda od Kateřiny Tučková. Minulý týden obsáhlá kniha vyšla v nakladatelství Host a mapuje postavení žen v církvi a připomíná neslavnou historii ženských řeholních řádů v době komunistického režimu a pokračuje do nedávné porevoluční doby. Kniha má téměř 700 stran, ale každý řádek za to stojí. Nenechte si ji ujít. 

Relaxovala jsem u druhé série Bridgertonových. Milovníkům a fanouškům Harryho Pottera ještě doporučím film Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství, na který jsme vyrazily se starší dcerou. Nečekejte zázraky, ale i tak to byl příjemně strávený čas s mojí malou velkou holkou, která mi věčně krade boty. 


Veronika, redaktorka

Veronika.jpg

Při pohledu do kalendáře se mi hlavou honí jediné – kam se jenom poděl duben? Mihnul se kolem mě, ani nevím jak. Moc mě v průběhu tohoto měsíce nepotěšilo počasí, které bylo skutečně aprílové. Často se mi na procházce stávalo, že oslepující sluníčko vystřídala náhlá přeháňka nebo dokonce déšť. Těm procházkám jsem ale stejně moc nedala, protože mě z dlouhého sezení u počítače trápí bolest zad – začala jsem na ně tedy cvičit podle YouTube a videí na kanálu StillOnTheWay a doufám, že se co nevidět dostaví zlepšení.

O svátcích jsem navštívila rodinu a prošla jsem si pouť, která se v Kutné Hoře koná každé Velikonoce. Klobása u stánku i turecký med byl fajn, ale jednou stačilo. Atrakce jsem nikdy nevyhledávala a hlučné a přeplněné prostředí také moc ne. Je to ale naše rodinná tradice, kterou konečně nezhatil covid-19. Při jedné cestě mezi Prahou a Kutnou Horou jsme si také udělali procházku k rozhledně Vinice v Úvalech. Všechno kvetlo a bylo krásně.

Po dlouhé době jsem si také koupila něco málo na sebe. I když objednávkou z internetu jsem se i přes pečlivé měření netrefila a krabice podprsenek doma čeká na vrácení. Ještěže některé společnosti nabízejí tuto službu zdarma.

Co se týče kulturních zážitků, i když nevím, zda jde slovo kulturní použít zrovna v tomto případě, vyrazila jsem s přáteli do kina na Vyšehrad: Fylm. Některé pasáže byly zábavné, jiné méně a některé byly i dost nechutné. Jsem na rozpacích a nejsem si jistá, jestli bavilo, nebo spíš ne. 

redakce.jpg

Julie, redaktorka

59fb27bfb14e1jui.jpg

Na to, že jsme si střihli další kolo kašlání a smrkání (jak jinak), byl duben celkem akční. Prošvihli jsme kvůli tomu snad jen chození po pomlázce. To ale dětem bohatě vynahradil „velikonoční zajíček“, který nám na zahradě už tradičně schovává různé sladkosti. Koledovat jsme v pondělí vyjeli alespoň v rámci rodiny. A aby měly děti čím babičky i tetičky vymrskat, měla jsem letos premiéru v pletení pomlázek. Šlo to překvapivě snadno, i když na výstavu by s nimi nemohly. Samozřejmě jsme si společně užili i velikonoční pečení perníčků, jidášků, barvení vajíček, zdobení kočiček… Tyhle svátky jara mám moc ráda.

I výletů bylo konečně víc. Podívali jsme se třeba do Národního zemědělského muzea v Praze. Bylo to moc fajn, děti se v herních koutcích i expozicích bez problému zabaví na celý den. Jen kdyby nebyl takový nával. O víkendu už bych tam nejela.

Líbilo se nám i na interaktivní výstavě Déčkosvět České televize (dopoledne ve všední den). Nevím, jak vy, ale já miluju závěr vysílání téhle stanice před osmou večer. Ta znělka i ovečky překonávající potok mě vyloženě uklidňují. (smích)

A moc doporučuji také procházku vlašimským zámeckým parkem teď na jaře. Cílem může následně být třeba cukrárna na náměstí, kde si pochutnáte.

duben22.jpg

Adéla, redaktorka

270192540-916795285705212-1875373353383366630-n.jpg

Bude někdy klidný měsíc s pár volnými dny? V mém světě asi ne. Bohudík, říkám si. Mým životním heslem je okřídlená věta Kurta Cobaina: „Je lepší shořet, než vyhasnout.“ A já hořím, jak nejlépe umím. Odehrála se opět repríza inscenace Úplné zatmění. Příběh prokletých básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina je veřejností velmi oblíbený, možná i díky odvážnému nápadu režiséra Davida Czesanyho svléknout ve vypjatých obrazech oba moje kolegy Davida Kupčeka a Michaela Deana do naha. Před oběma svými kolegy opravdu smekám za tu odvahu a hluboký herecký prožitek, který divákům předávají.

 uplne-zatmeni.jpg

Posun nastal i v připravované inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem. Pokud vás tématika duševních nemocí zajímá, ráda bych vás pozvala na premiéru v Divadle Kolowrat 11. 6. 2022. Více se můžete dozvědět v rozhovoru se mnou. Případně vás všechny moc ráda na premiéře uvidím. Samotné Divadlo Kolowrat je krásné a stojí za vidění.

Aby divadla nebylo zrovna málo, dostala jsem nabídku na sezónu počínající v září 2022 nastudovat hlavní roli Dolores v dramatu Karla Čapka Matka. Je to jedno z mých nejoblíbenějších děl české dramatiky vůbec, proto jsem tuto výzvu s pokorou přijala a velmi se těším na zkoušení s Karlem Peškem z Hradce Králové. Vzhledem k válečnému konfliktu na Ukrajině je text více než aktuální. Je děsivé a působivé zároveň, jaký vizionář Čapek ve svých dílech byl.

277823941-1148423249255471-8543170630790669733-n.jpg
Ke konci měsíce jsem byla vyslána na služební cestu do Velkých Losin, kam jsem si mohla vzít i přítele, což bylo nakonec velmi příjemné. Ubytováni jsme byli v hotelu Diana, kde nám bylo umožněno podstoupit hluboce uvolňující jávskou masáž a přísadovou koupel. Velké Losiny jsou lázeňským městem, kde se vyskytuje doslova zázračná voda obsahující léčivou síru. Vyzkoušeli jsme také termální lázně se saunovým světem. Na sklonku takto náročného měsíce nám takový v podstatě odpočinek opravdu prospěl a do Prahy jsme se vraceli plní nové energie.
Losiny.jpg

Vzhledem k tomu, že ve Velkých Losinách stál největší český tribunál pro procesy s čarodějnicemi, pustili jsme si večer po příjezdu tematicky Kladivo na čarodějnice. Tento film jsem viděla naposledy někdy v období základní školy a již tenkrát mnou hluboce otřásl, ovšem s postupem let děsí snad ještě více. I přesto, že byl snímek natočen v roce 1969 působí velmi pokrokově a vyniká mistrnou hereckou prací všech protagonistů. Vladimíra Šmerala v roli inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu je skutečné snadné nenávidět.

Marta, editorka

Marta.jpg

 
Během dubna jsem se zúčastnila pár zajímavých tiskovek, vyrazila na tradiční procházky po Praze, užila si Velikonoce u rodičů, kam dorazili i moji bratři s rodinami nebo jsem zkoukla pár fajn seriálů jako Smrt nás spojí, Bridgertonovi, nejnovější řadu Elity a kriminální thriller Drž se podle románu Harlana Cobena. Seriály podle tohoto spisovatele mám velice ráda. Do posledního dílu většinou nevíte, co se přesně stalo a drží vás v napětí. Jsou perfektní a na Netflixu je jich hned několik a další se chystají.

FotozrttzJet.jpg

Také jsem se tento měsíc zúčastnila pár zajímavých akcí. Jednou z nich byl maškarní Ples Sobje v Martinickém paláci, kam bylo nutné dorazit oděná do jedné barvy včetně šatů a masky. Já jsem si řekla, že budu trochu kreativní a vytvořila jsem si kostým dosti podivný, ale pozornost rozhodně zaujal. Protože si mě docela dost fotografů fotilo.

Pár dní na to jsem také byla na udílení cen Anděl. Na rozdíl od Slavíka jsem zde byla poprvé a akce se mi moc líbila. Jen je škoda, že byla ve středu. Zúčastnila jsem se totiž i after party a domů jsem dorazila ve 4 ráno. Byla ale dobrá atmosféra a člověku se zkrátka nechtělo. Nemuset druhý den pracovat, budu tam klidně do konce.

Konec dubna jsem pak zakončila pálením čarodějnic. Poprvé jsem vyrazila na nějakou větší akci v Praze. Dřívější roky jsem trávila spíše s rodinou nebo přáteli u ohniště na zahradě. Tentokrát jsem tento večer strávila v parku Ladronka.

FotrzroJet.jpg

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.