Co (ne)bavilo redakci v březnu?

Foto: Shutterstock

 Vendula, šéfredaktorka

Březen mám ráda, ale řeknu vám, že tento byl zatraceně těžký. Do našeho života vpadla zákeřná nemoc v podobě mozkového nádoru. Moje maminka na stejnou diagnózu před mnoha lety zemřela a teď postihla manželovu maminku. Ani napodruhé to není jednodušší. Stres, nevyspání, vyčerpání… asi to znáte, když máte strach o své milované blízké. Vždy, když přišlo trochu světla, velmi rychle se zase zatáhlo. Ale víte co, dobře to dopadne, musí. Operace dopadla skvěle, pooperační komplikace jsou zažehnány a nezdolný optimismus babičky je obdivuhodný. 

Aby toho nebylo málo, mladší dcera Matylda jednoho rána vypadala jak dalmatin a to znamenalo, že i posledního člena domácnosti navštívil virus neštovic. Uf, tak tuhle dětskou nemoc už máme tedy taky za sebou. 

Několik měsíců zpět mě manžel překvapil letenkami do italské Pisy, ale pak jsme měli úplně jiné starosti a řekli jsme si, že pokud nebude tchyni lépe, prostě je oželíme. Dva dny před termínem odletu se karty začaly obracet k dobrému a my se pustili do plánování, kdo pohlídá naše dcery. Tímto děkuji celému zbytku rodiny, chůvě Kláře i kamarádce Kláře, které se o dcery v různé dny na různých místech postaraly… A nás čekala Pisa a hlavně Florencie, která byla hlavním naším cílem. Obě města jsou skvělá, prochodili jsme je křížem krážem, trošku se dospali a ochutnali ty největší místní dobroty. Já konečně zvládla zase číst, vzala jsem si s sebou Svědectví o životě v KLDR od Niny Špitálníkové a Půlnoční knihovnu od Matta Haiga. Ta první byla výborná, ta druhá spíše průměrná. 

Z Itálie jsme nejen kontrolovali, kde a s kým zrovna naše dcery jsou a jestli výměny proběhly v pořádku, ale také jsme na dálku řešili oslavu narozenin starší dcery Františka. Dva roky po sobě musela dcera oslavu oželet a letos, když navíc přišlo první kulaté desáté číslo, jsme jí oslavu slíbili a já na schodech různých katedrál a z laviček botanických zahrad řešila pozvánky, hosty, občerstvení i zajištění místa konání. Takže návrat z “dovolené” byl pořádně ostrý. A jeden den se vítala babička po návratu z nemocnice a připravovala večeře, kterou si nadiktovala, a druhý den se slavilo narození našeho dítka. Milovnice Harryho Pottera si to užila a kamarádky ze školy snad taky.

Veronika, redaktorka

Zdá se mi, že březen nějak strašně rychle utekl. Potěšily mě hlavně první sluneční paprsky, které byly doslova balzámem pro duši. Užila jsem si je alespoň po cestě z práce a vždy mi to hned zvedlo náladu. Bohužel nemám moc tipů a doporučení, o které bych se s vámi podělila. Celý březen jsem strávila vybíráním vodovodních baterií, klik, nábytku a podobných věcí. Mým revírem byly hobby markety a obchody s nábytkem a v následujících dvou měsících mě zřejmě nečeká nic jiného.

S manželem jsme dokoukali už notoricky známou Hru o trůny a musím říct, že mě konec docela zklamal. Na Netflixu jsem rozkoukala druhou řadu seriálu Bridgetonovi, ale jsem teprve u třetího dílu, takže zatím nemohu moc hodnotit. Na nočním stolku mi taky smutně leží čtvrtý díl Harryho Pottera. Po letech jsem znovu začala číst celou sérii, ale nemám na to moc času. Milovníkům kouzelnického světa mohu doporučit podcast Neplecha ukončena.

Foto se souhlasem Netflix (Liam Daniel)

Julie, redaktorka

Většinu březnových dnů jsme na střídačku promarodili, takže výletů bylo opravdu poskrovnu. Pořád u nás platí pravidlo: Týden školka, tři týdny léčení. Ale naštěstí bylo i pěkné počasí, takže jsme smrkali při zahradních a lučních pracích, nebo na procházkách probouzející se přírodou. A tak jsme se léčili i čerstvým podbělem, medvědím česnekem nebo kopřivami.

Co mě ale tenhle měsíc vážně naštvalo, to byla vychytralost zubní ordinace, kam chodím. A bohužel si nedělám iluze, že je jediná tohoto smýšlení. Když jsem se chtěla objednat na preventivní prohlídku, kam chodím co půl roku, recepční mě odbyla. Prý jim pojišťovna od letošního roku nově proplácí prevenci jen jednou ročně. Kdybych o tom v lednu nepsala článek, nejspíš bych sklapla podpatky a odporoučela se. Věc se má totiž úplně jinak.

Nová úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví pro rok 2022 přináší změnu jen ve způsobu úhrad různých úkonů. Druhá prohlídka chrupu nově spadá do takzvané agregované úhrady. To znamená, že je stomatologům proplácena jako částka rozpuštěná do propláceného měsíčního paušálu, který dostanou za každého registrovaného pacienta. Tedy i takového, který je vůbec nenavštíví. A jsme u toho, proč někteří stomatologové využili situace a druhou preventivku ze své vlastní vůle „zrušili“. Ještě loni jim peníze za ni cinkaly jen od pacientů, kteří skutečně přišli. A to se mohli ve vychvalování prevence dvakrát do roka přetrhnout. Dnes už to prý potřeba není… Tak se, prosím, nenechte vodit za nos. I mě nakonec pod tíhou argumentů ochotně objednali i podruhé.

Více se o změně vyhlášky dozvíte v článku ZDE.

Adéla, redaktorka

S březnem pomalu ale jistě přicházejí teplejší dny, a to většinou znamená dny, kdy mám podstatně lepší náladu než v zimním období.  Ovšem hned na začátku třetího měsíce mě překvapily nejen mrazíky, ale především rozbitý kotel. Což pro nás nakonec znamenalo dvacet osm dní bez topení, a především teplé vody. Skutečně nic příjemného. Naštěstí jsme to odnesli jen nachlazením. I přesto jsme ale vyrazili podpořit naše kolegy z Divadla Kolowrat na vynikající představení divadelní inscenace Zabiják Joe. 

Za brilantní režií stojí duo herců ze Švandova divadla - Tomáš Petřík a Martina Krátká. Inscenaci mohu skutečně doporučit všem. Bolestivý a zároveň humorný text Tracyho Lettse rozhodně stojí za vidění. Citlivý a přesvědčivý výkon Lenky Šmídové mě velmi dojal, ale dlužno poznamenat, že skvěle si vedou všechny složky hereckého týmu. 

Milou změnou byl rovněž divadelní zájezd. Vydali jsme se hrát na divadelní festival experimentálního divadla, a to přímo do mého rodiště, do Hradce Králové. Konkrétně nás mile přivítalo Divadlo Drak, kde jsem před téměř třiceti lety začínala svou diváckou kariéru. Bylo epické vrátit se sem, tentokrát jako tvůrce. 

Foto: Michal Kňava

Hned následující víkend dělal náš soubor v hospůdce Kellyxír, která platí za naši základnu mimo zdi divadla, akci v kostýmech z divadelních inscenaci pro naše skalní fanoušky spojenou se soutěžemi a následně improvizovanou diskotékou. Účast byla poměrně hojná a končilo se v brzkých ranních hodinách.

O co veselejší byl páteční večírek, o to těžší byla následně sobotní ranní zkouška v Divadle Kolowrat. Ovšem i tu se nakonec pod dohledem celého tvůrčího týmu podařilo dokončit zdárně a vše prozatím (klepu na dřevo) směřuje k úspěšné premiéře Přeletu nad kukaččím hnízdem v červnu.

Zbytek měsíce se nesl se spíše odpočinkovém duchu, ačkoliv jsem si slíbila jarní úklid, nakonec z něj nic nebylo. Volné dny jsem trávila převážně s knížkou a dobrým filmem v posteli. Ze všech nejvíce jsem si užila legendárního Spalovače mrtvol. Miluju jak knižní předlohu, tak filmovou verzi. Herecký výkon pana Hrušínského považuji za absolutní vrchol minimalistického herectví.

Marta, editorka

Začátek měsíce jsem nedokázala moc myslet na nic jiného než na válku na Ukrajině. Ale postupem času moje myšlenky k tomu nějak otupěly a vytratily se i emoce, které byly v prvních týdnech. Člověk to čte prostě pořád a denně, zajímá se, jaký je posun… Ale jak je toho už hodně, přestává k tomu mít pocity. Nebo alespoň tak je to u mě.

Na začátku března jsem vyrazila poprvé na předávání cen Český lev. Předtím jsem byla vždycky jen na Slavících. Byl to zajímavý večer a konečně jsem se po delší době zase mohla hodit do gala.

Potom, co nám úplně zrušili fitko, které nezvládlo covidové uzavření, jsem se snažila cvičit celou zimu doma. Ke konci už jsem se ale nemohla donutit. Konečně jsem se zase odhodlala a minimálně ob den chodím zase pravidelně už od konce února. Cítím se lépe, a dokonce to má pozitivní vliv na moje bolavé koleno… na které mi pomohla sice předtím už trochu rehabilitace, ale myslím, že pravidelné posilování má ještě lepší vliv.

Po třech letech jsem navštívila také Matějskou pouť. Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím větší mám pud sebezáchovy. A už mě přechází chuť na některé šílené atrakce lézt, i když dříve bych vlezla na cokoliv, nejlépe na to nejhorší. Překvapilo mě, jak jsou vysoké ceny. Vše, na co jsem šla, stálo 100 až 150 Kč. Takže jedno odpoledne na Matějské a 500 za 4 atrakce v trapu.

V březnu jsem také zavítala na pár výstav a užila jsem si krásné jarní dny. Pod Petřínem už dokonce začaly kvést třešně, takže jsem to musela využít na vycházku. Následné ochlazení mě dost otrávilo. Už jsem se těšila, jak budu nosit za chvíli jen sáčka, ale musela jsem zase vytáhnout zimní kabát! Doufám, že to není na dlouho. Podle předpovědi by se mělo brzy zase oteplit. Poprvé jsem se také podívala do interiéru porodnice Apolinář. Je to naživo hezčí než na fotkách. A mají v kavárně výborné zákusky.

Mám pro vás i tip na jeden podnik, který jsem poprvé navštívila a moc se mi tam líbilo i mi chutnalo. Jde o Kampa Café naproti Café Savoy. Rozhodně doporučuji, ať už na brunch, oběd nebo jen tak na kávu. Jen pozor, o víkendu během oběda je nemožné se tam bez rezervace dostat.

A nakonec, nechyběl ani pravidelný výlet do Sapy, kde jsme si byly v kamarádkami nakoupit v Tamda Foods. Seženete tam nejen to, co v obyčejných obchodech, ale také spousty asijských specialit a přísad. Nesměla chybět ani zastávka na oběd na nejlepší bun cha v Praze (nudle a grilovaný bůček). Tuto restauraci naprosto doporučuji! I když na první pohled nevypadá úplně vábně a sedíte vlastně v kontejneru. Jídlo mají ale vynikající a za 160 Kč dostanete obří porci čerstvě ugrilovaného masa a nudlí.

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.