…je podtitul knihy Porod doma. Kniha je ukázkou cesty, jak lze zvládnout porod doma s porodní asistentkou a dulou. Odpovídá na otázky týkající se prožívání porodu, zvládnutí porodních bolestí i dalších přirozených strachů těhotné ženy…
Napsání knihy bylo logickým vyústěním novinářské práce Jany Doležalové, která se zabývá otázkami porodnictví v ČR, a přípravou na porod a jeho samotným prožitím. Jana Doležalová chtěla porod prožít, užít si ho a sama o něm říká: Byl to jeden velký mejdan.
Jano, ve vaší knize kromě vašich dojmů jsou zpovědi několika žen, které porodily doma. Chtěly se vyhnout faktu, že svůj porod nemohou ovlivnit. Proč si myslíte, že tolik žen vnímá porod jako trauma?
Porod je velice emocionální záležitost, někteří psychologové dokonce přirovnávají porod k sexuálnímu aktu. Při porodu také potřebujete své emoce a prožitky otevřeně prožít. A pokud vás při něm obklopují lidé, před kterými se nedokážete spontánně chovat, popřípadě vám to neumožní, manipulují s vámi, na což si ženy v porodnicích obzvláště stěžují, pak si z porodu odnášíte trauma. U porodu je hranice mezi příjemným a nepříjemným velice křehká. Všechny ženy, které měly z porodu trauma, byly manipulovány a nemohly jej prožít přirozeně, jak samy cítily. Jejich pocit se pak může blížit až pocitu znásilnění.
J
V době, kdy jsem o porodech psala, by mne ani nenapadlo, že jednou porodím doma. Věděla jsem, že budu chtít rodit co nejpřirozeněji, ale doma? V okamžiku, kdy jsem se dostala do “jiného stavu”, se ve mně však vybudilo tolik energie, která matku vede k přivedení dítěte na svět, že jsem v žádném případě nechtěla “být porozena” lékaři. Nechtěla jsem si tuto životní zkušenost nechat vzít, naopak, chtěla jsem ji plně prožít. A poté, co jsem se seznámila s porodní asistentkou, která byla ochotná mne porodem doma provést, stala se pro mne cesta do porodnice zbytečnou komplikací. Samozřejmě za předpokladu mého naprostého zdraví – o čemž rozhodovala před i během porodu porodní bába Ivana, která se o mne starala.
U porodu žen, které se v knize svěřují s vlastními porody, asistovala Aňa Goršina. Můžete nám tuto osobnost přiblížit?
Anička je velice otevřená a sympatická bytost, Ruska. Do České republiky přicestovala v devadesátém šestém, tehdy ještě nemluvila česky, takže jsme komunikovaly v ruštině, nicméně už tehdy jsem pochopila, že Anja z Moskvy přivezla českým ženám znalosti porodních bab, slovanské tradice, které jsme zapomněly, ale pro průběh porodu mohou být zásadní. Anja působila v Brně přibližně šest let a svými psychologicko-fyzickými metodami připravovala ženy k porodům a asistovala přibližně padesáti porodům doma, zejména na Moravě.
V tomto okamžiku si asi hodně čtenářek říká, jaký je rozdíl mezi porodní asistentkou a dulou? Doplňují se, nebo jsou konkurentky?
Porodní asistentka a dula plní naprosto odlišné role. Dula je psychická průvodkyně matky těhotenstvím, porodem a šestinedělím. V porodnicích vám může pomoci v komunikaci se zdravotníky, tlumočí vaše přání, zatímco se soustředíte na porod. Dula vás vždy psychicky podpoří, poradí, stará se o váš psychický komfort. Porodní asistentka je odborný zdravotník, který sleduje zdravotní stav váš i vašeho miminka.
Vaše kniha je nabitá energií, vírou v intuici ženy a důvěrou ženy v sama sebe. Jsou ale situace, kdy porod doma není vhodný…
Jak říká porodní bába Ivana Königsmarková, která mě nakonec porodem provázela, porod doma není pro všechny. Porodit doma mohou jen naprosto zdravé ženy. Porodní asistentka také s vámi musí být v kontaktu minimálně během poslední třetiny těhotenství, protože porod není okamžitý děj, ale výsledek těhotenství. Porodní bába, která vás zná během těhotenství, dokáže odhadnout, jak váš porod proběhne. A nakonec - porod doma je jen pro silné ženy, které jsou zvyklé přemýšlet, rozhodovat o svém životě a nést za svá rozhodnutí následky. V dobrém i špatném. Pokud splníte všechny tyto podmínky, porodíte doma, a většinou bez jakýchkoliv problémů.
Jak porod doma prožíval váš manžel, připravoval se na něj?
V přípravě s manželem nás z Moskvy instruovala po emailu a telefonicky Anička Goršina. Podle jejího pohledu na porod totiž není těhotná jen žena, ale těhotný je celý pár. Manžel proto se mnou doslova spoluprožíval těhotenství, vzdělával se, a nakonec byl natolik připraven, že věděl o porodu více než matky, které odcházejí rodit do porodnice. I proto považuje náš porod více za rodinnou slavnost, těžkou, ale krásnou práci ženy, než za nepříjemný pro muže nevhodný prožitek. Manžel nebyl díky přípravě z porodu překvapen, naopak, byl jím nadšen. 
Poprosím vás o slovo na závěr…
Porod je nádherný zážitek na cestě životem ženy a je škoda se mu vyhnout jakýmikoliv tlumicími prostředky. Porod je výzva, při které si osaháme ženskou sílu, své schopnosti. Některé maminky v knížce říkají, že teprve porodem, který odvedly vlastními silami, se staly opravdu ženou, což u některých znamenalo až třetí porod. Ostatně, má smysl žít život bez zkoušek, které na nás život naloží?
Foto obal knihy: Tomáš Nosil a Rostislav Šimek
Foto portért: Tomáš Nosil
Jana Doležalová, Porod doma, nakladatelství Formát, 2004
Nový komentář
Komentáře
ladera: mýlíš se, ani v dnešní době NENÍ medicínská technika vyspělá natolik, aby byli lékaři schopni odhalit všechny vrozené vývojové vady plodu
Jsou schopni jich zjistit asi 60%.
Já (jako zdravotník) proti porodům doma nic nemám, ale tvůj pohled na věc se mi zdá přinejmenším hodně jednoduchý
Koldice: Tam,kde tě nechali rodit tolik hodin,by potřebovali vymrskat důtkami,bylo to nezodpovědné. Já mám z 1.porodu zkušenosti dobré, 2,5 hodiny mi šily prasklinky v děloze (co bych si počala doma).Druhý porod byl tak rychlý a v takovém horku,že jsem nezvládala dýchat a musela dostat kyslík. I tak se kluk narodil modrofialový.Takže já jsem pro porod v nemocnici, čím přátelštější podmínky pro porod vytvoří,tím lépe.
ladera:
ladera:
Ahoj holky, je mezi váma některá, která by do toho šla tak jako bych šla já? Syna jsem porodila v nemocnici, byl to otřes. Od nešetrného vyšetřování komentovaného "co děláte, vždyť budete za chvíli rodit" přes příšerný monitor, kde jsem při kontrakcích měla mačkat, když se dítě pohne (ta ženská, co mi to řekla snad nemohla sama dítě mít, copak jste některá při kontrakcích vnímala pohyby?), následoval dotazník, který obsahoval otázky typu "jaké je příjmení matky vašeho manžela za svobodna", dále hopsání po břiše, nějaké "automatické" injekce v kterých dodnes nevím, co bylo, okřikování, ať neřvu, po příšerné prostředí na šestinedělí. Už v životě bych do porodnice nešla! Milé dámy, jsou ženy, které rodí doma po příšerném prvním porodu zakončeným císařském řezem v porodnici, a rodí bez komplikací, jsou ženy, které rodí dvojčata doma a musím říct, že jim tento proces moc závidím. Úplně mi vyráží dech, když zde píšete, jak vaše děti měly vývojové vady a oni bozi je zachránily. Ne, oni jsou pěkný hovada, když na to nepřišli už v břiše (takové ty kecy, že to nebylo vidět jsou pěkný kraviny, v dnešní době 3D ultrazvuků vidíte naprosto všechno). Vaše komplikace by žádné nenastaly, protože byste byly doma, nikam byste se nepřesunovaly a tím pádem by se váš porod nezastavil, neležely byste na zádech a tím pádem by se nezastavil, kolem sebe byste měly příjemné a známé prostředí, i pro to dítě známé, porod je přirozená věc, dítě si ho naprosto samo reguluje a naprosto samo ví, kdy má odpočívat a kdy má pokračovat a jestliže mu budete dávat nepřirozené podněty i váš porod se stane nepřirozeným.
Každý má právo se rozhodnout,ale opravdu hodně popřemýšlet co by bylo nejlepší.Moje zkušenost při třetím dítěti byla taková,že kdybych rodila doma, bohužel by malý nepřežil.Ona ta nemocnice ve které je vše i s personálem má hodně moc do sebe.
*Kotě*:
. ALe jedna dětská sestra byla hnusná sekýrnice, ještě doteď z ní mám trauma
Julča: personál byl dobrý, to jo, spíš celkové podmínky. Asistentky i doktor byli
Kekka: tys lékař?
bookcase: tak já jsem takové špatné zkušenosti neměla.Po prvé jsem rodila v srpnu,horko jak blázen,nechtěly mi dát napít.Jenom mi sestřička vlhčila rty a já bych pila a pila.
bookcase: no a co by mohly taky jiného říkat, když porodily doma bez problémů? že v porodnici by to určitě bylo ještě lepší?
*Kotě*: to je hrozně citlivé téma. Matky, které rodily bez problémů doma budou říkat, že nic lepšího neznají. Mě by se líbil ten dům - nevím přesně jak je ten název, psalas o něm ty - protože v nemocnicích to taky není žádná sláva, psala jsem to ve 153.
Julča: u mě to bylo sporné. Při porodu jsem měla pár problémů, které bychom doma nerozdýchali, na druhou stranu -rodila jsem v prosinci, byla tam kosa, moc netopili, malý mi málem umrzl, museli ho vyhřívat v inkubátoru a domů jsme jeli čtyři - táta, máma, kluk a zlatý stafylokok
*Kotě*: dobrý nápad,ale ten by ležel v oboře s nožkama nahoře.
bookcase: jo a ještě něco.U prvního syna jsem viděla,co ze mně všechno vyšlo
.Netušila jsem,že je 
už venku,tak jsem se ještě zvedla a chtěla jsem tlačit 
Julča: co takhle partner že by poklidil?
bookcase: a kdo by jí to uklidil,ta asistentka?Psaly jste,že by jste to musely uklízet,jen mi nebylo jasné jak
.Já jsem byla ráda,že jsu nějaký ten den v porodnici.I když po několika dnech už jsem chtěla být doma,tak jako asi každá z nás,co jsme byly v porodnici.
Julča: to jsi nás teď splantala dohromady
, my "uklízecí" to myslely tak, že při porodu nějak nemáš čas zjišťovat co kde a na co z tebe odchází, natož to uklízet. To by nezvládla ani ta doma rodící matka
bookcase: nevím proč, vždyť přece nikomu nenutím, že je jedině správné rodit doma. Sama jsem napsala, že bych doma nerodila. Jenom si myslím, že má mít každý právo volby, aniž by mu někdo nadával do nezodpovědných hazardérů.
Já bych taky rodit doma nechtěla.Vy co tady píšete,že by jste si musely po sobě uklízet,to já bych nezvládla.Byla jsem po porodech ráda,že za mně všechno někdo udělá.Když si to všechno představím ve své ložnici
.Dítě mi donesli druhý den.Byla jsem ráda,že ho mám u sebe,ale po prvním porodu jsem nemohla sedět ještě ani doma.Jinak porody bez problémů.První trval déle,druhý až moc rychlý.
*Kotě*: víš, mě připadá, že pokud má někdo jiný názor než máš ty,tak je ten špatný