Poznámka redakce úvodem:
Rozhovor, který uvádíme níže, není v žádném případě snahou o hromadné šíření náboženské víry (jakékoli!) prostřednictvím našeho magazínu. 
Tím, že článek nacházíte v rubrice Společnost, naznačujeme, že společnost kolem nás je různorodá, a tedy i s různými ideály. Katolíků a katoliček žije kolem nás spousta, ale není naše škoda, že se o jakoukoli nauku začínáme zajímat, až když se nás bezprostředně dotkne? (třeba, jak jsme již naznačili budoucí okruh tohoto tématu, právě v okamžiku, že narazíme na problém s partnerem, do kterého jsme zamilované a on - pro nás nepochopitelně- trvá na jistých pravidlech).
Katolická církev je u nás velmi rozšířená, ale co o ní vůbec víme? Chcete-li si rozšířit obzory, přečtěte si rozhovor Ludmily Hamplové (naší externí redaktorky) s Mgr.Opatrným na téma: Co je podstatou křesťanství?

Mgr. Michal Opatrný se narodil v roce 1978 v Praze. Od roku 1995 vedl skupinu ministrantů. V roce 1997 začal studovat obor teologie na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Během studia se věnoval práci s mládeží a dětmi spolu s dalším i studenty TF se Salesiánským střediskem. Na Teologické fakultě působil v akademickém senátu a jako koordinátor dobrovolné pastorační skupiny „Svatí mniši z Piaráku„, která se věnuje pastoraci studentů. Od roku 2000 spolupracoval na Katedře praktické teologie na návrhu dokumentu o pastoračních asistentech pro ČBK. Fakultu absolvoval v roce 2002; diplomová práce na téma „Zapojení stálých jáhnů českých a moravských diecézí v pastoraci„ . Nyní připravuje svou disertační práci na téma „Laici v sociální pastoraci„ na Institutu pro charitní vědu při Katolické teologické univerzitě v Linci. Je svobodný.

 

Co je tedy podstatou křesťanství?

Každé skutečné náboženství (židovství, islám, hinduismus, buddhismus) vychází z toho, že realita je ve skutečnosti jiná, než se nám v každodenním životě zdá.
Proto se například film Matrix chápe jako „náboženský film“. Na rozdíl od Matrixu je ale podle každého náboženství skutečná realita lepší, než každodenní život.

Podstatou křesťanství - tedy tou skutečnou realitou – je vztah Boha k lidem.
Tedy zejména to, že Bůh člověka stvořil tak aby byl Bohu podobný, ale také to, že Bůh má ke každému člověku na celé zemi a v celých dějinách zcela vlastní a originální vztah.
To, že tento vztah je ze strany Boha pozitivní, odvozují křesťané z toho, že Boží Syn – Ježíš Kristus, zemřel proto, aby dokázal, jak mnoho Bůh lidi miluje. Jinak řečeno – že ji vydal i vlastního syna napospas.

Základní myšlenkou křesťanství ale je, že tento Boží Syn – Ježíš Kristus vstal z mrtvých – byl vzkříšen. A to proto, že láska mezi Bohem a Božím Synem je silnější než smrt.

Křesťané věří, že takovou láskou miluje Bůh nejen svého syna, ale i každého člověka na této planetě, a snaží se mu alespoň trochu podobně odpovědět. Jaký je rozdíl mezi vírou a církví? Víra je, jak už jsem asi v předchozí odpovědi naznačil, vztah člověka k Bohu.
Když se mluví o vztazích mezi lidmi, také se říká, že ve vztahu je důležitá důvěra. Víra je tedy vlastně takový vztah, ve kterém je důležitá důvěra v Boha.
Jak jsem už taky naznačil výše, ke křesťanské víře patří, že každý člověk je obrazem Boha. To také znamená, že se křesťané podle toho mají chovat, pokud sami o sobě věří, že jsou také obrazem Boha. Proto logicky musí existovat i církev, nebo církve – tedy komunita nebo řekněme společenství nebo spolek lidí, kteří věří, že ti kolem nich jsou také obrazem Boha, a že se proto na ně nemůžou vykašlat, když chci mít vztah s Bohem.
Bez vztahu k lidem, nemůže být v křesťanství ani vztah k Bohu.

Církev je tedy společenství těch, kteří si to uvědomují: jejich vzájemné vztahy jim pomáhají hledat Boha a mít k němu vztah, a jejich osobní vztah k Bohu jim zase umožňuje, mít dobré vztahy s ostatními lidmi.

Jak se člověk může stát katolíkem? Stačí křest, který podstoupí jako malé dítě?

Vezmeme-li to čistě právnicky, pak stačí křest, ale ve skutečnosti je to trošku složitější. Třeba u toho křtu malého dítěte, musí rodiče chtít opravdu křest, a ne nějakou folklórní slavnost, aby byl křest platný. Křest je totiž rozhodnutím se pro vztah s Bohem – u dospělého. U dětí je to rozhodnutí rodičů.
Ale křesťanem se člověk stává tzv. iniciací, křest je jakési nutné minimum. K té iniciaci (uvedení) patří ještě svátost biřmování, která je vlastně rozhodnutím, že jsem od Boha připravený přijmout sílu pro to, abych s ním dokázal mít vztah. A pak svátost eucharistie (svaté přijímání), které má být každou neděli posilou pro vztah s Bohem. Svaté přijímání se poprvé přijímá nejdříve v 7 letech, a biřmování nejdříve v 15 letech, tedy v době, kdy už je člověk schopen sám o tom rozhodnout. U dospělého se ale všechny tři svátosti přijímají při jedné slavnosti.

K tomu aby se člověk stal katolíkem ale jen svátosti nestačí. Ty jsou jen nějaké viditelné mety na cestě vztahu s Bohem. K tomu, aby se člověk stal katolíkem je především potřeba, aby měl s Bohem takový vztah jako ostatní katolíci.

Existuje nějaký ideál katolické ženy?

Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel. Možná si někdo nějaký vytvořil, možná to i někdo někam napsal, ale oficiální ideál katolické ženy neexistuje.
Co se týká Panny Marie, tak ta je ideálem církve, resp. vztahu církve k Bohu, ale nejde tuto Biblickou postavu jednoduše zúžit na ideál ženy. V Bibli se píše i o jiných ženách, královnami počínaje a prostitutkami konče. Co je na Panně Marii zvláštní, je to, že je jakýsi antropologický ideál, tedy vzor pravého člověka, protože byla Bohem absolutně obdarována pro to, aby se mohla stát matkou Božího Syna. A křesťané věří, že takové obdarování může dostat i jiný člověk, nebo i každý člověk.

Co všechno může dělat v církvi žena?

Katolická církev má tak říkajíc také svou dobrovolnou a profesionální část. Všichni kdo nejsou profesionálové (kněží ap.), by měli být aktivní dobrovolníci. Život v církvi není o tom, že se zajde v neděli na hodinu do kostela, ale je mnohem bohatší. Proto se také očekává, že by členky a členové církve měli být aktivní. K takovým aktivitám patří například práce s dětmi ve farnosti, vzdělávací nebo modlitební kroužky pro dospělé, práce ve farní Charitě, organizační pomoc při různých příležitostech, a při bohoslužbách vedení pěveckého sboru při bohoslužbách nebo z Bible při bohoslužbách. To je jen pár příkladů, možností je mnohem víc, záleží na tom, kde která farnost je, kolik je v ní lidí, atp.
Profesionálně mohou ženy pracovat jednak jako učitelky náboženství na všech stupních škol, a jako teoložky na teologických fakultách. Podobně mohou pracovat na církevních úřadech, jakými jsou například biskupství.

Takový úřad se podobá krajskému úřadu nebo magistrátu velkého města, jen je o hodně menší. Najdeme tam například různé odbory, jako na státních úřadech: vnitřní, ekonomický, právní, stavební, správy majetku, pro práci s mládeží, pro vyučování náboženství, ap.
Ženy zde mohou dělat všechno to, co muži-nekněží.
Jedině šéfa tohoto celého úřadu musí dělat kněz, který je zároveň zástupcem biskupa.
To znamená, že ženy zde mohou pracovat od sekretářek po vedoucí jednotlivých odborů. A za třetí, ženy mohou pracovat také v pastoraci, tedy podobně jako kněží.

V pastorační práci jsou ale jen duchovními na nejnižším stupni, kteří se nazývají pastorační asistenti. Další stupeň - jáhenství, který je už svátostný, je vyhrazen jen mužům, i když ženatým.
Pak přichází teprve stupeň kněžský a po něm stupeň biskupský.

Jako pastorační asistentky pracují ženy nejen ve farnostech, ale také ve věznicích nebo nemocnicích.

Nemají emancipované ženy v "mužské" církvi spíše problémy?

Co se tou emancipací myslí?
Samozřejmě, že některé emancipované ženy v církvi problémy mají, ale ty mají zrovna tak i emancipovaní muži, jedno zda jsou kněží nebo ne. A naopak, je mnoho žen i mužů, které a kteří se dokázali v církvi emancipovat naprosto bez problémů.

Skutečně dokáže církev naplňovat potřeby různých lidí?

Slovo „katolická“ není nějaký opak ke slovům „pravoslavná“ nebo „evangelická“. Slovo katolická znamená „všeobecná“. Je tedy snahou katolické církve, aby tu dokázala být pro všechny lidi. Ale není tu od naplňování jejich potřeb – to vás, slečno redaktorko, musím opravit.
Být v církvi, neznamená jen uspokojovat si náboženskou potřebu, kterou má asi každý člověk, a kterou si ledaskdo dnes dokáže uspokojit třeba před televizí. Uspokojení náboženské potřeby není cílem církve ani křesťanství, je to absolutní minimum. Cílem je vztah s Bohem, církev tomuto vztah může posloužit, může ho podpořit, ale nemůže ho nahradit.
Čím víc na to budou křesťané dbát, tím víc bude pro lidi křesťanství zajímavější.

Reklama