Co je to invazivní meningokokové onemocnění?

 Každá matka chce chránit své dítě. Bohužel ale existuje mnoho zákeřných onemocnění, kdy si zoufáme a naše dítě je ve smrtelném nebezpečí.
Rádi bychom se tedy zabývali představením invazivního meningokokového onemocnění, které je velmi nebezpečné. Víte, jak poznat, že se jedná o toto onemocnění? Co by vás mělo alarmovat a rychle vyhledat lékařskou pomoc? Jaká skupina dětí je nejvíce ohrožena? Jak se před tímto onemocněním chránit? To je velké téma tohoto týdne.

Invazivní meningokokové onemocnění je závažnou infekční nemocí, kterou způsobuje bakterie s názvem Neisseria meningitis, mezi zdravotníky, ale i mezi veřejností hovorově nazývaná „meningokok“. Onemocnění nazýváme invazivní proto, že bakterie jsou masivně přenášeny krví do různých orgánů těla, kde působí rozsáhlá a vážná poškození.

Celosvětově je popsáno několik druhů této bakterie, v České republice se však téměř výhradně vyskytují dva typy, a to typ B, který působí onemocnění zejména mezi malými dětmi, a typ C, který postihuje starší školní děti a adolescenty. U dospělých jedinců (nad 25 -30 let) se s tímto onemocněním setkáváme vzácně. V České republice onemocní meningokokovým onemocněním zhruba  150 lidí ročně, asi 10 % z nich nemoci podlehne.  V ostatních evropských zemích je situace obdobná co do výskytu případů a i typů meningokoka. Vysoký počet meningokokových onemocnění (včetně úmrtí) hlásila Anglie, Irsko, Holandsko, Španělsko. V těchto zemích bylo očkování novou konjugovanou vakcínou proti invazivnimu meningokokovému onemocněni seroskupiny C zařazeno do pravidelného očkovacího schématu u děti."

Zdrojem nákazy je vždy člověk, a to buď nemocný nebo bacilonosič, infekce se přenáší kapénkami.

Jak se nakazíme od nemocného, si dovedeme všichni představit. Nákaza od bacilonosičů má však svoje zvláštnosti.  Meningokok se běžně vyskytuje v nosohltanu u určitého procenta lidí, bez toho aniž by jim způsobil vážnější obtíže. Problém nastává tehdy, pokud se v nově vzniklém kolektivu shromáždí takovýchto „nosičů“ více než 20 %. Tehdy dochází ke vzplanutí onemocnění (baktérií je větší množství na malém prostoru, nabývají na síle a mohou se plně projevit).

Za nově vzniklý kolektiv považujeme skupinu lidí, kteří spolu tráví čas delší, než je 24 hodin. Jedná se hlavně o mládež na lyžařských zájezdech, školních výletech, letních táborech, studenty na kolejích, internátech, brigádách apod. Totéž platí pro akce mezinárodního charakteru, tzn. výjezdy studentů na brigády, tábory a praxe do zahraničí. Vznik onemocnění rovněž podporuje únava, nezvyklá fyzická aktivita, stres. Za rizikové proto považujeme i kratší dobu trvající hromadné pobyty provázené větší námahou, jako jsou například diskotéky, sportovní akce apod. Větší počet onemocnění se vyskytuje v zimních měsících. Jako jeden z typických příkladů bychom si mohli uvést skupinu studentů, kteří se vypravili na lyžařský výcvik. Určité procento z nich si v nosohltanu „chová“ nám známého meningokoka. Přes den se  prohání na lyžích, večer si zařádí na diskotéce, potají okusí zakázaný alkohol, v noci spí zcela minimálně (jsou mladí a všechno vydrží). Ráno vše začne nanovo a meningokok si mne ruce.

Inkubační doba (tj. doba mezi nákazou a propuknutím onemocnění) se pohybuje od 1 do 8 dnů. Onemocnění se rozvíjí velice rychle, někdy až dramaticky. Ovšem jak rychle se bude nemoc rozvíjet nelze dopředu stanovit. Některý pacient se ocitne v kritickém stavu již několik hodin po začátku, jiný se do nemocnice dostane až za 24, výjimečně za více hodin. V boji o záchranu nemocného hraje pak roli každá chvilka. Počátek onemocnění může připomínat třeba chřipku. Pacient má teplotu, stěžuje si na únavu, bolesti celého těla, bývá schvácený, často mívá bolesti hlavy. Nemoc však rychle postupuje. S rozvojem onemocnění se většinou na končetinách začínají projevovat známky krvácení (zpočátku drobné červené až fialové tečky), v horším případě se rozvíjejí poruchy soustředění, komunikace, v těžkém případě může nemocný upadnout až do bezvědomí. Takový pacient však již patří do rukou lékařů a jak bylo již uvedeno, co nejrychleji. Lékaři v nemocnicích pak rozlišují tři druhy invazivního meningokokového onemocnění. První z nich je tzv. sepse – tj. stav kdy se bakterie masivně vyskytuje v krvi a svým působením vyvolává vážné změny v různých orgánech těla (ledvinách, játrech, mozku, krevním systému atd.). Tento stav hodnotíme jako nejzávažnější, probíhá nejrychleji, vyskytuje se zhruba u čtvrtiny pacientů, z níž až 25 % umírá. Druhým typem je zánět mozkových blan, postihuje také asi čtvrtinu nemocných, rozvíjí se pomaleji, umírají na něj asi 2 % pacientů. Třetím a nejčastějším typem je kombinace sepse a zánětu mozkových blan, vyskytuje se u poloviny nemocných, umírá zde asi 5 % pacientů.

Otázkou jistě je, kdy zavolat lékaře či vyhledat lékařskou pomoc v nemocnici. Je třeba vědět, že v naprostém začátku onemocnění ani zkušený lékař nerozpozná, že se jedná o meningokokové onemocnění. Proto vyrážet k lékaři při prvním vzestupu teploty není jistě namístě. Nutné ovšem je pozorovat nemocného a upozornit na horšící se stav. Zdravotníci považují za důležité, aby i laická veřejnost věděla o výskytu tohoto onemocnění, o jeho závažnosti a rychlém průběhu, myslela na něj a při sebemenších pochybnostech lékaře kontaktovala.  Rychlý převoz do nemocnice je pak zcela nezbytný.

Je již tradicí, že kolem výskytu meningokokového onemocnění vypukne mezi blízkými nemocného panika. Zde je třeba znát pár základních informací. Pokud již jedinec onemocní, jsou nákazou nejvíce ohroženi lidé v blízkém okolí. Jsou to tedy ti, kteří s ním strávili uplynulé hodiny v blízkém kontaktu (tzn. rodina, spolužáci z lyžařského výcviku, z kolejí, internátu apod.). Spolužák ve Vaší (případně vedlejší) třídě, student z kruhu, kamarád ze sportovního oddílu, který večer onemocněl a se kterým jste se  v průběhu toho daného dne setkali, představuje, pokud jsme  zdraví, zcela zanedbatelné nebezpečí. Není zde potřeba žádných výjimečných opatření. Jiná situace by nastala, pokud jste s nemocným seděli např. celé dopoledne v lavici, několik hodin ve špatně větrané šatně nebo s ním měli jiný několikahodinový těsný kontakt. Poté (zejména jste-li sami např. nachlazení) byste měli tento kontakt hlásit a vyhledat svého lékaře. Těmto tzv. „úzkým kontaktům“ (věk v tomto případě nerozhoduje)  se nasazuje antibiotická léčba, aby se předešlo možnému vypuknutí onemocnění.

V této chvíli, kdy již víme dost o záludnosti meningokokového onemocnění, je nutné vědět, co lze podniknout pro naši ochranu. Chránit se můžeme očkováním. V České republice je možno očkovat proti dvěma typům meningokokům, a to A a C. Vzhledem k tomu, že meningokok skupiny A se na našem území prakticky nevyskytuje, je ochrana zaměřena proti meningokokům ze skupiny C, které nejvíce ohrožují starší školní děti, studenty  a další mladé dospělé. Proti meningokoku skupiny B, který se vyskytuje  na našem území a ohrožuje hlavně malé dětí, vakcínu zatím nelze vyrobit, výzkumné práce však stále pokračují. V současné době je v České republice možné použít dvě vakcíny. První z nich je  kombinovaná vakcína proti meningokokům skupiny A + C. Po jedné aplikaci trvá ochrana proti infekci 3 roky. V současné době je na trhu nová konjugovaná vakcína proti meningokoku skupiny C, kdy po jedné aplikaci  trvá ochrana proti infekci 6-10, zřejmě ale i více let, což je její nespornou výhodou. Pokud trávíme čas převážně v České republice, případně v evropských státech, je dostačující očkování proti meningokoku skupiny C. Pokud však vyjíždíme za exotikou (např. do Afriky), je na místě očkování vakcínou kombinovanou.

Toto očkování nespadá u běžné populace do kategorie povinných očkování v České republice, je dobrovolné, hrazené klientem a  je možno o ně zažádat v Centrech pro očkování v krajských nemocnicích,  ve Zdravotních ústavech (dříve  Hygienických stanicích), nebo u svého obvodního lékaře. Očkování je určeno školním dětem, žákům středních a vysokých škol, obecně řečeno mladým lidem zhruba do 25, případně do 30 let věku.  Zvláště je ale doporučeno skupinám lidí, o kterých jsme v našem článku hovořili, tj. studentům z internátů, z kolejí, dětem a mládeži, tedy těm, kteří jezdí na letní či zimní tábory, vyjíždí se skupinami mladých lidí do zahraničí a dalším. Očkují se také pacienti po prodělaném onemocnění meningokokem a osoby, které byli v těsném kontaktu s nemocným, nejdříve však po doužívání antibiotické léčby, což bývá za 10-14 dní.

MUDr. Věra Pellantová

Centrum očkování a cestovní medicíny

Klinika infekčních nemocí

Fakultní nemocnice