Jezdila jsem kolem reklamní cedule, která lákala kolemjdoucí na floating, ale pořád jsem netušila, co to může být. 

Teď už vím.

Poslechla jsem si totiž historku, u které jsem se doslova řezala smíchy. Měli jsme doma vzácnou návštěvu - velká osobnost, vědecká kapacita a především vynikající člověk, obrovský dobrák. Už, pravda, starší pán - přes 70. A ten nám vyprávěl, co se mu přihodilo.

Byl pozván na tenis do jednoho sportovního střediska. Večer pokračoval společenskou zábavou, kdy mu byl nabídnut i zmíněný floating. Pan profesor je osoba velmi zvídavá, nadto dětinsky důvěřivá, tak se nadšeně pro věc zapálil a nabídku s radostí přijal - tohle ještě nezkoušel! Tím víc, že si od té atrakce sliboval úlevu od bolestí zad. A tak tam vlezl.

Pro nezasvěcené: jde o zařízení, imitující mořskou vodu, kde si můžete knoflíky navolit třebas různou intenzitu příboje. Podle vyprávění ho do toho zaklapli na tři čtvrti hodiny, dostal ručník na vytírání slané vody z očí a nechali ho floatingu a jeho vynalézavosti napospas.

Všichni odešli pryč. 

Pan profesor osaměl. Zpočátku to bylo fajn, slaná voda šplouchala a on, povzbuzený příjemnými pocity, začal zkoušet jeden čudlík po druhém. Všecko bylo v pořádku, dokud nezmáčkl poslední. "Mlátilo to se mnou nahoru dolů jak blázen a já jsem to nemohl zastavit!!! Mačkal jsem kde co, a ono to nepřestávalo" - a tak  tam poletoval až do vypršení celé té doby!

Když jsem si ho chudáčka představila, jak to s ním  tříská  sem tam ve zpěněné "mořské" vodě jako s prádlem ve ždímačce, na jedné straně jsem ho opravdu litovala, ale smát jsem se prostě musela. Každá zábava holt něco stojí:)

Gerda

Milá Gerdo, taky se směji. Chudák pan profesor. :o))) Díky....

Nezapomeňte přijít na magazín i odpoledne. Vypukne soutěž! :o)))

Pěkné podzimní pondělí všem čtenářkám přeje

Reklama