Pěkné ráno všem čtenářkám,
dnešní téma je celkem zajímavé a široké, kolikrát si jeden i nevědomky řekne... kdyby... kdybych...
Chci naťuknout téma, které se tady sice přetřásá téměř každý den, ale stačí se podívat kolem sebe, co se děje v rodinách příbuzných, známých, kolegů atd., stačí se podívat na televizi a jistě v každém seriálu a filmu ze současnosti na ten problém narazíte... Možná i v dnešních novinkách se dočteme, že některá lituje, že to udělala, a další možná bude litovat právě toho, že to neudělala... Ten problém je nevěra.
Kde jsou hranice nevěry? Někdo za nevěru považuje jednorázový úlet, většinou pod vlivem situace a alkoholu, někdo toto pustí z hlavy, protože stát se to může každému. Někdo se nepohoršuje nad tím, že jeden z partnerů si zajde s někým jiným na kafe, na oběd, na večeři, pro někoho je to naprosto vyloučené.
Je nevěra samotný sexuální akt, nebo se za nevěru dá považovat „jen" líbání, mazlení, orální uspokojování? Tajné schůzky někde u kafe s někým, s kým je vám pro tu chvíli fajn, a žádný sex se konat vůbec nemusí? A co třeba intimní vztahy navázané přes internet, kdy se ti dva třeba ani osobně nikdy nesetkají?
Jsem zvědavá na vaše reakce, tak holky pište...
Jatunka
Děkujeme za podnětný příspěvek k zamyšlení...
Také jsem zvědavá na Vaše názory...
Nový komentář
Komentáře
Bóbika: já bývala hodně spontální a nikdy jsem nelitovala. Nemyslím si, že je nutné milovat, aby měl člověk kvalitní sex- pro mě je to relax, uvolnění, získání energie, dobré nálady. Jasně, že je to morálnější se stálým partnerem, ale mě občas hryže červ velikosti slona, jaké by to bylo... Není to o trofejích, morálce, ale o sebezapření ve jménu ....čeho?? Možná strachu z odhalení? Nemoci? Nevím, je to pudová záležitost a my ji povyšujeme na něco strašně zásadního.
kareta:
ale to přece každá ve svůj svatební den a poté, co si pořídí dětičky, pevně věří tomu, že tohle je na celý život
člověk míní, život mění
Ema K.: Připadá mi to přehnané. Může se to stát každému a že by si zrovna člověk rval vlasy z hlavy a trápil se do konce života? Blbost. Jsme přece jenom lidi..........
kareta: je fakt, že my jsme majetek rozdělili v momentě, kdy manžel začal podnikat...je to už řada let, ale vyřešilo to jaksi preventivně řadu věcí...moji dlouhodobou PN, manželovy potíže v podnikání...postižení našeho syna...prostě ty momenty, kdy se ukáže, jestli jde "jen o prachy" u nás nějak nemohly nastat. Plně souhlasím s tím, že manželství je hlavně o spolupráci - a ta není možná bez kompromisů. V zaměstnání je to podobné, jenže mám silný pocit, že zatímco kolegovi většinou bez problémů tolerujeme to, jakou má osobnost, tak u manžela je mít osobnost málem trestné. To ale není jen o nevěře, to je míněno obecně - aby někdo nenapsal, že "mít osobnost" neznamená mít pořád "nastáto"
Bóbika: záleží na velikosti pokušení (přitažlivosti svůdce
)
a....: moje snaha je jeden dlouholetý vztah, jako realista nevylučuji nic, neodsuzuji nikoho, radím pouze přátelům, říkají, že dobře. Dlouholeté partnerství je o kompromisech, manipulaci, prostě spolupráci. Jak uvedla pajda, často jde jen o majetek a v tom případě je můj názor jednoznačný: ven z toho. Nebo navrhnout rozdělení majetku už v manželství, zrušit SJ a počkat na reakci protějšku, jestli mu jde o mě, nebo o prachy.
kareta: Zvláštní..já jsem nikdy nepocítila potřebu "odolávat",pokud jsem "zainteresovaná" jedním, ostatní mě nezajímají. Můj život se skládá z monogamních vztahů na sebe plynule navazujících
Ježiš ti je zase text. někdo by k tomu měl hrát i na housličky.....
kareta:
I to jepostoj...o čem se nemluví, to není. Jistě že se ví, kdo s kým a koho...
Mě ještě napadá jiná věc...kdysi jsme se bavili u souseda ve sklepě a jeho pejsek se mi ...no, prostě mi ojel nohu. Soused se začal strašně omlouvat, šílet, že je to nevhodné a podobně a když jsem ho ujistila, že mi to naprosto nevadí (byla jsem v pracovním), že to jen pes a koneckonců že to děláme všichni, tak vykuli oči a prohlásil: "Konečně normální lidi! Plná dědina nemanželskejch děcek a o sexu se v ní nesmí mluvit!"
Obrátila bych to: věrnost je pro některé strašná oběť. Je snadné být věrný, když není zájem, to se pak moralizuje
. Jsou přece situace, kdy odolat je takřka nemožné
. A co oči nevidí, srdce nebolí- zatloukat zatloukat zatloukat!!!!!
a....: jasně, tomu rozumím. Je fakt ten, že třeba u mě majetek roli nehraje, protože jsem několikrát za život vydělávala víc než můj muž a nejsem na majetek nijak vázaná...prostě pokud se rozhodnu být nezávislá, tak nezávislá budu a můj muž to ví. I to může podle mě mít vliv na kvalitu vztahu. Nemáme pocit, že nám ten druhý patří, protože oba víme, že každý z nás to může kdykoliv ukončit...ale ani nežijeme každý po svém. bBlbě se to vysvětluje.
pajda: už ani ty labutě?
Poslední zbytky iluzí rozptýleny 
pajda:No kámen úrazu je rozhodně charakteristika té "funkčnosti" páru. Pro některé ženy je právě kritériem funkčnosti ten společný majetek,který si vytvořili za ty roky a společná péče o děti/ vpodstatě i v jejich dospělosti/. Že spolu ti dva lidé nemají vpodstatě už nic společného a žijí si každý po svém, nad tím se nijak nepozastavují.
Potom to vypadá tak, že jeden ten vztah považuje za takový "standartní" a " v pořádku" a je děsně překvapen, že ten druhý to vidí úplně jinak
a....: pokud je vztah nefuknční, jsem pro - zrušit a začít znovu a lépe. Jde spíš o to, co je to nefunkční - tam to asi má každý jinak. Opravdu si neumím představit, že bych šílela kvůli nahodilému úletu...Ostatně pokud vím, tak příroda je toho názoru, že po sedmi letech by měly jít páry od sebe...jenže taky je toho názoru, že 25 let je věk, kdy by měl člověk umřít. Koneckonců dneska víme, že ani zvířata nemají trvalé páry - dokonce ani ty pověstné labutě ne.
ominki: Bobišek? Beru zpět.
ominki: No..co se jednou pokazí, tak už nevrátíš do toho stavu, jaký byl na začátku...
ominki: Jak..zahodit šest let? Ty roky ti přece nikdo nevezme a jestli bude na co si vzpomenout, tak byly dobře prožitý.A jestli je vidíš jako neš%tastný, měla jsi to useknout už dávno.Štastné soužití navždy.. to neexistuje, to je jen iluze mládí. Existuje jen soužití za cenu obrovských kompromisů/ pokud chceš vztah udržet/.
ominki: Jestli to nebyla hnusná léta, tak nejsou zahozená.
pajda: Člověk není od přírody naprogramován prožít život s jedním partnerem, proto by se neměl bránit tomu nefunkční vztah zrušit a začít znovu a lépe. Je to podle mě důstojnější způsob života, než si tolerovat vzájemné nevěry a mimomanželské vztahy
Manx: Třeba by utnul, kdyby to šlo snadno a bezbolestně
Ale málokdo umí čelit výčitkám a nátlaku.
. Asi jde o to, že po určité době někteří považují svého partnera za svůj majetek a tedy jeho odchod nebo nevěru chápou spíš jako krádeř, zcizení svého majetku.
V téhle souvislosti mě napadá to, co řekla paní premierová/nepamatuju si to ale přesně/. Že jen tak nezahodí to, co budovali 30 let.Dost přesně nechápu, co se pod tím skrývá...majetek nahromaděný za 30 let? Nějaká vyšší forma vzájemné sounáležitosti, kterou takto vytvořili? Tu by ovšem museli pociťovat oba, nikoli jen jeden
Manx: a....: když uvážím, že je prokázáno, že monogamních jedinců je v populaci necelých 5%, tak fakt nechápu, co by mělo ženské vadit na tom, že to doma má stejné jako všechny ostatní? Rozhodně je mi spíš líto těch chudinek, co si celý život namlouvají, že to by ten jejich NIKDY neudělal a když se pak dozvědí, že je to u nich stejné jako u většiny ostatních, tak nestačí kulit oči.