Když jsem byla malá, rodiče mě přihlásili do lidovky na housle. Nenáviděla jsem to. Těsně před hodinou jsem měla podobné pocity, jako když jsme se školou chodívali povinně k zubaři.
Nakonec jsem to, později už zcela dobrovolně, vydržela do osmnácti let. Doma jsem necvičila, odbyla jsem si každoročně vánoční koncert, postupové zkoušky a před maturitou toho nechala. Přesto jsem moc ráda, že si rodiče mého počátečního stávkování nevšímali. Hudbu mám ráda a plní můj volný čas dodnes, stejně jako kreslení, sporty a jiné koníčky, ke kterým mě přivedli právě rodiče.
Mnohokrát mě napadlo, zda je vhodné snažit se malé děti u mimoškolních aktivit udržet, přestože je někdy zapotřebí je k tomu trošičku nutit. Moje odpověď je jednoznačná, ano!
Kde je ale hranice, přes kterou by ani rodiče jít neměli, na co si dávat pozor…
Zeptala jsem klinické psycholožky Leony Němcové, která má v oblasti dětské psychologie mnohaleté zkušenosti.
„V dnešní době jde spíše o problém, že matky jsou si nejisté tím, zda jsou opravdu dobrými matkami. Chtějí pro své děti to nejlepší, srovnávají se s ostatními matkami nebo s informacemi z médií. Výsledkem je to, že se snaží děti dávat už v předškolním věku do různých kroužků, učit batolata znakovou řeč atp.
Výsledkem jsou přetížené, přestimulované děti, které se neumějí samy zabavit, čekají neustále nějaké podněty, a když ve starším věku nedělají výkonové aktivity, nejsou schopny samy se sebou vydržet a mají pocit malé hodnoty, pokud nemají neustále nějakou činnost.
Předškolní děti by si měly hlavně hrát, objevovat svět a tím rozvíjet svou tvořivost a komunikaci. Mladší školní děti (do 5. třídy) chodí rády do různých kroužků, pokud jim to rodiče umožní. Nemělo by jít ale o to, že si rodič jako dítě přál něco dělat a nemohl, tak se snaží za každou cenu, aby to dělalo jeho dítě, které k tomu třeba až takový vztah nemá.
Kapitola sama o sobě je rozvoj „talentů“, kde je dobré rozpoznat hranici mezi rozvíjením talentu a týráním dítěte, kterému se tímto ukradne dětství.
Cílem rodiče by mělo být dítě šťastné, nikoliv nutně úspěšné. Tuším, že toto se nebude spoustě lidí líbit, ale taková je praxe.
V tomto věku má smysl dítě podpořit v jeho zájmech a zaměření, a pokud chce příliš rychle kroužek vzdát, tak mu pomoci tyto krize překonat.
Od 12 let dochází k vývojovému skoku, dítě dospívá a je tendence experimentovat s neznámým, nevyzkoušeným a opouštět dosavadní (dlouhodobé) kroužky, sporty atp. Tam se musí postupovat citlivě a současně učit dítě, že není možné náhle věci vzdávat a opouštět.
Mimoškolní aktivity by měly být zdrojem radosti, tvořivosti, vyvážení školní nudy a také do budoucna možnost, jak v dospělosti trávit volný čas. Neměly by to být další z povinností, které dítě má.“
Navštěvovala jste v dětství nějaké kroužky? Posíláte na ně svoje děti?
Nový komentář
Komentáře
Já v podstatě neměla volný čas, když nad tím tak přemýšlím. Minimálně 3x týdně sbor, potom klavír, hudební nauka, později i sólový zpěv. Pár let před revolucí pionýr, kde jsem dělala kronikářku
..Ale i přes to, jsem si našla čas i na zlobení..
4,5 letá dcera chodí 1x týdně do tanečků..
U nás v obci nebyly žádné kroužky. Jen jiskřičky, než nastala revoluce.
Tak o kroužcích bych mohla napsat román! Chodila jsem na klavír, na zpěv, do hudební nauky, do rytmiky a na angličtinu. Měla jsem je hezky rozložené do celého týdne, na každý den vycházely nejmíň dva. Nikdy jsem si nestěžovala, nebyla jsem ten typ dítěte, který by bavilo jenom „lítat po venku“ a někde za domem skákat gumu. A dnes jsem navíc schopná rodičům vyčíst, že mě nedali ještě na výtvarku. :)
Tak pokud zrovna moje děti neničí zbytky mých nervíků, tak lítají po kroužcích.
Mladá chodí tancovat, hrát na kytaru, do vývarky a do turisťáku. je fakt, že toho už má moc a příští rok už nebud echodit do výtvarky. Co jim ve škole přibylo učení, tak ji stejně začal aobčas vynechávat.
Synátor zatím chodí do výtvarky a do turisťáku, příští rok chce vyměnit výtvarku za tancování. I tak je to děs a hrůza, kdo ho tam má vozit?
já jsem byla hodně akční, chodila jsem jednu dobu do fotografického kroužku, do sokola, na pozemní hokej a ještě jsem stačila lítat venku a hrát s klukama fotbal a v zimě hokej
pak jsem si přičichla k atletice a všechno ostatní šlo bokem, trénink každý den, v sobotu posilovna a bazén, v neděli závody. Ale nelituju, byly to nádherný roky 
já bydlela na vesnici, takže kroužky jsem neznala. ale moje dcera chodí zatím na 2 a od září si chce zkusit ještě keramiku. já s tím souhlasím. vyzkouší si to a uvidí. ale když už se jednou přihlásí, tak musí chodit. bezdůvodně se na to vykašlat nesmí. navíc si všechno vybrala dcera sama.
Já byla kroužková, milovala jsem to. Syn do určitého věku ani moc nechtěl nikam chodit, zato teď v osmnácti má dva sporty a pět tréninků týdně.