Neratov je malá vesnička v Orlických horách, skoro na konci světa, kde hranici s Polskem tvoří řeka Divoká Orlice. Neznám krásnější místo pod sluncem.
Strávila jsem tam nezapomenutelných 26 let prázdnin a dovolených. Zcestovala jsem téměř půl Evropy i Ameriky, ale tohle místo bude navždy mému srdci nejbližší.
V paměti mi na předním místě zůstávají dva kopce, poseté prostými chaloupkami, úzká, prašná cesta mezi nimi, průzračně čistá voda v Orlici, plná pstruhů, lipanů, vranek a zlatě se třpytících slídou protkaných kamínků. Vzduch vonící svěže a omamně, lesy plné borůvek, malin, lesních jahod a hub. V každé
Starého pana Kreuzla, starousedlíka, Němce, kronikáře vesnice a truhláře, který nám v zimě na počkání opravoval zlámané lyže a provázel to slovy: "Ja, ja, no ja, Ich mache das sofort..."
Stařičkou paní Kabeláčovou, jak schází pomaličku v modrých teplácích dolů kopcem, nesouc svoji oranžovou kabeličku s brýlemi a velikým klíčem, kterým každou středu otvírala obrovské vrzající dubové dveře místní knihovny. Žádné knihy už mi nikdy nebudou vonět tak lahodně, jako ty plísní a bůh ví čím ještě načichlé neratovské.
Vidím tutéž babičku ještě o mnoho let později, jak se opět pomaličku šourá po prašné cestě dolů vesnicí do knihovny, ale to již nebyla středa, ale úplně jiný den a jí se to již v hlavě vše pletlo, bylo jí notně přes devadesát, a potom nám umřela a s ní odešel navždy kus Neratova
Žádný pošťák nedoručí lépe a srdečněji dopis než pan Svoboda, rozšafný, podsaditý muž s barytonovým hlasem, objíždějící chalupy na svém velikém, starém, černém motocyklu značky SACHS. Na moji maminku vždy volal paní Sidónie, jmenovala se Zdenka, a tatínkovi říkal Józef. Spolu si pak každé odpoledne zavdávali malinkou štamprličku JAKAMARUSU, což byla sladká bylinná kořalka výborně odporné chuti. V jiných chalupách si pan pošmistr Svoboda podle mne zavdával jistě ještě jiné medicíny, protože jsme ho často viděli v odpoledních hodinách podřimovat v příkopu a jeho SACHS spal věrně vedle něj. Načerpávali sílu na cestu domů.
V zimě zase vidím velikého vlčáka, jak táhne saně plné nákupu, a za ním se plahočí do sněžnic obutí stařenka se staříčkem. Mají před sebou 2 km cesty do vrchu většinou neušlapaným sněhem. Těžko k uvěření, že?
V dolejší části vesnice bydlela baba Nová. Byla hubená jako párátko a plná energie, ale také jedu. Proto jsme ji neměli rádi. Věčně peskovala svého 2metrákového manžela, který si díky své váze u nás vysloužil přezdívku Bagoun, a pomlouvala všechny v celé vesnici.
Byly to negativní postavičky, ale slušelo se s nimi vycházet po dobrém, protože Bagoun byl starostou vesnice. Z téhož důvodu jsme byli s bráchou nuceni jim pomáhat, takzvaně dělat sena, což obnášelo hrabat, pohrabovat a obracet čerstvě pokosené nekonečné louky a potom zase hrabat, obracet, hrabat a kupit a a a . . .
Domů jsme se vraceli s úpalem, rozlámaní jako zbití psi a poškrábaní na celém těle. V ruce jsme si ovšem nesli výslužku, která čítala 10 domácích vajec a 2 l čerstvě nadojeného mléka od jejich kravičky, pro kterou jsme se vlastně tak dřeli. Dobrým vztahům bylo učiněno zadobře.
Jedno je však jisté. Ačkoliv si žiji velmi dobře, mám své skoro luxusní auto, svůj vlastní byt, svoji chalupu a jiné výdobytky, které jsem si pořídila z práce svých vlastních rukou, stýská se mi po rodičích, prostých jídlech, vzduchu vonícím ozónem a hlavně po starém dobrém Neratově.
Pro potěchu Vaší dušičky
Nový komentář
Komentáře
Stale vidim vesnicku Cejetice,kam jsem,jako dite jezdivala k babicce,uz nikdy nebudu jist tak sladke maliny,jako tenkrat a chodit s babickou do lesa....to jsou proste utrzky krasnych vzpominek a to nam nikdo nevezme.Ziji daleko od ceske zeme,ale stale to bude ten muj domov,rodna vlast a nejkrasnejsi misto na svete.
Orlici jsme sjížděli několikrát při jarním tání
Je možný, že jsem byla taaak blbá...?!
Na Divoké Orlici je prostě nádherně
Znáte to někdo na Zemské bráně?
Taky mám v srdci takovou vesničku. Když jsem tam bydlela ani jsem ji neměla moc ráda, nikdy bych tam nechtěla bydlet, ale po letech na ni stále vzpomínám. Ráda bych se tam vracela, ale není kam...
krásné
Hm, to je pekne