S Klárou se znám už dlouho. Víme o sobě všechno. V poslední době jsem z ní však měla zvláštní pocity.


Všechno bylo jako dřív, ale měla jsem silnou intuici, že přede mnou něco tají. Byla jsem zvyklá na to, že mi všechno říká, tak jsem tomu nechala volný průběh. A taky nepatřím k těm, co vyzvídají. Nejdřív jsem (1)čekala několik dnů, které se však prodloužily na několik týdnů.

 

Klára se začala uzavírat do sebe. Odmítala se mnou diskutovat o svém soukromí, což mě dost štvalo, protože jsme byly zvyklé mluvit o všem a partneři a sex patřili k častým tématům rozhovorů. Protože mi na Kláře záleželo, stanovila jsem si cíl, že použiji všechny inteligentní a nenásilné prostředky k tomu, abych se dozvěděla, co skrývá její mlčenlivost.

 

Protože jsem fanatik do psychologie, věděla jsem, že podle zákonů asertivity mám právo použít metodu Otevřených dveří. Ta spočívá v tom, že se neustále ptáte na jednu věc, ale vždy jiným způsobem. Osmělila jsem se a začala jsem se ptát.

 

I když mi to trvalo několik dnů, Klára se konečně otevřela. Nejdřív hrozně brečela a pak z ní vyšlo, že je HIV pozitivní. Nechtěla to nikomu říkat. Ani svému nejbližšímu okolí, protože se bála reakcí. Přiznám se, že jsem byla dost zaskočena a chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnala.           

 

Klářin stav nezabránil našemu přátelství. Vím, že mě potřebuje mnohem víc než kdykoli předtím… 

 

Napadá mě, co s případy, které zůstávají uvnitř bolavé duše. Věřím, že zpovědnice by jí určitě ulevila. 

Každá z nás má nějakou bolístku na duši, která tíží. Protože ne všechno se dá vyprávět kamarádkám, některé z nás možná někdy navštívily zpovědnici. Představte si, že v jedné takové zpovědnici sedíte i vy. Z čeho byste se vyzpovídala? To je naše dnešní téma!

 

Na vaše malé zpovědi se těší zpovědnice na adrese redakce@zena-in.cz

 

Reklama