Nikdo nemůže mít všechno, každý občas potřebuje něco půjčit. Třeba jen trochu kafe v práci, pěknou knížku, nebo naopak velké peníze. Někdo si půjčuje často a rád, jiný zase sám nerad dává věci z rukou... A jak jste na tom vy?
Z půjčování jsem vyléčená - po jedné nepěkné zkušenosti. Je to už dlouho, co jsem půjčila jedné spolužačce svůj sešit, v kterém jsem měla vypracované otázky ke zkouškám. Říkala jsem si, proč by si je nemohla opsat, příště zase pomůže ona mně... Nestalo se, a nejenže mi to nijak nevrátila (což mi samozřejmě nevadilo), ale ještě jsem z ní ty svoje poznámky tahala tak dlouho, až jsem si je musela napsat znovu. Vrátila mi je pár dní před zkouškou, s omluvou, že na to úplně zapomněla... Asi se jí nechtělo všechno opisovat, a tak použila originál.
Od té doby si dávám pozor. A nezáleží ani tak na tom, co půjčuju, důležité je, KOMU půjčuju. Někteří lidé mi vždycky všechno vrátí, a tak bych jim půjčila třeba i zlaté náušnice, o jiných vím, že mají u sebe mou věc třeba půl roku, až na to úplně zapomenou, a těm klidně půjčit odmítnu. Ať si myslí, co chtějí.
Zvláštní kapitola jsou peníze. Já sama jsem si půjčila větší sumu jen jednou, a to od rodičů, když jsme stavěli dům. Postupně jsme jim to vrátili, ale i tak jsem měla špatný pocit, že někomu dlužím. Na druhou stranu mi nedělá problém půjčit peníze pár kamarádům, o kterých vím, že mi je určitě vrátí, tedy kdybychom je zrovna měli k dispozici.
Co bych ale nikdy nikomu nepůjčila? Náš dům. Myslím tím, že bych náš dům nikdy nepoužila jako zástavu, nikdy bych se naším domem za nikoho nezaručila. Jinak na ničem nelpím tolik, že bych to nepůjčila.
A jak jste na tom vy, milé čtenářky? Jaké máte zkušenosti s půjčováním?
Téma dnešního dne je: Co byste nikdy nikomu nepůjčila?
- Máte něco, co byste opravdu nikomu nepůjčila?
- Proč?
- Jakou máte zkušenost s půjčováním?
- Vrací se vám věci, nebo spíš naopak?
- Co nejcennějšího jste kdy někomu půjčila?
Pište, budu se těšit na vaše příspěvky. Jedna z vás získá dárek: knížku Putování s knihou (autoři P. Kovařík, B. Frajerová). Příspěvky posílejte dnes do 14.30 hodin. Těším se, adresu už znáte: redakce@zena-in.cz, heslo PŮJČOVÁNÍ.
Nový komentář
Komentáře
Jo půjčování, věčné téma. Je mi už víc jak 40let a je to se mnou stále dokola. Někomu něco půjčím - a to vždy jen doopravdy lidem co dobře znám - říkám si to si budu pamatovat a za rok zjistím, že mám jen obal od knihy a komu jsem to půjčila, jo to kdybych věděla?
, mám víčko od misky, ale jen si vzpomenout komu jsem co do ní dala a on ji nevrátil. Pak si vždy řeknu, už si to budu psát, ale za měsíc je to tu nanovo
prostě nenapravitelná
Manžel není věc a nedá se půjčovat
Ti se propůjčují dobrovolně
To je ale spousta vzorných manželů
Rozhodně manžela
manžela a vnoučata
Já jsem si nikdy nic nepůjčovala a tak nikomu taky nic nepůjčuji.
Vždycky jsem ráda všem poučela různé věci. Např. knížky ,album známek,fotky ,aby si je mohli ofotit a mnoho dalších věc. Nikdy mi to nikdo nevrátil. Dnes už věci moc nepůjčuji a když,tak jen to,čeho mi nebude líto,když mi to ten dotyčný nevrátí.
svoji rodinu, ta je jen moje
manžela nikomu nepůjčím, je ten nejhodnější na celém světě
Žábina — #20 taky už knihy nepůjčuji, leda tak ségře nebo mamce
nikdy bych nepůjčila čistě osobní věci, kartáček, přítele
a peníze taky raději ne
Svůj zubní kartáček.
nerada půjčuju peníze..mám z toho špatný pocit. naprosto rozumím lichvářům a vymahačům, proč jsou tak ostří a nemilosrdní, já bych taky byla
nerada půjčuju knížky, na to je mám moc ráda...a taky se mi už stalo, že jsem je půjčila kolegyni v práci, kterou jsem měla moc ráda a přestože jsem jí je připomínala, nikdy mi je nevrátila
Nikdy bych nepůjčila manžela
Dámy, moc díky za komentáře :-)
Nechcete mi taky něco poslat mailem? Docházejí mi příspěvky...
ja nic nemam, tak co bych pujcoval
a dluhy jeste nikdo nikdy pujcit nechtel, nechapu proc

Nepůjčuji knihy, od té doby, co se mi nevrátily
Nepůjčila bych to, čeho bych později litovala. Během střední školy, vyšší odborné až po VŠ jsem půjčovala plno sešitů, studijních materiálů a hlavně na VOŠ sešitů, které jsem si psala ručně z přednášek, tak jsem byla vždy trochu nervózní, když jsem ho dala z ruky... ale musím říct, že to bylo vždy v pořádku. Až na půjčenou propisku zn. Parker (byla asi měsíc stará) spolužačce, která šla na zkoušku... vrátila se mi asi po dvou měsících a ulomená
Nejhorší je půjčit peníze přátelům. Hrozí, že přijdete nejen o peníze, ale i o přátele.