Umění naslouchat svému tělu není vůbec nic mystického ani nebezpečného. Každý člověk je originál, a jestli někdo po hrnečku mléka do pěti minut strhá záchod, druhý s ním v klidu zapije i kachnu. Ani jeden nedělá chybu, když se zařídí podle toho, co mu dělá dobře...

V tom aby se prase vyznalo

Tak ještě nedávno jsme ze všech stran slýchali, jak jsou vejce pomalu životu nebezpečná a jak nám po jejich časté konzumaci bude zabiják cholesterol doslova betonovat cévy, a najednou je všechno jinak.
Vejce neškodí, jsou zdravá a prospěšná. Takže co?

Rovněž si mnozí pamatují, jak kdejaký vědátor ještě nedávno máchal varovně ukazováčkem před nestravitelností mléka pro dospělé lidi. Dnešní medicína už je opatrná.
Ne každý je schopen mléko strávit, ale je to dost individuální. Někomu dělá vyloženě dobře.

Masem, zvláště pak červeným, se zatěžuje odvodňovací systém a doporučuje se přibližně dvakrát týdně. Vnitřnosti jsou plné odpadů z těla konzumovaného živočicha.
Néé, je tam spousta železa, játra rozhodně ano. Blázinec?

Sůl je vrahem ledvin. Solit málo. Dobře.
Máte křeče v lýtkách? Více solte, mladá paní…??

Cukry nejsou v pořádku, měli bychom se jich vyvarovat.
Sladké dodává tělu energii… Potřebuje ho.

Hodné bílkoviny, zlé bílkoviny, hodný cholesterol, cholesterol zlobivý, ošklivá sůl, zdravá sůl, milý dortík, špatný dortík, uhlohydráty, tuky, nasycené, nenasycené, zatěžující, prospěšné…

Co se takhle zeptat těla?

Nepodceňuji to, co mi sděluje moje tělesná schránka. Čile komunikuje a umí si říct, co potřebuje. Obecné rady jsou sice zajímavé, ale přecejen člověk je originál. Co je dobré pro jednoho, nemusí dělat dobře druhému…

Odmalička zapíjím mlékem cokoli. I tu zmíněnou kachnu, a není mi vůbec nic. Naopak. Nemít dva dny mléko, trpěla bych abstinenčními příznaky a psychózou a nejspíš bych přepadla a oloupila nějakou krávu.
Ze zeleniny mám nejraději jitrnici a z ovoce jím jenom kaki a třešně. A to ještě v minimu.
Po sýrech bych se umlátila, zbožňuji moučníky, krvavé hovězí, játra, srdce, pravé máslo, vepřové koleno a podobné „sprosťárny“.

Můj krevní obraz je prima, cholesterol na minimu, chřipku jsem měla naposledy předloni, antibiotika jsem v životě brala dvakrát. Jsem zdravá (zaklepat!).
Když mě přepadne jednou za měsíc chuť na nějaké ovoce, dám si ho.

Nedávno mě tři dny pobolíval žaludek a v obchodě jsem počala podivně slintat u regálu s jogurty.
„To bys chtělo, moje tělo?“ říkám si a dva jsem si koupila. Opravdu s chutí, ač právě jogurty moc nejím, jsem je snědla. A vida, žaludek byl v pohodě. Mám období, kdy se jednoho druhu potravin nedotknu, a pak se najednou můj jídelníček otočí o sto osmdesát stupňů.
Totéž platí o kyselém. Nevyhledávám ho, ale vodě ze zelí neodolám.

Dělám dobře, pane doktore, nebo se zvolna likviduju?

„Já bych začal těmi jogurty, jak jste zmiňovala. Žaludek může bolet z mnoha příčin. Jednou z nich je nedostatek mléčných bakterií, tolik oblíbených v reklamách, což způsobí zvýšenou citlivost žaludečních stěn. Tím, že jste poslechla signál svého těla, jste jednoduše dodala vašemu tělu přesně to, co potřebovalo.

Dnešní moderní medicína se skutečně velmi intenzivně zabývá signály, které vydává každý jednotlivý lidský organismus. Dnes víme, že lidské tělo je hodně individuální mechanismus, a když vynechám všechny krevní skupiny, geny, hormony a podobně, je opravdu schopno „říci“ si o to, co právě potřebuje, nebo naopak.
Reakce organismu na určité podněty jsou rovněž velmi individuální. Proto ten, kdo je schopen, a není to každý, protože lidé si pletou signály těla s mlsností, rozpoznat, co mu dělá dobře, takový člověk je ve výhodě.

Někteří lidé jsou lépe propojeni se svým tělem a lépe s ním „komunikují“. Nejlépe to umějí těhotné ženy. Tam se mísí hormony, potřeby těla ženy a potřeby vyvíjejícího se plodu. Jedna pacientka v tu dobu přechodně zobala z květináče hlínu. Asi nějaký minerál...?
Komunikaci s vlastním tělem se lze naučit. Někdo je v tomto ohledu jaksi učenlivější, jiný musí trénovat. Každopádně je dobré se vnímat. Pacient, který je dobrém kontaktu se svým tělem, také může lékaři zcela mimoděk a mezi řečí naznačit i diagnózu. Proto je třeba mu pozorně naslouchat.

Závěrem? Prostě někdo, třeba já, bych po té vaší kombinaci mléka s kachnou byl patrně měsíc v pracovní neschopnosti. Vám ho ale mohu zřejmě jedině doporučit, když vám to dělá dobře,“ uvádí internista a homeopat Miloslav Petrák.

Tělo si to žádá

Nezatracujme zdravou výživu, věnujme pozornost výsledkům vědeckých studií a nejnovějším poznatkům, ale konzultujme to i s vlastním tělem. Protože je to právě ono, kdo nás udržuje v pohodě. Bez jeho dobrého fungování a pohody se ani naše duše, která tu bydlí, nebude cítit dobře.
Neznásilňujme svůj vlastní organismus. Naslouchejme mu.

Ať jsou vlákniny sebepotřebnější, jestliže vám po nich není dobře, vykašlete se na ně. Jestli v rámci škodlivosti vnitřností jíte ryby, a přesto, slintáte při slově játro, dejte si ho. Přestaňte přežvykovat šnitlik a ohlodávat natě jenom proto, že „tudle psali“, jak je zelenina zdravá, když byste si nejraději dali pečené kuře nebo chleba s máslem.
Vaše tělo má třeba právě vitaminů dost a potřebuje jiné prvky. A křičí na vás. Třeba za pár dnů bude chtít zase zeleninu. A nebo třeba ne. Zkuste počkat, až si tělo řekne. A ono si řekne.

Pozor ale na slova doktora, to, co právě potřebujete, je to, po čem se právě cítíte dobře. A může to být něco, co normálně nejíte.

Nasloucháte svému tělu?

Reklama