Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Na první září jsem se moc těšila. Jsem ráda, že starší dcera mohla začít chodit zase do školy. Je spokojená ona i my. Lépe se nám organizuje čas a dny v týdnu mají pevné obrysy rámované kroužky, prací, volným časem... První dva týdny byly tedy lehce chaotické, ale velmi rychle si to vše sedlo a vrátilo se do kolejí, které jsme měli zajeté před první vlnou pandemie.

Září bylo plné setkání a měla jsem štěstí potkat přátele, kamarády, známé, které jsem opravdu dlouho neviděla, ale v jejichž společnosti je mi tak dobře. Třeba s mými spolužáky z gymnázia. Letošní sraz byl po 22 letech od maturity (uf). Užili jsme si ho velmi ve znojemském sklípku a já přišla na ránem. Cestu do Znojma jsem navíc mohla strávit se svým bratrem a konečně jsme na sebe měli čas a mohli si povídat jako kdysi před usnutím v dětském pokoji. Takže i ta šílená dlouhá cesta v roušce po D1 byla nakonec snesitelná.



Krásný víkend jsme zažily s kamarádkami z vysoké u nás na chalupě. Naše rodiny vyrazily do Broumovských skal, mého oblíbeného místa. Malá horolezčata zvládla výstup skvěle, jen jsme litovali, že na konci výletu nás nečekalo posezení v historickém hostinci Hvězda. Byl zavřený. Párek a polévka v bistru musela stačit. Po návratu se strhla bouřka a my šťastní a unavení seděli na lavičce pod stříškou a gratulovali si, jak jsme vše zvládli a kolik jsme toho za den stihli zažít.

Na představení módní značky Pura Vida, která hraje barvami až oči přechází, jsem potkala kamarádku Alexandru, se kterou jsme objevovaly Jižní Tyrolsko a obě se ze znovusetkání radovaly.

Stihla jsem kafe s naší exredaktorkou Marií a krátkou procházku s Markétou. Září bylo náročné, únavné, plné opatření, umývání rukou a rozestupů, ale i plné opatrných setkání s přáteli a jsem za to vděčná. Číst budu knihu Všechny kočky jsou šedé. Už ji mám na nočním stolku i s podpisem od autora. Mého bratra. 

Veronika Bulánková, redaktorka

Září nepřineslo do mého života nic moc pozitivního. V rodině jsme se totiž museli vyrovnat s bolestnou ztrátou a vlivem koloběhu života je nás o jednoho míň. Ale takový život zkrátka je a i pokročilá medicína je na některé zákeřné nemoci pořád krátká. K tomu si ještě přítel zlomil ruku a musel na operaci. Do článku o tom, co nás bavilo, se tohle ale příliš nehodí, a tak zapátrám v paměti po něčem pozitivnějším. Přeci jen to září nebylo tak smutné.

Na začátku měsíce jsme s kolegyní Karolínou vyrazily na zážitkovou večeři v oblacích Dinner in the sky. Jeřáb nás spolu s plošinou vytáhnul do velké výšky, ze které byl parádní výhled na Prahu. A aby toho nebylo málo, mohly jsme si u toho kochání vychutnat i čtyřchodovou večeři.

V rámci tiskové konference firmy GERnétic jsem se podívala do Werichovy vily na pražské Kampě. Z každého koutu doslova dýchala tvůrčí atmosféra spojená s jejím tehdejším obyvatelem hercem a dramatikem Janem Werichem. Konečně jsem také ochutnala vyhlášený dortík z kavárny IF Café, a přesto, že vypadal velmi lákavě, chuťově mě zase tolik nenadchnul.

Taky jsem se v září víc pustila do vaření a uklohnila svoji první koprovku, rajskou a upekla kynuté buchty (ty jsem poprvé nedělala). Troufám si říct, že výsledek byl chutný, protože zmizel tak rychle, že jsem ho nestihla ani vyfotit.                                                                        

Julie Hájková, redaktorka

Hezkého počasí jsme využili k toulkám po blízkém okolí. Doporučuji například zříceninu hradu Zlenice, které se také říká Hláska. Najdete ji v okrese Praha-východ kousek od Senohrab. Pár stovek metrů pod ní je Senohrabská plovárna, kde se můžete i občerstvit. Pokud se k této chráněné kulturní památce budete blížit z druhého břehu řeky Sázavy – od obce Zlenice, funguje tu až do konce října přívoz. Nahoru ke zřícenině se dostanete s trochou námahy i s terénním kočárkem a nebudete litovat, je tu úžasná atmosféra.

Nedaleko odtud, na levém břehu řeky Sázavy stojí zřícenina kdysi významného hradu Stará Dubá. Dojdete sem z Hvězdonic po žluté turistické značce. My si prohlédli pozůstatky, ale až do cíle, na zalesněný kopec, kde zbytky šlechtického sídla stojí, jsme se s kočárkem nedostali. Tak příště, s nosítkem.

A ještě jeden tip. Pokud budete chtít zabavit děti v Praze, určitě navštivte Areál Vltavanů 229. Tohle sportovně relaxační zařízení se nachází v areálu bývalé Vršovické vodárny poblíž železničního mostu v ulici Vltavanů v Braníku. Najdete tu zábavní areál s lanovým centrem, který je rozlohou i výškou svých věží největší v Evropě. Vyřádí se tu malí i velcí a všechno je zdarma. Navíc tu je i moc příjemná restaurace a kavárna s hernou a velkou letní terasou. My byli nadšení!

Karolína Waberová, redaktorka

Na začátku září jsme si ještě pískali, teď už se přece jen opět bojím o své blízké. V Praze každou chvilku někomu zvoní Erouška a už jsem zažila několikrát zbytečnou paniku. Proto se snažím každý víkend utéct do přírody. Skvělý byl zářijový víkend v Podkrkonoší, kde jsme si pronajali tradiční roubenku. Nešlo rozhodně o žádný luxus, vše jen tak poslepované, aby se v ní dalo být, ale o to větší zážitek. Spaní na peci a sbírání napadaných jablek na štrúdl v ceně!

Také se mi líbila jedna z posledních akcí, padesáté výročí oblíbeného krému Synchro francouzské značky GERnétic. Odehrávala se totiž ve Werichově vile. Součástí byla i prohlídka, takže jsme se dozvěděli pár zajímavostí o životě slavného českého herce a mohli se podívat, jak vypadala jeho pracovna.

Marta Kratochvílová, editorka

Září bylo opět plné dobrodružství. Podívala jsem se po delší době do Botanické zahradě Univerzity Karlovy, poobědvala jsem v oblacích na Dinner in the sky, zašla několikrát ven s přáteli, konečně jsem se dostala na střechu DRN na Národní třídě s úžasným výhledem na Prahu nebo jsem zhlédla několika přehlídek na pražském Fashion Weeku.


Poprvé jsem také byla darovat krev a jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala a určitě to nebylo naposled. Jsem také ráda, že se v září i před všechny zákazy a dokonce i nepěkné počasí uskutečnil náš festival Asie vzdálená a blízká, který jsme museli přesunout z května. Mám již několik let na starosti kulturní program a i letos se moc povedl.


Ráda objevuji různé pěkné kavárny a podniky a i tentokrát mám pro vás skvělý tip. Ve Vršovicích se nově u květinářství Botanica otevřel vnitroblok plný rostlin a světýlek, nyní také plný dýní, kde to vypadá jako z pohádky. Uprostřed dvora je truck, v kterém si mohou návštěvníci zakoupit kávu a jiné nápoje a posadit se na chvíli mezi rostlinami. Konec září se pak u mne nesl ve znamení nemoci.


Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Reklama