Co bavilo redakci v září?

Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Září je dost často ve znamení začátků a my do něj vstoupili plni očekávání. Měsíc jsme začali povinnou školní docházku a pořádně napnutí a vysvátkování jsme vyrazili poprvé do školy. Copy, punčochy, obrovská aktovka a deštníky a už jsme utíkali, abychom nepřišli pozdě hned první den. Dcera Františka se stala školačkou. Mám radost, že téměř celá „naše“ školková parta skončila v 1. A. Aspoň jsme si mohly s ostatními maminkami dávat tipy, kde sehnat dřevěné švihadlo, Progressa, jarmilky do TV a dalších milion věcí, nebo sladit kroužky po vyučování. Za měsíc jsme se trochu zlepšili ve vstávání, já překonávám sama sebe v připravování svačin, Fanča ještě nezapomněla žádnou úlohu, a že jich za ten měsíc bylo. Škola změnila celý chod rodiny.

Jeden z víkendů jsem strávila v Broumovských stěnách, kde si to pokaždé moc užiju a odpočinu. Příroda, skály, vzduch. Další víkend byl čistě městský na Zažít město jinak, které mi přijde rok o roku povedenější.

Z knižních novinek tu mám jedno velké zklamání v podobě Veselí od Radky Třeštíkové. Asi prostě nejsem fanynka mainstreamové literatury. A naopak příjemný objev v podobě Jana Štiftera. Jeho dvě předešlé knihy jsem minula, ale rozhodně se k nim vrátím. Sběratel sněhu je podle mě brilantní román proplouvající třemi časovými liniemi, které se prolínají do strhujícího příběhu.

Kristina Vodičková, editorka

Jsem ráda, že bylo v září ještě tak krásné počasí a dalo se nachytat ještě trochu sil na smutný podzim a studenou zimu. Jsem typicky letní tvor, a jak začne být pod dvacet stupňů, tak ze mě vyprchá radost a probudím se až na jaře. Září mi začalo moc pěkně – koncertem Rickyho Martina v O2 areně! Na tenhle koncert jsem čekala od svých asi jedenácti let, co jsem Rickyho začala poslouchat. Byl to koncert plný tance a hlavně mě potěšil, že zahrál průřez všemi alby, tedy i těmi prvními, které dodnes poslouchám a miluju je. Slzička ukápla (u písně pod odstavcem), ale hlavně to byla velká show.

 
Abych se měla na co těšit, tak jsem si koupila lístek na koncert mladičkého Toma Odella, kterého už jsem letos viděla v Praze na Metronome festivalu a naprosto mě okouzlil, že ho musím vidět znovu. V prvních minutách jsem taky kupovala lístky na Eda Sheerana. Tohohle zrzka uvidím také podruhé, ale předpokládám, že to bude v Letňanech větší masovka, než v roce 2015, kdy jsme na něm byly se ségrou poprvé. Už tehdy to byl silný zážitek a vzhledem k tomu, jak se za poslední tři roky vypracoval a jaká alba vydal, bude to určitě ještě lepší.

 
Nevím jak vy, ale já mám ráda, když se můžu na něco těšit a potřebuji to k životu. Koncerty jsou moje vášeň a dokáží mě nabít na hodně dlouho. Druhou vášní se mi staly návštěvy Anglie, kam se už vracím dvakrát ročně poslední tři roky. Neodolala jsem levným letenkám a v listopadu vyrážím na další londýnské dobrodružství s partou přátel. Aniž bych si to předtím dovedla představit, Londýn jsem si zamilovala a i když se tam vracím po páté, tuším, že mě zase něčím překvapí a objevím další krásná místa, kde jsem ještě nebyla. Pokud máte nějaké osobní tipy na pěkná místa, klidně mi je napište, ráda půjdu objevovat další a další podniky, ne tolik navštěvované památky nebo i zajímavé obchody.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Září je pro mě takový startovací měsíc. Po trochu volnějších prázdninových měsících. Teda, ne že bych nějaké prázdniny měla (už nějaký ten pátek), ale věřím, že to máme skoro všichni podobně. A tak jsem zase zahájila mé obvyklé jógové lekce, které mi přes léto občas odpadly, uvažuji o dalším vzdělání, ale hlavně jsem si užívala to krásné babí léto. Čas vrstvení oblečení, to je moje! Největším zážitkem pro mě byl určitě tandemový seskok. Byla to trochu „hurá akce“, takže jsem ani nestihla přemýšlet o tom, jestli se mám bát nebo ne. A nebála jsem se ani trochu. Skok z letadla byl vážně nezapomenutelný zážitek. Všem doporučuji!

Po téměř třech měsících jsem se také vydala za maminkou domů do Liberce. Jsem trochu ostuda, ale o to víc jsme si to spolu užily. Vyrazily jsme na výlet a večer zakončily v divadle na hře Poprask na laguně. Byl to takový ten klasický víkend, kdy jsem chodila v pyžamu, nikam nespěchala a nemusela vůbec nic. Asi si to budu muset zopakovat častěji.
V září jsem si také s naší Klárou zaběhla Běh pro ženy a musím se pochválit za ten parádní čas, zatančila jsem si v Tanečním sektoru v rámci představení nových „ugly shoes“ Adidas Originals Falcon a pomalu trénuji na horský půlmaraton a výšlap na Sněžku s partou 36 přátel. Uf!

Také jsem hodně četla a největším zklamáním pro mě bylo Veselí od Radky Třeštíkové. Sice se to čte jako po másle, ale to byla nuda... Četly jste? Co vy na to?

Markéta Škaldová, redaktorka

Září je pro mě vždy velmi hektickým kolotočem. S příchodem podzimu se totiž vyrojí nejen nové módní kolekce, ale i kosmetické novinky. Letos tomu nebylo jinak. Opět jsem byla v zápřahu. Já si ale nestěžuji, protože na tiskové konference k představení nových produktů chodím s oblibou. Vždy naberu inspiraci a potkám se se skvělými lidmi, které mám ráda.

Můj život ale není jen o práci, především pak o zábavě. I té v září nebylo málo. Hned na začátku tohoto měsíce jsem vyrazila s přítelem na výlet. Šli jsme bez bot pěšky na Sněžku. Možná se teď divíte, že jsme vyrazili bosky, nedivím se. Nikdy mě nenapadlo, že to budu praktikovat, ale má drahá polovička takhle chodí ráda, takže mě to učí a má to něco do sebe. Určitě můžu doporučit, ale raději do kopce než z kopce. Když totiž jdete dolů, paradoxně to následující dny bolí více. Bosá turistika ovšem na pár měsíců je teď pasé. Tím, že bylo září krásně slunečné, byla jsem neustále někde, v patách jsem měla svou věrnou psí kamarádku. Ta toho občas měla plné zuby, tak si následně hověla v peřinách, a to jsem si při pořizování psa říkala, že do postele zvíře nechci. A co by to byl za podzim, kdyby člověk nevyrazil na houby. Já jsem také vyšla do lesa, ale po dvou hodinách hledání jsem našla jen malou houbu, která byla velká asi jako nehet u palce. Ještě, že rodiče navštívili jižní Čechy, odkud přivezli plné košík, takže smaženice byla. Musím říct, že devátý měsíc letošního roku byl pro mě harmonický, klidný, ale i vzrušující. Byl báječný.

Julie Hájková, redaktorka

Ačkoli mělo být září zasvěceno cestování, nějak to nevyšlo. Přednost dostala stavba zahradního domku. Už se totiž nemůžeme dočkat, až tam přesuneme všechny věci, které nám zabírají místo v domě. A tak jediné vinobraní, které jsme zatím absolvovali, bylo to domácí, nealko. Museli jsme se spokojit s hrozny v pevném skupenství. První burčák, který jsme letos ochutnali, byl až ten na Svatováclavských slavnostech v Kutné Hoře. Od místních vinařů.

Taky jsme se byli podívat na zvířátka ve Vlašimské paraZOO, což je expozice Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim. Je fajn, když děti znají nejen exotickou faunu, ale i tu, kterou mohou potkat v našich lesích.

Teď jen doufám, že v říjnu přijde babí léto, a těch pár měsíců do Vánoc se bude vléct jen hodně pomalu.

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Uložit

Uložit