Co bavilo redakci v únoru?

Foto: Shutterstock

Vendula, šéfredaktorka

Tento únor byl nezapomenutelný, už jen proto, že jsem nepracovala tolik jako obvykle, ale odpočívala jsem, což je pro mne vzácné. Delší dovolenou než týden jsem neměla mnoho let a na většinu s sebou navíc beru počítač. Tento únor byl jiný, ale jeho historie se začala psát již vloni, kdy jsme s manželem koupili dost naslepo a narychlo letenky do Ománu a rovnou pro celou rodinu. Ona rychlost souvisela s cenou letenek, která byla velmi příznivá. Mnoho let zpět jsme hodně cestovali, navštívili jsme Thajsko, Malajsii, Singapur, Maroko, Indii, New York, vše na vlastní pěst a s batohy na zádech. Přišlo nám, že je čas podniknout stejné dobrodružství i s našimi dcerami. Přiznávám, že nepotřebuji drahé oblečení, ani kabelky, ale cestování a zážitky jsou pro mě důležité.

A únor se zdál pořád v nedohlednu, ale najednou nastal jeho čas a my vyrazili na naši dobrodružnou cestu a odletěli jsme s mezizastávkou v Istanbulu do hlavního města Ománu, zde vyzvedli po rozkoukání auto, pak věci na stanování u místní ománské rodiny, která se přátelí s naším českým kamarádem, a vydali se na cesty. Bohužel jsme přivezli do pouštní země povodně, jak typické pro naši rodinu, a museli jsme narychlo měnit trasu a před deštěm ujíždět. Situace byla vážná, následky povodní se dotkly i nás, několik lidí zde zemřelo, voda opadala několik dní, ale vše jsme zvládli. Dva týdny jsme pak poznávali pro nás vzdálenou zemi. Koupali se ve wádích - oázách se sladkou vodou, byli v horách, které jsou přes tři tisíce metrů vysoké a opravdu dechberoucí, cestovali po pobřeží, spali v poušti a sáňkovali na písku, procházeli opuštěné vesnice, ochutnávali, co se dalo, studovali historii sultanátu, procházeli se kolem jejich důmyslných zavlažovacích systémů aflají, které jsou zapsané v UNESCO… Každý den znamenal nový zážitek. Zhruba polovinu nocí jsme strávili pod stanem a dávalo nám to neskutečnou svobodu. A následně jsme si mnohem více vážili postele a sprchy a elektrických zásuvek. Možná preferujete resorty, pohodlí a plnou penzi a odpočinete si více a je pravda, že naše cestování znamená velkou přípravu a ověřování, jestli daná lokalita je vhodná i pro děti a neustále řešíte jídlo a spaní, ale co se týká zážitku, vede dovolená na vlastní pěst na plné čáře. Alespoň pro mě. 

Návrat byl vlastně fajn. Po odpočinku se pracuje mnohem mnohem lépe. A poslední jsou tipy na knihy a jeden seriál. Všechny tři jsou skvělé. Knihy těžké, bolestivé a na silná témata a seriál taktéž, ale vše jsem si užila. 

Julie, redaktorka

Do února se vešlo plno událostí a zážitků, ale hlavně v soukromé sféře. Narozeniny slavili hned dva pro mě důležití lidé. V prvním případě šlo o syna, který měl hned tři oslavy, abychom vyšli vstříc celé rozvětvené rodině. A ve všech případech to u nás nakonec po rozbalení dárků vypadalo jako na sběrném dvoře. Oslavencovou největší vášní je totiž rozebírání nefunkčních spotřebičů, což každý v širokém okolí moc dobře ví, a tak ho o radost nikdo nepřipravil. My rodiče už se z všudypřítomných „vnitřností“ vysloužilých mixérů, lednic, praček nebo mikrovlnek radujeme méně, ale co bychom pro jeho spokojenost neudělali, že? Navíc, pořád jde o úspornější variantu, než kdyby si týden co týden přál třeba novou stavebnici. Druhým oslavencem byla kamarádka, která svou party směrovala do baru v centru Prahy. Také šlo o vydařenou akci v příjemné společnosti a plnou hezkých vzpomínek i hitů našeho mládí. Jen tančit jsme se na ně neodvážili, protože parket praskal ve švech. No, i to je slabé slovo. Jakýkoli vstup tam byl o zdraví. Co se týče podobně přeplněných podniků, mám zase na pár let vybráno.

Další moc hezkou akcí byl masopustní průvod, který u nás ve vsi už třetím rokem organizuje hrstka nadšenců. Škoda jen, že se účastní tak málo sousedů. Dokonce ani rodiny s dětmi se ve většině případů nezapojily. Ale i tak jsme si veselé odpoledne užili. Pohřbili jsme basu, a už se nemůžeme dočkat Velikonoc.

Nelly, redaktorka

Měsíc únor mě zase o něco více přiblížil třicítce. Ale nevadí mi to, krizičku týkající se věku jsem si odbyla někdy kolem třiadvaceti. Navíc si čas od času dovolím vrátit se do dětských let, jako třeba když se s přáteli převléknu za sedm trpaslíků a vyrazím na karneval. To je takový můj recept, jak si zachovat věčné mládí alespoň duševně.

Spoustu volného času nám jinak teď s manželem zabírá práce s naším štěnětem. Nikdo nás nevaroval před tím, co nás čeká, když si domů přivezeme směsku jacka russela s jezevčíkem. Když už jsme se ale tento měsíc náhodou dostali z domu, zašli jsme si pro pořádnou dávku cringe na Brutal relax show nebo jen tak na večeři. S otevřenou náručí také vítám každý alespoň trošku teplý den a těším se, až bude jaro v plném proudu.

Marta, editorka

Únor jsem započala na maturitním plese synovce v České Lípě. Humorná vsuvka: K mému údivu si tam spousta mladých myslela, že je mi kolem 21 let a nechápali, že už mám pár let po třicítce. Dva mladíci, kteří mě s neteří zvali na drink, byli celkem zklamaní…

O týden později jsem oslavila další rok od svého narození. V práci jsme zrovna fotili obří kytici 100 růží do soutěže, kterou jsem si pak mohla nechat. Během měsíce jsem se pak scházela klasicky s přáteli jako ostatně pořád, a okusila i pár nových podniků. Jedním z nich byla restaurace Belcredi na okraji Letné, kde mi moc chutnalo a mohu ji vřele doporučit. Také jsem se zúčastnila slavnostního otevření asijské restaurace Peony v Koruně na Václavském náměstí nebo akce u příležitosti představení novinek na obočí Benefit.

Konec měsíce jsem pak strávila v posteli s knedlíkem v krku a rýmou. Měla jsem tak alespoň více času na seriály. Zkoukla jsem Avatar: Legenda o Aangovi na Netflixu. Jde o pěkné fantasy pro celou rodinu o královstvích, která vládnou různým živlům. Následně jsem se ještě podívala na dokumentární film Senna a jako správný fanda F1 zkoukla i seriál o uplynulé sezóně formule 1  Drive To Survive (Touha po vítězství).

Bětka, redaktorka

V redakci Žena-in jsem nováčkem, a tak se trochu ještě rozkoukávám a snažím se chytnou tempo a nadšení, které v redakci panuje. Každopádně jsem moc ráda, že jsem se dostala do tak milého kolektivu. Hned na začátku února jsem měla možnost si na chvíli odpočinout. A to na Šumavě, v Železné Rudě, kam jsme se vydali s dětmi na jarňáky. Všichni jsme nadšení lyžaři a letos jsme si řekli, že alpské stráně vyměníme za české kopečky. A naivně jsme si mysleli, že první termín jarních prázdnin bude sněhová jistota. Ale velice jsme se spletli. Bohužel letošní zima se skoro vůbec nepředvedla a tak jsme lyže vezli skoro zbytečně. Déšť, obleva a teploty nad nulou nás ale neodradily. Šumavská příroda je nádherná ve všech ročních obdobích, a tak jsme určitě nezůstali naštvaní na pokoji. Udělali jsme si dva krásné výlety k Černému a Prášilskému jezeru. Byli jsme tam úplně sami a tak jsme si užívali úžasný klid a krásnou přírodu. To během sezony jen tak nezažijete. Nakonec jsme se nevzdali ani lyžování. Jen jsme se museli vydat za sněhem přes hranice do střediska Groser Arber neboli Velký Javor, který nás velmi mile překvapil. Z Železné Rudy se sem dostane za pouhých deset minut autem a atmosféra tu má blízko k alpským střediskům. Maji tu rychlé a moderní lanovky, kvalitně upravené sjezdovky pro celou rodinu a pochutnáte si i na alpských specialitách jako typický Germknödel nebo oblíbený palačinkový trhanec Kaiserschmarren. Takže pokud budete chtít zažít parádní lyžovačku a nechcete nebo nemůžete až do Alp, určitě doporučuju tohle středisko vyzkoušet. My jsme si lyžování užili kvůli teplému počasí sice jen čtyři hodiny, ale i tak to stálo zato.

Ale ještě o jeden zážitek se s vámi musím podělit. Třešničkou na dortu naší dovolené bylo setkání se zpěvákem Markem Ztraceným. Dcera je jeho velká fanynka a celou dobu mluvila o tom, že by ho chtěla potkat, když v Železné Rudě bydlí. Říkala jsem ji, že by to byla i tak velká náhoda. Ale její přání bylo opravdu vyslyšeno. Potkali jsme ho na ulici před naším hotelem. Byl strašně milý a ochotný se s dcerou vyfotit a ona byla vážně nadšená. Postaral se tak o největší zážitek prázdnin, které tedy nakonec nebyly tak špatné, jak na začátku vypadaly.

Další víkendy jsme strávili na několika jednodenní výletech nebo procházkách. Mohu vám třeba doporučit Milíčovský les v Praze 4, kde se děti určitě nudit nebudou. Po celém lese tu jsou totiž schovaní krásní skřítci, které vyrobila jedna moc šikovná maminka. A tak se obyčejná procházka může změnit v zajímavou pátrací akci. Na konci lesa pak najdete také moc hezkou Minizoo s nejrůznějšími domácími zvířaty, ale nechybí ani sympatičtí pštrosi nebo roztomilé surikaty. Takže pokud budete někdy na jižní straně Prahy, určitě se sem jeďte podívat. A protože počasí už je příjemně jarní, zahájili jsme už také další sezonu na naší chatě u Sázavy. Po zimě je tu vždy hromada práce, ale je to zároveň skvělý relax. Nikdy by mě nenapadlo, že mě zahradničení tak chytne. Vždy se sem z uspěchané Prahy těšíme. Letos máme zas spoustu plánů, jak se samotnou chatou, tak i na zahradě. Ale o tom vám povím třeba příště. 

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.