6401eefcd8c78obrazek.png
Foto: Redakce

Vendula, šéfredaktorka

59fb278dd239ecb.jpg

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Význam přísloví asi není třeba vysvětlovat a předem vás připravím na to, že dnešní shrnutí bude delší. Ale začneme na těch horách, kam jsme vyrazili na jarní prázdniny a bylo to kouzelné. Na poslední chvíli jsme vybrali skvělý apartmán v Sedloňově (Apartmán Na sjezdovce - doporučujeme) v Orlických horách. Dopoledne na lyžích, včetně malé Matyldy, která lyžovala vůbec poprvé, odpoledne na bobech a večer ve vířivce. V sobotu se ale naše pohádka změnila v noční můru a při přípravě snídaně praskla konvice na čaj a naši Tylku teplá voda vážně popálila. Horská služba dorazila jako první během několika minut, následovala záchranka a transport do hradecké Fakultní nemocnice. První noc na JIP byla dlouhá, stejně jako čekání, jak dopadne první převaz v celkové anestezii. V úterý jsme nedostali moc dobré zprávy a padlo i slovo transplantace, ale zároveň byla o kousek blíž i vidina transportu do popáleninového centra na pražské Vinohrady. Dlouhé hodiny v postýlce jsme trávily všelijak, čtením, kreslením, hraním, dolepováním samolepek, stříháním, koukáním na pohádky, vyráběním, povídáním… V Praze se nám již dařilo o poznání lépe. Dostaly jsem vlastní pokoj a změna prostředí také trochu zafungovala. A hlavně za námi už chodily návštěvy. A i výsledky z převazu byly mnohem pozitivnější. 

640098a0bc429obrazek.png

Zkrátím vyprávění. V nemocnicích jsme si poležely 9 dní. Matylda je největší hrdinka na světě, která si za celou dobu na nic nestěžovala, nesla vše s nadhledem a už tu vesele skotačí po bytě bez obvazů. A já jsem neuvěřitelně vděčná, že máme všechno za sebou, že máme zdravé dítě a kolem sebe tolik skvělých lidí, kteří třeba sednou do auta a přivezou vám věci, které potřebujete (díky Zuzko!), nabízejí vám pomoc, posílají podporu i hračky pro Matyldu, kolegyně, že byly se mnou ve spojení v jakoukoliv denní i noční hodinu a řešily se mnou vydání. Jsem vděčná za manžela, který dělal maximum, aby nám vše ulehčil a střídal se se mnou v nemocnici alespoň ob den na pár hodin (víte, že v tatínci nesmí spát na pokoji s maminkami? na spaní nedostanou postel, ale pouze křeslo?...) a taky jsem hrdá na starší Františku, která v Praze trávila mnoho hodin sama, absolvovala sama koncert a velmi nečekaně byla sbormistryní pochválena za svoji obětavost před několika stovkami lidí. Po tom velkém šoku přišlo uvolnění, ale i únava, která určitě zase brzy odejde… 

 64009cb3c1906blobid0.png

Knižní tipy mám pro vás na závěr tři. Moc mile mě překvapila kniha Až uvidíš moře od Scarlett Wilkové, která líčí téma vysídlení Řeků za občanské války do Československa. Nikdo není sám od Petry Soukupové nebylo lehké čtení. Hlavní hrdinka má pocit, že musí obětovat sebe, aby všichni kolem byli spokojeni, až je na samém kraji před propastí, ale zdá se, že v poslední chvíli ví, že musí udělat krok zpět. V knize Knihkupec z Kábulu od norské spisovatelky Asne Seierstad jsem na začátku, ale obávám se, že budu velmi brzy na konci. Neuvěřitelně čtivou formou vám autorka představuje historii Afghánistánu na pozadí intimního rodinného příběhu.

blobid1.png

Možná překvapivě vám i doporučím dokumentární film Pamela, o vnadné představitelce záchranářky v červených plavkách, která si v životě prošla mnohými příkořími. A ještě jeden tip. Pokud milujete alespoň trochu historii šlechtických rodů, rozhodně si pusťte skvělý dokumentární seriál Modrá krev, který právě toto téma mapuje. Tři řady této série najdete v archivu ČT.

Nový měsíc bez nehod přeji nám všem.

Kateřina, redaktorka

IMG-8006.jpg

Možná jste si všimli, že jsem chyběla v minulém „Co bavilo redakci”. Bylo to proto, že jsem si odskočila na trochu delší měsíční dovolenou, která pokryla i většinu měsíce února. Miluji dlouhé cesty a letos jsme vyrazili do mého oblíbeného Thajska. Nebyla to úplně odpočinková dovolená, protože byla plná přejezdů, cestování a zážitků, takže se dá říct, že jsme odpočívali velmi aktivně. Načerpala jsem nové síly a energii na to, abych po návratu hned druhý den lehla s pořádnou horečkou a proležela tak několik dní. Dostala jsem dvoje antibiotika, měla podezření na zápal plic a řeknu vám, že takový návrat jsem si tedy nepředstavovala. Veškerou načerpanou energii jsem tedy nechala v horečkách, ale beru to pozitivně, mohlo by být mnohem hůř. 

Unknown.jpg
I tak budu, doufám, dlouho čerpat z neskutečných zážitků a vzpomínat na ta krásná místa, která jsme viděli, lidi, které jsme poznali, a jídlo, které jsme ochutnali. Thajsko je moje srdcovka, ale chystám se dát si od Asie na chvíli pauzu a plánuji zamířit spíše na západ. Nějaká doporučení? :)
63fe3926c16f0blobid0.jpg

Předposlední den v lednu jsem oslavila narozeniny, a protože jsem byla pryč a i přesto, že jsem tam měla malou soukromou oslavu, dooslavuji narozeniny ještě teď, to je celkem příjemná výhoda.

Unknown-3.jpg
Tentokrát vám dám i tipy na dvě knihy, což je u mě nezvyklé, protože sice ráda čtu, ale nemám na to moc čas. V tomto roce jsem si dala předsevzetí, že budu víc číst a zatím se daří. První je kniha od Haliny Pawlowské Užívej života!. Jde o kraťoučké povídky, které jsou doplněné o trefné básničky a rady do života a garantuji vám, že se zasmějete. Druhou je Kavárna v Kodani od Julie Caplinové, což je velmi čtivý ženský román, jehož hlavní postava PR manažerka Kate prožívá dobrodružství, povede se jí ale najít pravou lásku? To si budete muset přečíst sami. Dokupuji další knihy ze série těchto ženských románů a těším se na čtení.

blobid0.jpg
Foto: Se souhlasem Knihy Dobrovský a Grada

Julie, redaktorka

59fb27bfb14e1jui.jpg

Šest let radosti, starostí, smíchu i pláče. Právě tolik roků jsem mámou a právě tolikáté narozeniny syn teď v únoru slavil. Kromě spousty krásných dárků od celé rodiny dostal také něco, co si přál nejvíc. Vysloužilé, nefunkční spotřebiče, které mohl sám rozebrat na součástky. To byl dárek snů! Kdyby mohl, nedělal by celé dny nic jiného. A proto dostal ve stejném stylu i dort – s manželem jsme se na marcipánu celkem vyřádili.

Konečně jsem se taky odhodlala k pekáči buchet. Tedy k tomu sladkému, ne na mém těle, což by zajisté bylo potřeba mnohem víc. Pekla jsem je podle Jany Florentýny Zatloukalové a byly výborné. Jen děsně rychle zmizely. Není to sice žádná novinka, ale pokud ještě neznáte, moc doporučuji její Kuchařku pro dceru. Je radost dopodrobna vysvětlené recepty už jen číst.

Za kulturou jsem v kině byla jen na filmu Ostrov režiséra a scénáristy Rudolfa Havlíka. Nebylo to špatné, ale asi jsem čekala víc. Herecké výkony Jany Plodkové a Jiřího Langmajera super, ale jinak mi děj a dialogy přišly až příliš prvoplánové. Co mě naopak bavilo, to byl seriál Jana Prušinovského na České televizi Dobré ráno, Brno. Příjemný, vtipný a skvělé herecké obsazení. Jen ten konec…

unor23.jpg

Marta, editorka

Marta.jpg

Na začátku měsíce jsme dostali pozvánku na oslavu 100. výročí Kofily. Akci jsme si s Vendulou moc užily a já jsem následující dny snědla tolik Kofil, že je teď dlouho nebudu chtít vidět. To je tak, když vám pak leží doma na stole výslužka a pořád neubývá… No, tak někdo se o to musel postarat.

Během února jsem zašla i za kulturou. Využila jsem vstupy zdarma do objektů Národní galerie Praha a prohlédla si sbírky ve Šternberském a Schwarzenberském paláci. V únoru jsem také oslavila narozeniny… už zase, ach jo. Nechtěla jsem žádnou extra oslavu, ale už předem jsme si s kamarádkami naplánovala dámskou jízdu do nového wellnessu v Dobříši.

FototrJet.jpg

Royal Wellness je opravdu pěkné místo, kde mají kromě krásných soukromých wellness s vířivkami a saunami i kosmetické masáže nebo masážní vodní lůžko. My jsme si ale stejně nejvíc užily ty vířivky. Měly jsme také krásné ubytování a hodně musím vychválit místní bistro La Fabrika, které za skvělé ceny připravuje opravdu perfektní jídla od snídaní po večeře. Myslím, že je to teď taková nová chlouba Dobříše. A taky tam bylo pořád plno.

FotoJewert-2-.jpg

Zámek v Dobříši byl zavřený kvůli rekonstrukci a tam jsme si během soboty udělaly výlet do Příbrami na Svatou Horu – kouzelné místo s krásnou architekturou, které je opředeno mnoha legendami.

Ačkoliv jsem nedělala vlastní oslavu, nakonec mě neminuly – zúčastnila jsem se totiž několika oslav mých známých. Někdy mám pocit, že má polovina lidí narozeniny v únoru. Nezdá se vám? No, a na konci měsíce jsem ještě stihla představení nového telefonu od značky Vivo v pěkných prostorách sky baru hotelu Hilton.

FotoJet-13-.jpg

Na závěr pro vás mám tip na nově otevřenou kavárnu. Jmenuje se Nerudova 211 a najdete ji přesně na té adrese, jakou má v názvu. Ceny jsou tam taková pražská klasika. Přes den si sem můžete zajít na brunch, kávu se zákuskem (mají výborné domácí moravské koláče) a večer zase na víno. Mile mě překvapila velmi sympatická obsluha a pak majitel nám dokonce ukázal hotel, ke kterému kavárna náleží. Jde o moc hezkou historickou budovu – Valkounský dům. Dříve tu bydlel architekt J. B. Santini.

FotoJet-14-.jpg

A abych nevynechala pravidelnou „rubriku“ na co jsme se dívali tento měsíc – zhlédla jsem na Netflixu první část 4. řady seriálu TY (YOU) na Netflixu s Pennem Badgleym (možná ho znáte ze Super drbny) a už se těším na další číst, která vyjde v březnu. A aktuálně mám rozkoukaný seriál F1: Touha po vítězství – o uplynulé sezóně formule 1 – jako správný fanda, který tenhle automobilový sport sleduje už 18 let, si ho nemůžu nechat ujít.

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.