Co bavilo redakci v únoru

Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Začátkem měsíce jsme opět bojovali s kašlem a nachlazením u staršího dítka. Řeknu vám, to je otrava mít doma nemocné nudící se dítě na prahu začínající puberty, lezoucí mimino a k tomu práce nad hlavu. Přežili jsme, ale postupně se chtěli odstěhovat všichni členové rodiny.

Kvůli nachlazení jsme přišli navíc o lyžování. Ale víkend v Jizerkách jsme si zpestřili alespoň výletem do libereckého iQPARKu, který byl prima.

Koncem února jsme si konečně užily s Františkou také lední brusle. Těsně před koncem sezóny. Já měla vloni vynucenou „těhotenskou“ pauzu, ale dostala jsem se do formy rychle. Rozumějte – ambice být druhá Sonja Henie nemám, stačí mi slušně obkroužit kluziště. V trénincích budu pokračovat díky malé Matyldě ještě v dalších letech na prahu padesátky…

Na skok jsme vyrazili i na chalupu. Strašně fajn bylo dopoledne v polském Aquaparku – Vodní svět Kudowa Zdrój. Bylo nás tam celkem osm návštěvníků, takže jsme měli tobogán jen pro sebe! Jinak po sněhu už není památka, naopak už je cítit jaro. Ve vzduchu. V chalupě vládla přísná zima v podobě 6 stupňů. Brr. Kamna jela naplno a během odpoledne jsme ale už mohli mít na sobě jen dvě vrstvy a nemrzly nám nosy.

Některé večery jsem trávila s dvěma muži - vlastním a Geraltem z Rivie. Seriálová adaptace populárních knih o zaklínači od polského spisovatele Andrzeje Sapkowského mě bavila a podle mého je vydařená. Konečně jsme i zvládli dokoukat seriál Game of Throne.

S knihami to byla bída. S nadšením jsem se vrhla na román Kdo šije u Podolské, ale k dočtení jsem se musela nutit. Děj klouzal po povrchu a moje pozornost též. Chuť si spravuji díky Janu Němcovi a Možnosti milostného románu.

Veronika Bulánková, redaktorka

Ani jsem se nestihla rozkoukat a únor je pryč. A nebude to tím, že měl o jeden až dva dny méně než jiné měsíce, ale spíš tím, že se toho dělo poměrně dost a únor byl pro mě ve znamení několika poprvé. Ze začátku měsíce jsem absolvovala svůj první vesnický masopust a oslavila jmeniny. V rámci výletu za přítelovými příbuznými jsme si „poňuchňali“ šestitýdenní miminko a při cestě zpátky jsme se zastavili na výletě v rodišti Bedřicha Smetany, v Litomyšli.

Poprvé jsem se podívala také do Národního divadla, což byl další z řady vánočních dárků. Prostory krásné, ale ze hry, která nám byla vybrána, jsme docházeli se smíšenými pocity. V Králi Oidipovi se prolínala staroba s modernou a výsledek byl poněkud rozpačitý. Ovšem proti hereckým výkonům Pavla Baťka, Taťjany Medvecké nebo Davida Prachaře nemohu říct nic. Vadou na kráse kulturního zážitku bylo ovšem nevhodné oblečení řady příchozích. Na to jsem si postěžovala v článku Do Národního v teniskách.

Slunné a teplé počasí jednoho z únorových víkendů jsme také využili k výletu do Benešova, kde jsem měla moc dobrou horkou čokoládu, a na Konopiště. Zámek byl sice ještě zavřený, ale my jsme se stejně chtěli jen projít přírodou.

V televizi začali dávat mou oblíbenou show Masterchef. Mám za sebou druhou sérii Mindhuntera na Netflixu a také dva díly seriálu Sex Education. Konečně jsem se pustila i do knihy a na mém nočním stolku je Fáma od Lesley Kara. Co se týče článků na Ženu-in, těšit se můžete na rozhovory, které jsem v únoru udělala, ale také na reportáž ze školy, kde se vyučuje podle Montessori.   

Julie Hájková, redaktorka

Pravidlo jednoho dne školky a tří týdnu léčení postupně celé rodiny se promítlo i do února. A tak vděčím za kontakt s okolním světem hlavně telefonu a internetu. Prý to chce vytrvat, tak zatínám zuby a věřím zkušenějším. I tak jsem ale pomalu začínala propadat panice, že má syn nevalnou imunitu. Z toho mě vyvedl primář dětského oddělení Vítkovické nemocnice v Ostravě – na rozhovor s ním nejen o dětské imunitě se můžete už brzy těšit.

Začátek měsíce jsme si ale užili. Syn slavil třetí narozeniny a popřát mu přijela i nejbližší rodina. Byli jsme se také podívat v pražském Mořském světě a užívali si probouzející se přírody.

Karolína Waberová, redaktorka

Únor bílý, pole sílí. To je pořekadlo, které jsem si v únoru často opakovala, abych přivovala sníh. Měli jsme jet totiž na hory, na které jezdíme s tou samou partou přátel už deset let. A protože rádi běžkujeme, nějaký ten poprašek je nutný. Po příjezdu do Prostřední Bečvy jsem se zhrozila, protože místo bílé přikrývky bylo všude zeleno. Naštěstí na hřebenech něco málo bylo, a tak jsme vyrazili. O dvě hodiny později jsme se vraceli naprosto vyřízení, protože nikde nebyla stopa. Já jsem z toho onemocněla a bylo po dovolené.

Když ještě tak přemýšlím zpětně na únorem, moc se mi líbilo v restauraci Pivo Karlín. Kromě skvělého piva z minipivovaru je fajn, že je gastronomie zaměřená na vepřové maso, což mi přijde originální v době, kdy jsou moderní pivnice založené na české klasice či na hovězích steacích. Určitě všem doporučuji, i kdyby jen kvůli Karlínské 11.

Marta Kratochvílová, editorka

Únor je můj měsíc. Mám totiž narozeniny. Ty jsem oslavila nejprve v Praze s přáteli a pak další víkend s rodinou u rodičů, kam se sjeli i všichni moji bratři se svými rodinkami. Bylo to fajn, chvíle, kdy se sejde celá rodina, mám nejraději.

Během února jsem se účastnila i mnoha zajímavých akcí. Vyrazila jsem například na představení nových pralinek Orion Ateliér nebo tiskovou konferenci, při které byly představeny novinky L’Oréal. Tento měsíc byl i ve znamení objevování nových míst. S kamarádkou jsme vyrazily na Celetnou do Candytopie, kde jsme se pořádně vyřádily při focení. O pár dní později jsem byla s druhou kamarádkou v krásných prostorech The Pop Up, kde jsou k vidění originální interaktivní místnosti, které svádí ke kreativitě.

Nakonec jsem v únoru také trochu cestovala. S přáteli jsme vyjeli na zámek Blatná, kde se natáčela například Šíleně smutná princezna a užili jsme si krmení daňků. I když byl tento ten dost věrný, výlet se nám vydařil. Po Blatné jsme zajeli ještě na hrad Zvíkov, který leží u soutoku Vltavy a Otavy. Uchvátil nás natolik, že se tam plánujeme vrátit ještě na jaře či v létě. Jednodenní výlet jsme pak zakončili na zámku Orlík.

Aby to nevypadalo jen jako idylický měsíc, samozřejmě se neobešel i bez nějakých těch patálií. Jednou z nich byli vytopení sousedi. I když vytopení je trochu silné slovo. Prostě jim ale ze světla v koupelně trochu kapala na hlavu voda. Nakonec se naštěstí přišlo na to, kde je problém. Při sprchování nám za vanou špatně těsnil silikon a protékala pod vanu tamtudy voda. Problém vyřešen. My se nemusíme bát sprchovat a sousedům nekape na hlavu.

Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI