Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Únor začal hned jednodenní dovolenou. Dcera měla pololetní prázdniny, a tak jsme vyrazily do cukrárny a do kina na animák Raubíř Ralf a internet. A bavily jsme se obě.


Nebyla bych to já, abych nedoporučila nějakou výstavu. Rozhodně se vyplatí zajít do Uměleckoprůmyslového muzea na Šíleného hedvábníka. Zika & Lída Ascherovi nejsou v Česku příliš známi, ale o to víc si vaši pozornost zaslouží. Jejich látky a tisky na ně okouzlily celý svět. Výstava je bohatá a moc hezky odprezentovaná. Čas máte až do září a já na ni vyrazím určitě ještě jednou.


Hudebně jsem se vyřádila (tedy v rámci možností) na koncertě Algiers a ukrajinsko-kanadského pianisty Lubomira Melnyka.

Doma nás čekala akce skříň. Manžel s velkou neradostí podlehl mému nátlaku a souhlasil s tím, že si necháme udělat vestavěné skříně do ložnice a rovnou vymalujeme. Moje hlavní argumenty byly více úložného prostoru a ideální čas. Porod za rohem a pak už budeme mít jiné starosti. Nejšťastnější nakonec byla jedna z našich koček, která si to dost užívala. Skříně jsou parádní, ale už dlouho nechci rovnat žádné oblečení… Možná Marie Kondo má z toho potěšení, já spíš osypky.

Tento měsíc jsem šáhla po knize od Anny Bolavé a titulu Do tmy a následovala Anežka od Viktorie Hanišové. Ani jedna z knih není „odpočinková“ a nutí vás nad dějem přemýšlet. První je o sebezničující posedlosti v podobě sbírání bylin a druhá o touze po dokonalosti a síle mateřské lásky a důsledky její absence.

Kristina Vodičková, editorka

Musím říct, že únorový měsíc byl pro mě o uvědomění. Procházela jsem si od podzimu určitým nepříjemným obdobím v osobním životě a za poslední měsíc se z toho konečně dostávám. Soustředila jsem se tak v tomto studeném měsíci na sebe a na nastavení pravidel ve svém životě. Už vím, co chci a s čím se rozhodně nespokojím, a to mi nesmírně uvolnilo ruce. Práci na sama sobě považuji nyní za tu nejdůležitější a hodlám se v tom nadále pokračovat. Nenechte se trápit věcmi, které sami nemůžete ovlivnit a změňte to, co naopak máte ve svých rukou.

Veronika Bulánková, redaktorka

Únor se pro mě nesl ve znamení velkých změn. Na jeho začátku jsem zatlačila slzu v oku (jsem holt známá plačka a příjmení mě k tomu navíc předurčuje), dala sbohem staré práci a nastoupila do redakce magazínu Žena-in. Dostalo se mi vřelého přivítání a já poznala kolektiv fajn lidí, kteří poradí a pomohou, kdykoli je otravuji svým dotazem.

Jakožto redakční zelenáč jsem v kuchyňce automaticky sáhla po zeleném hrnečku a ten už mi bude navždy (respektive dokud mě tu budou chtít, protože pokud jde o mě, jak by řekl Karel Infeld Prácheňský: „Té lípy se nevzdám“) připomínat mé začátky v magazínu. A je to tady, už mi zase vlhne klávesnice. Pojďme tedy raději dál. Pomalu se seznamuji se světem médií a připadám si samozřejmě strašně důležitě, zvlášť když jdu na rozhovor, na tiskovou konferenci nebo na jinou schůzku. A tahle rozmanitost je přesně tím, co jsem hledala.

Co se týče aktivit mimo práci, také v únoru jsme s přítelem pokračovali v poznávání Prahy. Když se nám zrovna chce, vylosujeme si během týdne některou ze zastávek metra. Dojedeme na dané místo (překvapivě metrem) a potom se procházíme po okolí. V únoru jsme se vydali na dobrodružnou výpravu například do Letňan a do Stodůlek, abychom zjistili, že nás tam žádní dobrodružství nečeká.

Markéta Škaldová, redaktorka

Druhý měsíc roku 2019 je za námi a pro mě opět nezačal zrovna vesele. Zdá se, že letošní rok pro mě bude psychicky náročný, za to však dobrodružný, můžu říct, že se na tu jízdu celkem těším. Rozhodla jsem se na věci dívat více zvesela, než negativně, jak tomu bylo doposud. Více vám však prozradím až příští měsíc.

Zima není mým oblíbeným obdobím. Plusem je, že se člověk může bez výčitek válet v pohodlí a teple domova. Únor jsem brala jako odpočinkový a relaxační čas, musím nabrat sílu do jarních dní, které nás doufám brzy čekají. Abych pravdu řekla, kromě jedné věci se u mě nic moc zásadního nestalo. Nemám se ani s vámi o co podělit. Pochlubím se alespoň fotkou své psí slečny Gerty. Šikovně a nepozorovaně si poradila s kelímkem se smetanou, který jsem na pár minut postavila mimo kuchyňskou linku. Když jsem ho hledala, tvářila se, že o ničem neví... Nevěřila jsem jí, asi chápete proč.

Julie Hájková, redaktorka

Únor byl skutečně štědrý měsíc. Nejdřív nám dal možnost vychutnat si sníh, aby vzápětí otočil o 180 stupňů, a přinesl vyloženě jarní počasí. Pořád se tedy ještě zdráhám uvěřit, že se zima vzdala tak snadno. Jenže koně už mění srst, květena se probouzí k životu, poletují včely... Tak snad příroda ví, co dělá, a nečeká ji nemilé překvapení v podobě návratu třeskutých mrazů a sněžení.

Radost mi v uplynulém měsíci udělal také film Ženy v běhu. Vytáhly mě na něj kamarádky, které tomuto sportu propadly. Moje hobby to ale rozhodně, a tak jsem byla vůči tomu názvu zpočátku trochu skeptická. Zbytečně! Je to skvělá komedie, u které se nejen nasmějete, ale také uroníte nějakou tu slzu. Zdaleka není jen o běhání! Pokud jste ho tedy čirou náhodou ještě neviděli, doporučuji.

V neposlední řadě to teď v únoru byly také dva roky, co mi doma dělá společnost můj syn. To byla mimo jiné také příležitost, jak se opět sejít se (skoro) celou rodinou. Jen teď nevím, kde všem těm menším či větším autíčkům, která oslavenec dostal, udělat garáž.

PS: Tušíte správně, ten pupek na fotce níže není jen z narozeninového dortu. Dá-li ten tam nahoře (ať je to kdokoli), další příležitost k velkým rodinným sešlostem bude od letošního roku skýtat červen.



Klára Křížová, obchodní ředitelka
Můj únor byl dost akční. Vyrazila jsem na jarní prázdniny se synem a synovcem do Itálie, kde nás překvapilo naprosto skvělé počasí. Zas tak často se to na horách nestává, aby celý týden svítilo sluníčko, nebe bylo bez mraků a sníh byl úplně parádní. Opravdu jsme si to užili. Rychlou jízdu, skvělé podmínky pro lyžovačku a dobroty na svahu. Poprvé jsem ochutnala vybájené teplé „Bombardino“ a splnilo moje očekávání – hutné, sladké a určitě bombasticky kalorické. Takže, jednou mi to stačilo.

 
Našla jsem si čas na knížku „Růženky“ od S. Kinga a úplně mne vtáhla do svého příběhu. Až tak, že když jsem usínala, opatrně jsem sledovala, zda mi na hlavě a tváři neroste pavučina. Mám knížky tohoto autora ráda a občas mne děsí, že by se takový příběh třeba mohl stát v realitě.
 
Moc se těším na jaro, poslední týden v únoru byl už úplně jarní! Taky jste už cítili ve vzduchu to teplo a jaro? To úplně miluju, když končí zima a je jasné, že už nastupuje slunce, jaro, první květiny. Je čas nazout boty a vyběhnout a užít si ten svěží vzduch!

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama