Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Srpen mě bavil sluncem a občasným letním deštěm. Voněl koupáním a zmrzlinami a my pendlovali mezi Prahou a chalupou v Podkrkonoší. Za prací, povinnostmi a volnem, výlety.

Po hektickém červenci, kdy jsme cestovali po různých destinacích, jsme si užívali našich „dvou“ domovů. Podnikali jsme drobné výlety v okolí, navštívili jsme několik kaváren a cukráren, grilovali s kamarády, ozobávali jsme rybíz i borůvky na naší zahradě, chodili na limonádu k rybníku, postavili jsme desítku bábovek a ochutnali ty nejlepší pískové zmrzliny. Taky jsem několikrát odvážně vyrazila s dětmi vlastními i půjčenými na koupaliště a žádné se neutopilo. Denně jsem drhla černé nohy malých bosorek a utírala umouněné tváře holčiček. Vyprala jsem tunu zašpiněných šatiček. Ošetřovala rozbitá kolena a štípance od všeho možného…



Jedinou „velkou“ akcí byl tradiční, letos šestý, sraz mých kamarádek a našich dětí, jež se proměnily na čtyři dny na piráty a hledaly poklad. Intenzivní dny plné smíchu, hádek, nedostatku spánku, nadšení, únavy... Hledaly se klíče k pokladu, vázaly uzle, vyráběly lodní vlajky, prokazovala se fyzická pirátská zdatnost, plazilo se pod vodní střelbou i střílelo ze vzduchovky. A játra by také mohla vyprávět.

Marně jsem se v tom všem snažila sahat po knize, kterou čtu v němčině. Rozposlouchala jsem alespoň audioknihu od Jiřího Hájíčka Plachetnice na vinětách (,kterou vydalo One Hot Book a čte Vanda Hybnerová), ale nedařilo se mi moc naladit na atmosféru a hlavní hrdinku Marii. Ještě ji dám jednu kapitolu šanci a uvidím. Při nočních cestách vlakem mě velmi bavily podcasty od Vyhonit ďábla – velmi otevřené debaty o sexu.
 
Srpen byl přesně takový prázdninový, jaký měl být. 

Veronika Bulánková, redaktorka

Srpen byl za mě hodně v pořádku. Na přelomu měsíce jsem si konečně dopřála trochu delší dovolenou a chyběla jsem v práci asi pět dní. S přítelem jsme vyrazili na tři dny do Českých Budějovic a následně do Třeboně. S sebou jsme měli i kola a hojně je využili. Denně jsme dávali i kolem osmdesáti kilometrů, naštěstí většinou po rovině. Moc se mi líbilo okolí Českých Budějovic, kde vedou fajn cyklostezky podél vody, a dá se z nich dojet až do Českého Krumlova. I když tato cesta úplně po rovině nebyla. Naopak z Třeboně jsem měla o dost horší pocit. Částečně asi i proto, že nám jeden den pršelo. Kolo jsme nicméně stihli. Nevýhodou bylo, že člověk nemohl moc zastavovat a kochat se rybníkářskou krajinou. Jakmile to totiž udělal, slétlo se na něj hejno komárů. Repelent, nerepelent. A tak jsem odjížděla o pěkných pár svědících pupínků bohatší. V okolí Třeboně jsme si samozřejmě neopomněli dát ani vyhlášenou rybu.

V srpnu mě také čekal sportovní výkon v podobě třináctikilometrového závodu seriálu Běhej lesy. Při něm jsem se podívala do jinak nepřístupných míst lomu Velká Amerika u Karlštejna. Přestože delší trasy běžně neběhám a povrch byl kopcovitý, dala jsem to díky závodní euforii úplně v pohodě a v cílové rovince na sebe byla pyšná.

Byla jsem také v kině na novém filmu Šarlatán s Ivanem Trojanem a jeho synem Josefem, se kterým jsem dělala i rozhovor. Ten si můžete přečíst zde. Rozhodně stojí za vidění a za mě jeden z nejlepších českých filmů poslední doby. Zavítala jsem i do krásných prostor k Pražskému hradu a díky společnosti Home Credit, která sponzoruje kulturu, jsem mohla vidět Zkrocení zlé ženy v rámci Shakespearovských slavností v podání herců z Ostravy. Představení bylo sice poněkud dlouhé, ale super. Ani chvíli jsem se nenudila.

Julie Hájková, redaktorka

Výlety, výlety a zase výlety. Srpen byl klasickým posledním prázdninovým a zároveň i letním měsícem, kdy se člověk snaží ještě stihnout, co se dá.

Vydali jsme se s dětmi třeba na pohodovou, čtyřkilometrovou vycházku ze Světic do Říčan u Prahy. Stezka mimo jiné vede skrz nedávno vysázený Ladův sad, kde se můžete seznámit se starými odrůdami ovocných stromů. Je tu ale i posezení s grilem, který lze roztopit a připravit na něm nějakou vlastní pochoutku. Cestou zpět se můžete svézt vlakem. Jen nesmíte zapomenout vybrat před cestou nějakou hotovost. My šli jen s platební kartou, takže jsme si museli nechat zajít chuť na točenou zmrzlinu a na říčanském nádraží neměli za co koupit jízdenku. Ta je totiž k mání jen za hotové.

Byli jsme také podpořit manžela na cyklozávodu Kolo pro život v Chrudimi, nebo uspořádali celorodinnou výpravu do pražské zoo, kam chodíme celkem často.

A jelikož jsme zvířátek pořád ještě neměli dost, navštívili jsme koncem měsíce i zoo plzeňskou. Já tam byla napůl pracovně, kvůli rozhovoru s ošetřovatelkou tamní hvězdy – malé šimpanzí slečny Caily, na který se můžete těšit příští týden. Ale i tak jsme si prohlídku užila coby běžný návštěvník. Tahle zoo je úžasná. Kdo tu byl, dá mi jistě za pravdu. Není přeplněná návštěvníky, zvířata jsou skoro na dosah ruky, chovají tu i méně známé druhy a hlavně – je nádherně zelená! To proto, že procházíte nejen zahradou zoologickou, ale zároveň i botanickou. I když jsme tu strávili skoro osm, nestihli jsme všechny expozice. Takže to musíme napravit příště.

Jelikož jsme na druhý den měli naplánovanou návštěvu Muzea loutek a Techmania Science Center, rozhodli jsme se v Plzni přenocovat. Naše „roční štěstí“ ale v hotelu ztropilo při večeři takovou scénu (nebylo jí dovoleno lézt po zemi), že jsem musela nechat jídlo jídlem a odnést toho vřešťana za stěny našeho pokoje. Ne že bych věřila, že jsou plně zvukotěsné… Můžu vám říct, že mi bylo stydno jít ráno na snídani. Ale mile se usmívající personál nic neřešil. A náladu mi spravila i hernička hned vedle našeho snídaňového stolu. To vám je tak užitečná věc! Pokud tedy budete hledat ubytování nedaleko plzeňské zoo, rodinný Hotel Panorama v klidném prostředí hned vedle parku a s vyhlídkou na část města vřele doporučuji. O víc informací z tohoto výletu se s vámi podělím v chystané reportáži.

Karolína Waberová, redaktorka

Mezi nejlepší zážitky nejen srpna, ale celého roku, můžu už teď s přehledem zařadit roadtrip po Itálii. Příjemné počasí umožňovalo první polovinu dovolené trávit ve městech a druhou u moře. Navštívila jsem Lago di Garda, Modernu, Bolognu, Pistoiu, Massu, Carraru, Pisu a Sinque Terre, což je oblast, kde je za sebou pět malých skalních měst přímo u moře. Nejvíce se mi však líbilo v Teregliu, které můžete vidět na fotografiích. Město posazené vysoko na hřebenech hor má unikátní atmosféru a převládá v něm klid, mír a souznění s přírodou.

Jak se ale říká, všude dobře, doma nejlépe. Po příjezdu jsem ocenila svou postel, ale hned další víkend jsme vyrazily s kamarádkami do Pece pod Sněžkou. Krkonoše jsou moje nejoblíbenější hory, a i když jsem na prameni Labe byla několikrát, cesta je vždy příjemný zážitek. Tentokrát navíc se psím doprovodem.

Marta Kratochvílová, editorka

Tento měsíc byl opět ve znamení cestování po Česku. Hned začátkem srpna jsme byli s partou na hradě Kašperk, v Safari parku ve Dvoře Králové. Už roky jsem tam nebyla, a tak mě překvapilo, že se po zoo můžeme projet vlastním autem, a ještě dokonce mezi lvy. Cestou do Prahy jsme se stavili ještě v Poděbradech. Také jsem byla na Slapech, na vyhlídce Máj, kde jsme stihli krásný západ slunce, omrkla jsem po dlouhé době Trojský zámek a jeho zahrady, vyrazila do rezervace divokých koní v MIlovicích nebo na Letní Letnou, kde jsme si s kamarádkou užily krásnou podívanou akrobatů ve vzduchu.


S přáteli jsme během měsíce stihli také hezký piknik, ještě za těch teplejších dní. Konec srpna jsem se pak ještě vydala na holčičí výlet do Karlových Varů. Trochu nás zklamalo, že je většina míst aktuálně pod lešením a jeden den nám hezky pršelo. Ten jsme tedy nakonec strávily z poloviny ve wellness hotelu Thermal a na masážích. Také jsme stihly projít pár zajímavých podniků podle Gatromapy Lukáše Hejlíka. Mohu doporučit Bagel Lounge a restauraci Špunt a knoflík. Co však ve Varech rozhodně nedoporučuji, je asijská restaurace Sakura, kde jsem měla snad nejhorší bun bo nam bo, a následně mi známá po pár dnech vyprávěla o stejném zklamání.

Také jsem objevila tři velmi pěkné podniky v Praze na Letné. Jedním je format.coffee, malá útulná kavárnička s velmi dobrou kávou a velmi minimalistickým interiérem, druhou pak vinárna Dvojka. Kromě dobrého vína zde mají i zajímavý interiér celý do bíla. Třetím je pak vietnamské bistro a kavárna na Hradčanské Bitter sweet Kafe.


Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Reklama