Co bavilo redakci v říjnu

Foto: Shutterstock

Vendula, šéfredaktorka

Ráda bych řekla, že říjen se ukázal jako krásný měsíc plný drobných malých zážitků a radostí s absencí velkých katastrof a přesně takto bych si přála prožít i další měsíce.

Týden, co týden jsme měli možnost trávit ve společnosti našich přátel a jejich dětí. Zažili jsme podzimní výlet na hrad Točník, pouštěli jsme letadélka a užili si letecký den, v Praze jsme okoukli letošní přehlídku designu Designblok, udělali si procházku na Slovanský ostrov, zašli do pražské zoologické v Tróji. Malá Matylda je od října cyklistka a já měla s ní obrovskou radost a v nohách několik naběhaných kilometrů.  

Největším zážitkem byla malá pauza od dětí a čas na manžela. Na jednu jsme se vypravili testovat hotel OREA Place Seno, kde jsme si nejprve pochutnali v Sensa Fine Food Bistro, pak relaxovali v dokonalém wellness a nakonec si užili noc ve dvou. Ranní snídaně byla pak pomyslnou třešničkou… Více takových chvil pro všechny unavené rodiče, o kterých jsem psala zde. 

Mladší dcera se ukázala jako skvělá parťačka a doprovod na moje pracovní akce. Společně jsme obhlédly novou vesmírnou kolekci pro děti AFTONSPARV od IKEA a užily si odpoledne v Planetáriu. Tvořily jsem hvězdný prach a třpytky máme ještě dodnes až za ušima. Matylda mě také doprovodila na křest a kreativní odpoledne s knihou Frank a želvička, která je opravdu krásná a mohla by bavit vaše děti. Tylka si tam střihla první rozhovor na kameru a zažila svých pár sekund slávy v televizi. Asi je zbytečné dodávat, jak moc je člověk v takové chvíli hrdý a dojatý. A na poslední akci jsem vzala dcery obě. Stará čistička odpadních vod se proměnila na Halloween na strašidelnou školu Monster High a moje holčičky si zatrsaly, nechaly namalovat, vyhrály s panenkami i dobře najedly dobrot. Krásné to bylo a více si můžete přečíst zde.

S knížkami to mám poslední dobou jak na houpačce. Buď přečtu dvě z týden, nebo se k nim naopak nedostanu několik dní za sebou. Tady malé shrnutí.  Absolutní vítěz za poslední dva měsíce byla kniha Dámský klub půlnočního plavání od Faith Hoganové (Prostor). Kniha je o umírání a silném ženské přátelství a poutu, ale také o nových začátcích a nadějích a je opravdu krásná. V těsném závěsu byla kniha Takové maličkosti (Prostor), která se odehrává v malém irském městečku, a vypráví příběh statečnosti jednoho prostého muže, který ví, že jeho čin nebude přijat ani jeho vlastní rodinou, ale přesto má potřebu ho udělat a zachránit jednu z žen z klášterní Magdaleniny prádelny – azylových domů pro „padlé ženy“, které zde protrpěly často celé své životy. Přečetla jsem skvělý komiks od Štěpánky Jislová s názvem Srdcovka (Paseka) o vztahovém hledání a boji s vlastními traumaty z dětství. Tři večery mi dělaly společnost Pláňata od Petry Dvořákové (Host), které byly bolavé a plné ne příliš sympatických postav a lží. Nečetly se snadno a přiznávám, že třeba kniha Vrány, nebo Zahrada byla pro mě mnohem autentičtější i přesto, že popisuje Dvořáková přesně mé období dětství a dospívání.

Tak zase za měsíc!     
 

Kateřina, redaktorka

Jako milovník podzimu a zimy jsem byla v říjnu lehce otrávená z teplého počasí, ale to berte samozřejmě s nadsázkou, i tak jsem se nenechala odradit a dělala typické podzimní věci, jako je vaření dýňové polévky nebo sbírání kaštanů.

Pracovně se to už rozjelo, jak je každý rok zvykem a začalo to hned redakční akcí v sídle Coca Coly, kde jsme všichni společně ochutnali kávové podzimní nápoje. A protože hodně vařím a peču a ráda zkouším nové věci, byla jsem nadšená z akce od Billy, kde jsme si zavařili se známým kuchařem Janem Punčochářem. Lepší řízek jsem nikdy nejedla, přísahám! S kolegyní Martou jsme také šly na otevření pražského Alcron baru, což jsme si moc užily. Aby toho nebylo málo, byla jsem součástí i narozeniny El Nina, odkud jsem si odnesla rtěnku a super tipy na to, jak ji nanést, aby byla opravdu tam, kde má být a vydržela dlouho.

Ochutnala jsem úžasné pomazánky a uzeniny v uzenářství Čejka a byla na první vánoční akci, kde nechyběl živý stromeček ani dárky. Objevila jsem se také na druhé největší svatbě roku, kterou organizoval můj milý a já jsem na něj nesmírně pyšná, že se podílí na největších akcích nejen tohoto typu.

Poslední říjnový den jsem se rozplývala na tiskové konferenci České televize, která představila vánoční televizní program tohoto roku a já jsem jako milovník Vánoc nesměla chybět. Úžasný barokní sál plný honosných křišťálových lustrů v Clam-Gallasově paláci a skořicový punč tomu dával tu správnou atmosféru.

Julie, redaktorka

Prolistovala jsem fotky v telefonu, abych zpětně zkonstatovala, že v říjnu se toho u nás moc zajímavého nepřihodilo. Naplno nás pohltila škola a nejrůznější kroužky, takže týden uteče jako nic. Navíc s krátícími se dny už nebylo tolik prostoru ani na procházky po okolí. Sotva jsme stíhali vyběhnout ještě za světla sklízet poslední ovoce a zeleninu na zahradu a chystat ji k zimnímu spánku.

K delším toulkám a výletům nám tak sloužily jen víkendy, když zrovna nebyly zadány rodinným oslavám, jak se nám v říjnu poštěstilo hned podvakrát. Co jsme ale koncem měsíce stihli, to byl už tradiční výlet na Říp. Manžel na kole až z bájného Blaníku, já s dětmi „jen“ z parkoviště v Rovném. Ale s tím, jak naše droboť roste, připadá nám příkrý kopec na vrchol rok od roku kratší.

Nelly, redaktorka

Říjen letošního roku už pro mě bude navždy výjimečný, protože jsem před mými nejbližšími řekla ano tomu nejlepšímu muži, kterého jsem si kdy mohla přát. Naše svatba pak celý měsíc rozdělila na dvě části. Část příprav, která si uzmula obrovský kus z mého volného času před svatbou a část zařizování a obíhání, která mi nedala spát po svatbě.

Rozlučka se svobodou se konala v mém oblíbeném Táboře a družičky v čele se svědkyní si pro mě připravily návštěvu únikové hry s názvem Husitský kalich, laser game, plnění nedůstojných úkolů a mnoho dalšího.

Protože si nová životní etapa žádala nový účes, změnila jsem již potřetí za půl roku barvu i střih vlasů.

Společně s kolegyněmi z redakce jsme se pak zúčastnily ochutnávek podzimních nápojů, jejichž hlavní ingrediencí byla káva. Jakožto velký milovník kávy jsem si tento event konaný v budově Coca Coly velmi užila. Společně s Literárním klubem dam, jehož jsem součástí, jsem navštívila Podještědské muzeum Karoliny Světlé v Českém Dubu, které všem vřele doporučuji. Zakoupila jsem si také dvě knihy, z nichž jednu - Houbařku Viktorie Hanišové - jsem rozečetla. 

Marta, editorka

Říjen začal krásně letně, vzpomínám si, že jsem ještě na začátku měsíce párkrát vytáhla krátké šaty s krátkým rukávem. Kdo by to byl čekal, že bude tak hezky. Na konci ale už jsme chodili v zimních kabátech. Byl to pořádný skok.

Můj začátek měsíce byl celkem fajn, takový ještě v klidu a na pohodu, než začala klasická říjnová smršť plná novinářských eventů a lounchů značek. Hned 4. října jsem vyrazila na premiéry dvou dílů seriálu Loki od Disney Plus, která patří mezi mé nejoblíbenější na platformě. Navíc jsem milovník Marvelu každým coulem, hlavně teda starší éry, kam patří i Loki. A seriál je to naprosto skvělý, ne nadarmo má na ČSFD druhá řada 83 %, což je ještě víc, než měla první. Tom Hiddleston je tady opět skvělý, ale i všichni ostatní.

Co se týče eventu, byla jsem například na akci Green Idea, kde byly představeny například nové doplňky stravy a pan Pantůček, zástupce značky, opět skvěle mluvil o přínosech různých látek v doplňcích obsažených. Také jsme si mohli na konci akci vyrobit podzimní věnec, který už visí na dveřích u mých rodičů, kam jsem ho odvezla.
S kolegyní Kačkou jsme se zúčastnily také pěkné akce v Alcron Baru a ve stejný den jsem stihla ještě přehlídku nové kolekce Silky Gang, jejíž součástí byly nejen hedvábné šátky opět s krásným designem, ale také brože a kabelky.

Pořád jsem na začátku října, ale byl opravdu nabitý. V Praze se po pár letech opět konal Banán fest, tedy festival vietnamské kultury, který pořádá mladá generace Vietnamců, která tu vyrůstala nebo se narodila. Protože jsem tam měla pár známých, dorazila jsem akci omrknout. Festival byl spojený s oslavami Svátků středu podzimu. Podívat se na něj můžete na mém videu níže:

V polovině měsíce jsem vyrazila do Krakowa s kamarádkou, s kterou se známe už od školky. Víkend jsme si užily i přes to, že nám počasí moc nepřálo a z prvního dne, kdy bylo i večer 23 stupňů, spadlo další dny na 14 a pak na 9. Bydlely jsme v centru židovské čtvrti v krásném hotelu Estera, odkud jsme to měly všude blízko. Kde jsme všude byly, se můžete podívat na videu níže.

Nechyběl ani první vánoční večírek, který pořádal Warehouse a agentura Pepr Consulting. Opět krásná akce, kde zapomenete, že ještě není advent, ale teprve říjen. Představeny byly míchané zimní nápoje z různých rumů, ginů apod.

No a nakonec Halloween. Letos jsem trochu bojovala s kostýmem, objednala jsem si paruku, a zase vrátila, protože byla příšerný. Chtěla jsem jít za Wednesday. Nakonec i dobře, že jsem nešla, protože za ni šlo extra hodně lidí letos. Ale abych to nezamluvila, byla jsem na akci Starbucksu v perfektních prostorách pro Halloween – a tím je Fear House. Strašidelný bar, pod nímž se ukrývají katakomby, do kterých jsem se samozřejmě musela jít podívat. Zavřou vás tam a po tmě v malé skupince jimi procházíte a všude možně na vás někdo bafá. Jelikož jsem čekala, co se tam bude dít, tak na rozdíl od zbytku mé skupiny jsem to prošla s rukama v kapsách a beze strachu a vydání jakékoliv hlásky. Nějak jsem zkrátka čekala, kde kdo vyskočí nebo na mě bude sahat z temného koutu. Ale znám lidi, co už tam byli a víckrát tam nechtějí. Víc jsem však měla pocit strachu v létě na únikovce od The Chamber Dům duchů, kde se člověk opravdu leká a má pocit tajemna a jde mu takový zvláštní mráz po zádech. Navíc je k tomu zajímavý záhadný příběh, který řešíte. Mohu všem jedině doporučit.

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.