Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Říjen se přehnal a moc vzpomínek na něj nezbylo. Užili jsme si pár výletů a procházek, třeba k letohrádku Hvězda, do Stromovky, parku bohnické nemocnice nebo po Znojmě a blízkém Hradišti. Vyrazili jsme naposled na prosecké dopravní hřiště a vychutnali si slunce. 

Naše malé Tylda oslavila půl roku. Dostala náušnice a cuketu. 

Docela jsem přivítala prodloužený víkend, únava už sílila, ale s miminem se moc odpočívat stejně nedá. Navíc odjel manžel se starší dcerou na tatínkovskou výpravu a já byla s malou Matyldou tři dny sama a přiznávám, že mi ti dva pomocníci dost chyběli. Hlavně navečer, kdy už slečna Tylka není úplně skvěle naladěná a potřebuje do postele. Večery jsem trávila sama u seriálů. Konečně jsem dokoukala třetí série Příběhu služebnice i Tajemného případu. A moc ráda bych vyzdvihla dokument Modrá krev z produkce České televize, který mapuje českou šlechtu. Najdete je v archivu ČT, kde se dají pustit.


Ani s kulturu to nebylo horké, vybavuje se mi jen křest knihy Červené klubíčko, kam jsem vzala starší Františku. Knihu napsala Irena Hejdová a ilustrovala Kateřina Bažantová Boudriot. Už ji máme přečtenou a je opravdu nádherná. Přála bych si, aby byl listopad trochu bohatší na zážitky...

Veronika Bulánková, redaktorka

Říjen se od předchozích měsíců nijak zásadně nelišil, a tak ho hodnotím poměrně kladně. Na začátku měsíce jsem se při válení v posteli v neděli dopoledne rozhodla, že si zkrátím vlasy. Ještě ten den jsem vyhledala otevřené kadeřnictví a už za hodinu a půl jsem měla delší mikádo. Bylo to spontánní rozhodnutí, které si nemůžu vynachválit, protože mi vlasy poslední dobou hodně padaly a už byly unavené. S mojí návštěvou kadeřníka jednou za rok a půl není divu.

V říjnu jsem také absolvovala wellness víkend v hotelu v Peci pod Sněžkou. Ale spíše než ve znamení odpočinku se nesl v aktivním duchu. Vyšlápli jsme si na Sněžku, kde nás to málem odfouklo, dvakrát si zahráli squash a také rodinnou ping pongovou obíhačku, což byla vážně sranda. Nevynechali jsme ani tamní bowling.

Říjen byl důležitý také v tom, že moje maminka oslavila životní jubileum. Oslavili jsme to řádně! Párty trvala až do noci a nechybělo ani karaoke. Přestože jsem byla střízlivá, mnoho lidí na mě ten večer nasbíralo kompromitující materiál v podobě videí s mým tragickým zpěvem a šíleným tancem.

O dort se postarala moje kamarádka Kamila Pechartová a byl vážně boží, nejenže skvěle vypadal, ale i chutnal, a hlavně byl připravený s láskou a péčí. To bylo poznat na první ochutnání. Na její další úžasné výtvory se můžete podívat na jejím Instagramu.

Také jsem si zašla do kina na komedii Poslední aristokrata, která se odehrávala v zimě, takže mě přivedla do předvánoční nálady. Film je milý, neurazí, nenadchne. Jen kdyby ty lístky do kina nelezly tolik do peněz.

Potěšilo mě, že začala dýňová sezóna, takže jsem si na oslavu udělala dýňovou polévku, ze které vzniklo spíš pyré a jedla jsem ho tři dny.

Také jsem si v říjnu koupila koláček štěstí. Vždycky se mi to líbilo ve filmech. Z papírku, který byl uvnitř, jsem se dozvěděla, že můj byznys bude expandovat. Sice nevím, co se tím myslí, ale nemohu se dočkat!

Julie Hájková, redaktorka

Navzdory tomu, že ani říjen se u dětí neobešel bez pokračování podzimních viróz, které si navzájem předávají, byl tento měsíc na zážitky o poznání bohatší. Možná to bylo i tím krásným počasím, které nabídl.

Oficiálně jsme tu přivítali našeho nejmladšího občánka. Navzdory tomu, že se u nás v obci rodí převážně kluci, sešly se tam tentokrát samé holky. A bylo to krásně připravené. Když děti ze školky recitovaly dojemné básničky, musela jsem dokonce myslet „na fotbal“, abych se tam nerozplakala. Kdy už mě ty rozjitřené hormony pustí?

Kromě výletů po okolí jsme se vydali také do jihlavské zoo. Návštěva ale neměla dlouhého trvání. Asi po hodině se venku pobíhající opice – prý lvíček zlatý – zakousla synovi do nohy, takže jsme poznali i jihlavskou nemocnici. Mimochodem, všichni tam byli moc fajn. I prostředí Urgentního příjmu, kam nás poslali. Dokonce tam měli i přebalovací místnost a hernu pro děti. Naštěstí nebyl kousanec nijak vážný, ani nakonec nehnisal, jak jsem se obávala. Takže pozor na opice! Skočí dolů ze zábradlí takovou rychlostí, že se nestihnete ani nadechnout, natož něco udělat. Naštěstí na ně syn nezanevřel. Museli jsme mu slíbit, že hned druhý den se vydáme do zoo znovu, aby si ji mohl konečně celou prohlédnout. Tentokrát ale padl výběr na tu pražskou, odkud jsme odcházeli až po setmění.

A ještě jeden tip – pokud máte rády Jaroslava Duška, určitě stojí za zhlédnutí jeho nejnovější pořad Duše K, kam tentokrát pozval gynekoložku a specialistku na psychosomatickou péči Helenu Máslovou. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí a pobavíte zároveň.

Karolína Waberová, redaktorka

Někdy v polovině října začaly konečně pořádně růst houby, a protože je sbírání mou vášní, okamžitě jsem se vrhla do lesa. Nikdy nechodím s košem, protože si nehodlám dělat zásobu na celý rok. O to se postará moje babička. Ekologický sáček postačil. Jednou jsme měli smaženici, podruhé houbovou omáčku. Houby na obrázku jsou z Pekla u Nového Města nad Metují, kde jsou opravdu nádherné lesy. Byl to jeden z posledních výletů, kdy jsem mohla chodit v triku s krátkým rukávem. Tak zase za rok.

Na konci října jsem se byla podívat ve Všetatech, kde se z bývalého domu Jana Palacha stal jeho památník. Stavbu mají na svědomí Miroslav Cikán a Pavla Melková z MCA ateliéru a udělali ji v minimalistickém moderním pojetí. Důležité ale je, že každá část vypráví příběh a symbolizuje jeden z útržků Palachova utrpení. Nejvýraznější je jehlan v barvě ohně, který stojí před domem. Vše vyvolává hluboké emoce. Součástí je i krátký dokument o výstavbě památníku, ale i o Palachově životě a motivaci k tragickému činu, ke kterému se rozhodl v lednu 1969.

Marta Kratochvílová, editorka

Říjen byl moc fajn, na to, že už začal podzim. A některé dny stály za to. Začátek října jsem si užila na parádní blogerské akci od Instaxu, kde jsem vyhrála perfektní tiskárnu Mini Link, díky ní si nyní mohu tisknout polaroidové fotky z mobilu. Velkou radost z ní měly hlavně moje báječné kamarádky, protože už se těší, jak si budeme tisknout fotky z našich společných zážitků, kterých je spousta. Výhra mě velice potěšila, protože se mi nestává skoro nikdy, že bych něco vyhrála. Tady šlo o rychlost tisknutí fotek. A to mi teda šlo!

Ca Phe / 4 POKOJE / Saunový bazének v areálu Maximus Resort

V říjnu jsme se spolubydlící podnikly výlet do Brna. Návštěva moravské metropole se tak nějak stala už mojí pravidelnou rutinou. Jen letos jsem to nestihla v létě. Navštívily jsme několik báječných podniků. Jedním z nich byla vietnamská kavárna a restaurace v jednom Ca Phe. Má moc krásný interiér a velice dobré pochutiny. Jako jedna z mála vietnamských kaváren nabízí i báječnou kávu s našlehaným žloutkem. Tu rozhodně doporučuji! Obzvláště, pokud máte rády sladké. Dalším pěkným podnikem byl bar 4 POKOJE, kde měli zajímavé míchané drinky a byla zde moc příjemná atmosféra. Nejvíc jsme si ale z návštěvy Brna užily návštěvu wellness Maximus Resort.

Kutná hora - Chrám sv. Barbory / Přehrada Les Království

Kromě Brna jsme si s přáteli vyjeli také do Kutné Hory, na zámek Kačina a přehradu Les Králoství. Vše jsme stihli během jednoho krásného slunečného dne. Všechna místa vřele doporučuji k návštěvě, pokud jste zde ještě nebyli. Stihla jsem také navštívit nádherně zbarvenou vinici v Tróji a podzimní Botanickou zahradu, do které jsem vás lákala v tipech na výlet během prodlouženého výletu, podívat se do Pražské Lorety a nakonec i Dýňový svět na statku u Pipků.

Botanická zahrada v Praze / Podzimní vinice v Tróji / Dýňový svět

Báječných zážitků bylo v říjnu opravdu mnoho. Já se tak vlastně posledních pár let po vysoké škole snažím žít. Tedy vlastně život jen nežít, ale prožít. Protože dřív jsme ho trávila spíše ve škole nebo v autobuse na cestě do školy a ze školy. A na zážitky toho času bylo opravdu málo. Mám ráda výhledy, jak jsem tu už párkrát psala, a tak i tento měsíc se mi jich pár poštěstilo. Zavítala jsem do mého oblíbeného Aureole na Pankráci, podívala se na populární balkón Národního divadla a konečně jsem se také dostala do budovy V Tower, nejvyššího bytového domu v Česku, odkud je jeden z nejkrásnějších výhledů v Praze! A také jsou zde nejdražší byty. Luxusní penthouse na vrcholu budovy tu prý stojí 400 milionů korun.

Výhled směrem na Staré Město z V Tower na Pankráci


Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama