Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Řeknu vám, že prosinec byl prima. Rozvolnění pro nás znamenalo, že starší dcera nastoupila zase zpět na chvíli do školy. Utíkala s nadšením, děti jí chybí moc... 

Zažili jsme dobrodružné putování za čertama s Mikulášem. V noci, v bahnu a při svíčkách. Statečně jsme plnili úkoly u hřbitovní zídky a nakonec Mikuláše vystopovali a dostali sladkou odměnu. 



Hned jak to bylo možné, vyrazila jsem s holčičkama za kulturou. Národní zemědělské muzeum na Letné máme rády, dá se zde strávit celý den. V přízemí se děti povozí na malých traktůrcích a v dalších patrech se něco nového dozví. Výstavy jsou srozumitelné i pro mladší školní děti, názorné a interaktivní. Nová expozice Gastronomie je skvělá a my tu byly celou sobotu a v neděli se šlo znovu. Holčičky nakupovaly, vařily, vykrajovaly, pěstovaly zeleninu. 

I letos jsem napekla pár druhů cukroví. Něco jsem dělala po nocích a část s malými asistentkami. To pak byla mouka úplně všude a děti mohly putovat rovnou do sprchy, ale myslím, že to k tomu prostě patří. 



A Vánoce? Plné emocí. Ještě 23. 12. jsme netušili, zda budou pozitivní či negativní… Naštěstí manželův výsledek testu nepotvrdil přítomnost viru a my si mohli oddechnout. A pak už následovaly všechny přípravy a i u nás zacinkal zvoneček. 

Volno pro mě znamenalo konečně čas na knížky. Začala jsem Ladislavem Ziburou a jeho lehkým a zábavným cestopisem 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Rozečetla jsem Šikmý kostel od Karin Lednické, který si dávkuji po kouskách, protože je na mě opravdu syrový. A ještě jsem neodolala novince od Petry Soukupové - Věci, na které nastal čas, které také nejsou optimismus sám, ale čte se velmi rychle. 

Veronika Bulánková, redaktorka

Prosinec se nesl ve znamení těšení na Vánoce. Alespoň nějaké vzrůšo v té covidové monotónní nudě. Vzhledem ke krátkodobému uvolnění opatření jsem se vydala do svatebních salonů na zkoušku šatů. Během jednoho dne jsem prošla tři v Kutné Hoře a v Kolíně a netušila jsem, že si tak rychle vyberu. Hned první šaty mi sedly a líbily se mi. Jsou to ty na obrázku, z čehož vyplývá, že jsem si je nakonec nevybrala, protože v posledním salónu jsem se naprosto zamilovala do jiných. Snad se mi budou líbit i za pár měsíců, pokud tedy nějaká svatba vůbec proběhne.

Vánoce proběhly v klidu a v pohodě. Dostala jsem třeba nové duše na kolo, takže se těším, až se oteplí a já někam s přítelem vyrazím. Radost mi udělaly také pomocníci do domácnosti v podobě nové pánve, mixéru a robotického vysavače. Jsem zkrátka holka praktická a na cingrlátka a šňoření mě moc neužije, zvlášť když teď to nemá ani cenu. S příbuznými jsme se viděli ve vši opatrnosti s rouškami a dlouhou cestu na Moravu za přítelovými příbuznými jsme raději odložili.

Ke konci prosince jsme si udělali také dva výlety. Jeden do Mníšku pod Brdy, kde jsem marně vyhlížela Tomáše Kluse a další slavné obyvatele. Ale bohužel nic. Skvělé to bylo také při výšlapu na Tok, nejvyšší vrchol Brdů. Krásná příroda, sníh a relativně málo lidí, co víc si přát.

Julie Hájková, redaktorka

Celý prosinec jsme se s dětmi na něco těšili. Nejdřív na advent, až zapálíme první svíčku na věnci. Pak na Mikuláše, jestli přinese nějaké dobroty, a taky zda s ním přijde i čert. Následně až si Ježíšek odnese dopis, a hlavně – vyplní na Štědrý večer alespoň některé přání, která si v něm přečetl? Případně nechal něco i u prarodičů a tet? A celý měsíc završila zvědavost na oslavy konce roku – jaké asi budou ohňostroje o půlnoci? Ty jediné byly letos i u nás na vsi o poznání slabší, což ocenili naši koně. Jinak vše vyšlo na výbornou, i přes veškerá omezení. Dokonce jsme se stihli na Silvestra podívat i do centra vánoční Prahy.

Abych nezapomněla, já se těšila i do znovu otevřených obchodů. Hlavně abych koupila dětem zimní boty, které si netroufám objednávat z eshopů. Nakonec jsem ale opět uspěla až v Kolíně – v osvědčeném obchůdku, kde mají snad největší výběr barefoot obuvi. A co hlavně oceňuji, to je péče, s jakou tu hledají ideální botu pro každého zákazníka. Pokud ji nenajdou, sice odejdete s prázdnou, ale nevnutí vám nějaký kompromis, ve kterém se bude dítěti chodit nepohodlně. Takže pokud vás zajímá chůze „naboso“, vřele doporučuji!

Takže za nás měsíc plný zážitků. A teď vítej, roku 2021! A prosím, mile nás překvap…

Karolína Waberová, redaktorka

Na začátku prosince jsem se snažila doladit všechny dárky, abych si další týdny mohla už jen užívat vánoční atmosféru. To se mi docela povedlo, ale musím přiznat, že duch Vánoc pořád nikde. Myslela jsem si, že se nějaký objeví, když za mnou přijedou rodiče a projdeme se po rozsvícené Praze, ale pořád nic. Když jsem ale sama potom chodila večer kolem prázdného Staromáku, najednou ten pocit přišel…

Ještě před Štědrým dnem jsem stihla několik výletů, nejvíce se mi líbil ten k rozpadlému skanzenu Řepora. Byla to trochu bojovka, protože se tam nesmí, naštěstí jsem dostala tip a instrukce od kolegyně Marty. O tomto místě moc lidí neví a já doufám, že se v budoucnu třeba znovu zpřístupní veřejnosti.

Štědrý den byl jako vždy pohádkový. Tentokrát jsme ho sice trávili bez prarodičů (pro jistotu), ale moc jsme si ho užili. Mezi nejlepší dárky patří šachy, které už nějakou dobu se sestrou hrajeme. Do Vánoc jsme ale používaly jen takové cestovní balení na magnety, teď máme každá svou dřevěnou sadu. První štědrovečerní partii jsme hrály tři hodiny a už se nemůžu dočkat na odvetu.

Marta Kratochvílová, editorka

Během prosince jsme si, určitě mi většina z vás dá za pravdu, užily otevřené obchody. Byla jsem ráda, že jsem vychytala slevy a pořídila si pár nových kousků na zimu. Nakupování přes internet není pro mne. Miliony produktů, které si většinou objednám a zase vrátím, protože mi nesedí, nebo vypadají jinak, než na modelce v e-shopu. Také jsem dokoupila dárky a stihla navštívit pár na chvíli otevřených podniků.


 
Mohu doporučit kavárnu Etapa na Karlíně, restauraci Hanoi Square s pěkným interiérem, nebo nově otevřenou vietnamskou restauraci Cà Phê C?, jejíž brněnskou pobočku jsem si moc oblíbila, a tak mě potěšilo, že je nyní i v Praze.


 
Také jsem si v prosinci užila Vánoce s rodinou. Většinu času jsme strávili u deskových her. Dostala jsem hru Jízdenky, prosím! Evropa, která se u nás v tomto období stala hrou číslo jedna. Nechybělo lití olova, přejídání se bramborovým salátem ani pár vánočních procházek. Na jedné z nich jsem našla putovní kamínek a rozhodla jsem se pár svých také namalovat a rozmístit.


Konec roku byl pohodový. Oslavila jsem ho s pár blízkými doma. Předsevzetí si nedávám, ale rozhodla jsem se během zimy zkusit zdravěji jíst, a ještě více chodit na vycházky do přírody. Zatím se docela držím. Tak snad mi to vydrží.


Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Reklama