Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

To vám byl ale akční měsíc, ten prosinec. Nebyl týden, kdy bychom neabsolvovali nějakou akci. Ve škole, kterou navštěvuje dcera, se konal adventní jarmark a bylo třeba připravit něco k prodeji a taky balíčky cukroví. Jeden víkend jsme se byli podívat s dětma ve Ctěnicích a zúčastnili se vánočních dílniček, další moc pěkně tvoření jsme absolvovali s naší dívčí partou v Muzeu hlavního města Prahy. Jeden zážitek ale převyšoval všechny ostatní. Už někdy v červenci jsem koupila pro sebe a dceru lístky do Národního divadla na baletní vystoupení Louskáček. Vyfikly jsme se a v lóži si užily zimní příběh se vším všudy.



Samotné Vánoce jsme slavili společně s celou rodinou v naší roubence. Děti byly natěšené a nedočkavé, jídla bylo přehršle, alkoholu v mém případě pomálu. Následoval přejezd na jižní Moravu, kde jsme stihli zajet i do rakouských termálních lázní Laa an der Thaya. Moc příjemný relax.

Přiznávám, že těch několik dnů bez počítače bylo moc fajn. Zase jsem se trochu víc vrátila ke četbě a hezky se bála u detektivky Lazar. Poplakala jsem si u Muže, který už nezavolal, protože na Vánoce je romantika dovolená a opět se vrátila po dlouhé době k oblíbenému Simonu Mawerovi a přečetla jeho Mendelova trpaslíka. 

Šťastný a zdravý rok mojí rodině i vám všem!

Kristina Vodičková, editorka

Přiznávám se, že můj prosinec byl dost nezajímavý, protože jsem se zase pustila do vosích hnízd. Letos to bylo krásných 4 275 kousků a od devátého do dvacátého prosince jsem po práci jen a jen makala na objednávkách. Přes Vánoce jsem už jen odpočívala a trávila čas s rodinou, což je pro mě právě v tomto období to nejdůležitější.

Mohla bych za prosinec přidat ještě jeden „rekord“, film Bohemian Rhapsody jsem už stihla navštívit v kině čtyřikrát. Nemůžu se Queenů nabažit a nejspíš přijde ještě popáté.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Prosinec byl fajn. Byl plný práce, předvánoční hektiky, ale i té správné sváteční pohody, dárků, času s maminkou a akce Kulový blesk.
V prosinci jsem se rozhodla, že se odstěhuji ze svých milovaných Klecan a do nového roku vstoupím v pořádném restartu. Po pěti letech jsem sbalila život do pytlů a krabic (a že jich bylo) a rozloučila se s městem, které mám tak moc pod kůží a vrátila se zpět do Prahy.

Protože je samozřejmě nejlepší dělat deset věcí naráz, zabookovala jsem bydlení, balila dárky, chodila po besídkách a pak všechno nechala, jak je a odjela domů do Liberce. Vánoce byly hezké, ostatně jako vždycky. Těšila jsem se na sníh a zahájení běžkařské sezony. To jsem ovšem netušila, že mě hned na Hod boží skolí nějaký moribundus a já budu hekat, smrkat a umírat na gauči u pohádek. A víte, co? Bylo to vlastně fajn zastavení a odpočinek. Do Prahy jsem se sice vrátila nachlazená, ale nastartovaná na balení. Poslední den roku jsem usnula kolem jedenácté a půlnoční veselí mě vůbec nevzbudilo, a hlavně netrápilo, že bych o něco přišla. Do roku 2019 jsem se probudila s čistou hlavou, novými sny a cíli.

V prosinci jsem také chodila po výstavách (doporučuji Picassa na Kampě), četla jako o život a hodně i bilancovala nad oplynulým rokem. Ten pro mě nebyl z nejveselejších a nejšťastnějších, ale já se rozhodla, že staré rány nechci tahat s sebou a na svět se budu koukat jen s těma nejpozitivnějšíma očima!

Markéta Škaldová, redaktorka

Poslední měsíc roku 2018 nebyl ani z části dle mých představ. Hned na začátku prosince jsem onemocněla. Musím říct, že tak zle mi dlouho nebylo. Aby toho nebylo málo, tak po dalším týdnu, kdy už se můj stav zlepšil, se mi udělal po celém nose, i v něm, jeden velký opar. Nic pěkného, ani příjemného. K tomu jsem měla velké boule na uzlinách, které pekelně bolely. Byla jsem nucena strávit přes 14 dní doma v izolaci. Ještě, že jsem měla tu nejlepší společnici, svou psí kamarádku Gertu. Ta byla z toho, že je panička doma, nadšená. Vánoce jsem si však užila. Sice to byl den hektický, ale krásný. Po Štědrém dni se ovšem vyskytly jisté problémy, které mě momentálně ničí. Neužila jsem si příchod nového roku, ani jeho pokračování. Řeknu vám pravdu, posledních 14 dní je pro mě hodně těžkých. Budu ale doufat v lepší zítřky. Nic jiného mi nezbývá.

Musím zmínit jeden dárek, ač jsem jich dostala nespočet. Je jím kapesník s nápisem „Věci mají tendenci dopadat dobře“. Pro někoho obyčejná věc, pro mě má něco navíc. Když je mi nejhůř, kouknu na něj a říkám si, že bude zase hezky.

Julie Hájková, redaktorka

Další Vánoce za námi, ještě že je do těch dalších tak daleko. Taky jste si oddychli? Ba ne, to bych byla nespravedlivá. Svátky se opět vydařily báječně. Tím spíš, že mám kolem sebe dost malých dětí, které je dovedou jaksepatří ocenit. A jedno navíc doma.

Od začátku prosince jsme si s tím naším skoro „dvouleťákem“ užívali předvánoční atmosféry. Nemohl se nabažit sfoukávání svíček na adventním věnci, pomáhal zdobit stromeček, zapojoval se do pečení (i když hlavním cílem bylo ujídání rozinek) a těšil se na Ježíška. Štědrý den, a s ním i rozbalování dárečků, si pak užil na etapy. Nejprve doma, pak u mých rodičů a nakonec u manželových rodičů, kde tradičně zůstáváme na noc. Nějak si zatím nedokážeme představit, že bychom se za nimi v tento den nevypravili. Ale musím přiznat, že letos mě to přemísťování (najeli jsme cca 100 km) už celkem zmáhalo. Chyběl mi takový ten klídeček, kdy se nemusíte hnout z domova. I když je samozřejmě taky šrumec.

Silvestra jsme doma naopak, tak jako každý rok, trávili. Kvůli koním ani nemůžeme jinak. Je třeba mít je pod kontrolou a uklidňovat je při bujarých Novoročních ohňostrojích. Takže půlnoční přípitek se už tradičně koná u nich ve výběhu, na což hosty vždy dopředu připravujeme. Nestěžoval si ale ještě nikdy nikdo. Ono když se vydaří počasí, bývá to i celkem romantické.

Takže sbohem, roku 2018! A vzkaž, prosím, svému nástupci, ať utíká mnohem pomaleji…

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama