Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Asi jsem naivka, ale opravdu jsem si myslela, že leden začne optimističtěji. Třeba tím, že děti půjdou zpět do školy. Ale ono ne a opět tu máme distanční výuku a obě děti doma. Manžel navíc celý měsíc pracoval mnohonásobně víc než obvykle, a když už se ukázal doma, holčičky mu nedaly vydechnout a i já u něj hledala útěchu ve svých smutcích. Celý měsíc jsem v sobě vykřesávala naději a dobrou náladu. Chvílemi dost marně. Navíc se přidalo nachlazení mladší dcery, které jsem hned chytla a smrkaly jsme duo. K tomu parádní opar. Dny jinak plynou velmi podobně. Práce, škola, domácnost, procházky do blízkého okolí.

Milé zpestření představoval sníh v Praze, velmi vzácný úkaz. Starší dcera by bobovala do úmoru, mladší se naopak odmítá svézt byť jen na sekundu a další dilema je na světě. Ale i tak jsme si ho všechny tři v rámci možností užily. 

Foto: Netflix, Host

Ale abych nekončila tak pesimisticky. Poslední lednový víkend mi můj muž věnoval čas jen pro sebe, naložil děti a odjel na chalupu. Můj první bezdětný víkend od porodu jsem si užila moc. Vyspala jsem se, četla Zuzanin dech od Jakuby Katalpy, zhlédla celý seriál Bridgertonovi, ušila záclonu, umyla okna, zacvičila jsem si (máme v našem domě soukromou tělocvičnu, nebojte, žádné porušování pravidel), vytřídila staré oblečení, vydrhla, co se dalo, převlékla postele, dohnala práci. A je mi o něco lépe, veseleji a lehčeji. Únor totiž nezačíná s žádnými resty. Určitě bude lepší než leden. 

Veronika Bulánková, redaktorka

To už je leden zase v tahu? Další měsíc, který utekl neuvěřitelně rychle, a další měsíc, kdy jsem většinu času strávila zavřená doma. Byly v něm ale i některé světlejší momenty v podobě několika výletů. V Praze jsem konečně navštívila Oboru Hvězda, kde byla bohužel o víkendu hlava na hlavě, takže jsem ji raději rychle zase opustila.

Na svém lednovém kontě mám i výstup na Milešovku, což bylo hodně příjemné, ale taky hodně kluzké. Několikrát jsem kvůli zmrzlému ledu málem skončila na zemi, ale nakonec jsem to nějak vždycky vybrala. Procházka zasněženou krajinou byla kouzelná.

S přítelem jsme rozvozili a rozposlali svatební oznámení, abychom blízké pozvali na naši květnovou svatbu. Stále plánujeme, ale přiznám se, že vzhledem k epidemiologické situaci začínám být dost skeptická a smutná z toho, že jsou to dost možná zbytečné přípravy. Kdo by to byl loni v červnu řekl.

Netflixu jsem začala sledovat seriál Umbrella Academy. Z počátku nic moc, ale ke konci druhé série se to docela slušně rozjelo. Je to seriál založený na komixu o superhrdinech.

Julie Hájková, redaktorka

Leden? Nuda, nuda, šeď, šeď. Pokud to tak teda může matka od dvou dětí říct, protože s těmi je pořád co dělat. Navíc konečně napadl sníh! Manžel opravil letité sáně z půdy, kterým už bych měla vykat, a jelo se! Jen jsem se trochu bála, aby nás neobvinili z vykradení nějakého skanzenu. Co naplat, nové sáně objednané na začátku měsíce dopravce stále hledá někde v depu.

Jenže jiné vyžití veskrze žádné. Na sledování filmů není čas. Ani tu knížku si nepřečtu, protože když bych se k ní večer (k půlnoci) konečně dostala, už únavou nepřečtu ani řádku. Nehledě na to, že se tou dobou mladší dítě opět probouzí… Ajaj, to trochu vypadá, že si tu jen stěžuji. No, popravdě, už toho i já začínám mít tak nějak dost. Aspoň že se blíží jaro! Slyšely jste ten ptačí zpěv z rána, co už se začíná ozývat?

Karolína Waberová, redaktorka

Protože jsem měla téměř celý leden koronavirus, kromě ležení v posteli jsem toho moc nezažila. Po dvaceti dnech středního průběhu (horečky, kašel, ztráta čichu a chuti), jsem se konečně cítila zdravá a skončila mi izolace i karanténa. Šla jsem se projít a opět jsem skončila s horečkou. Bylo to náročné po všech stránkách, ale jsem ráda, že to mám konečně za sebou.

Poslední týden v lednu jsem zajela za svou kamarádkou na Kuks, kde pracuje a bydlí. Druhý den ráno jsem se probudila s výhledem do zasněžených zahrad. Uvítala jsem změnu prostředí. Celý den jsem pracovala u ní v kanceláři a připadala si zase jako normální člověk.

Marta Kratochvílová, editorka

 
Nový rok začal poměrně dobře. Během ledna jsem se rozhodla prozkoumat další pražské parky a lesy, a že bylo co objevovat. Nechyběly ani procházky zasněženou a mnohdy prázdnou Prahou. Sníh jsem si letos užila opravdu dosyta. Miluju zasněžené scenérie, ať už ve městě nebo v přírodě. A dokonce jsem se po letech zase svezla na sáňkách a zavzpomínala na dětství. Ačkoliv jsem se málem vyklopila, byla to zábava.


 
Dnešní doba je nepříjemná, ale dá se na ní najít mnoho pozitivního. Já jsem třeba dříve v zimě sotva vystrčila nos, pokud nepočítám dětská léta, kdy jsme celé dny sáňkovali u baráku. Letos jsem se ale vybavila pořádným teplým oblečením a dala jsem si za úkol ujít každý dem alespoň 5 kilometrů. Občas se mi podařilo ujít třeba i 10 a víc, většinou během víkendu, kdy bylo více času. Občas ale také jen jeden, který jsem nachodila přes den po bytě. Prošla jsem Divokou Šárku, Kunratický les, vylezla na rozhlednu Doubravka nebo prošla petřínský kopec ze všech stran. Na zimu jsem si celkem zvykla, takže tímto stylem chodím čas od času i s kamarádkami na kafe. Koupíme si kávu s sebou a jdeme se projít. Je to dobré pro naše zdraví a příjemná změna.


 
Také pokračuji v malování kamínků, které při i delších výletech vždy někde zanechám. Mám radost, když kamínky pak někdo najde a vystaví na Facebookovou skupinu Kamínky, kde jej mohu dohledat. Malování je příjemný relax a je fajn někdy místo do počítače na pracovní záležitosti nebo na seriály koukat třeba na maličké „plátno“ a nechat plynout fantazii.



Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Reklama