Foto: Shutterstock
Vendula, šéfredaktorka
S psaním zážitků mi pomáhá pokaždé telefon a sbírka fotografií, které krásně připomenou, co všechno se dá za jeden měsíc zažít. A že toho bylo. Hlavně jsem si užila cestování. Hned první víkend jsme vyrazili na tradiční místo. Do Orlických hor s partou kamarádu z mých studií v německém Heidelbergu jezdíme roky a letos to bylo dvacáté setkání plné her, smíchu a povídání. Na sjezdovku jsme se letos opět nedostali kvůli nedostatku sněhu, škoda, ale zas tolik nám to ve finále nevadilo. Následující týden měl být ve znamení prvních společných rodinných hor, ale asi víte, jak to dopadne, když člověk něco dlouho dopředu plánuje. Na svah odjel jen manžel se starší dcerou a já s mladší zůstala doma s nepříjemnou dlouhou virózou. Odskočila jsem si za nimi jen na dva dny a pak zase rychle zpět na malým marůdkem domů.
Občas dostávám pozvání na takzvané press tripy, ale většinou odmítám a dávám přednost rodině… Letos jsem si řekla, že pozvání budu více zvažovat a taky více důvěřovat manželovi, že to doma zvládne, a tak jsme kývla na výlet do Bratislavy, kde se konal Zimný festival jedla. Psala jsem o něm zde. Zážitek to byl velký. Fanynkou jídla jsem velkou a navíc jsem měla možnost trochu poznat i samotné město a navštívit hned dvě galerie.
Posledním velkým zážitkem byl víkend ve Žďáře nad Sázavou. Spali jsme v zámeckém areálu a bylo to kouzelné. Prohlídka Muzea nové generace bavila celou rodinu, což je pro nás velmi vzácné, protože dcery mají mezi sebou sedm let. Ještě jsme zvládli historickou prohlídku Po stopách Santiniho. A pak také vystoupat na Zelenou horu. Mnoho zážitků během krátké doby, o kterých jsem podrobněji psala zde. Ale nebojte, všechno není růžové. Malá Matylda si na zámek nejspíš ze školky přivezla střevní chřipku a noc v zámeckých komnatách stála za to…Těším se na únor. Moc. Čeká nás velké rodinné dobrodružství do Ománu a pevně doufám, že příští měsíc vám ho budu moci povyprávět.
Julie, redaktorka
Nový rok začal pěkně zostra. Leden znamenal podstatně víc práce než zábavy. Možná to bylo i tím, že si dcera přinesla ze školky pátou nemoc, aby ji týden na to štědře předala svému bráškovi. Takže i to nás, co se týče zážitků tam někde venku, limitovalo. Stihli jsme před tím snad jen maškarní dětský bál a pár procházek do zimní přírody. Té se stejně nic nevyrovná, dokáže člověka hodit do neuvěřitelné pohody. A ještě jeden fajn výlet tu minulý měsíc byl – do Karlových Varů, byť jen na otočku. Miluju tamní horké prameny, mohla bych je přes zimu pít každý den. Ani čaj by mi v nich nechyběl. Tak, únore, prosím, letos už bez nemoci. I když, asi tak nějak tuším, jak to s tou rozjíždějící se epidemií respiračních chorob dopadne…
Nelly, redaktorka
Protože jsme s manželem v prosinci adoptovali pejska, točil se téměř veškerý náš lednový volný čas výhradně kolem něj. Když se u nás ale naše malé miminko řádně zabydlelo, mohla si panička konečně s přáteli vyjít do kina. Konkrétně jsem byla na dvou filmech – Wonka a Chudáčci.
Protože film Karlík a továrna na čokoládu s Johnym Deppem v hlavní roli je jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, byla jsem zprvu k novému zpracování skeptická. Na první dobrou si mě ale (zas a znovu) získal Timothée Chalamet, který má v sobě navzdory svému věku stále něco nevinně chlapeckého, a tak jsem mu jeho cestu za dětským snem sežrala i s navijákem. Film Chudáčci se mi líbil také, ale připadalo mi, že se v určitých pasážích zbytečně vlekl, kdežto některé důležité úseky, v nichž hlavní postava činila nejdůležitější pokroky, byly až příliš skokové. Každopádně výkon Emmy Stone ve mně rezonoval ještě dlouho po shlédnutí. Jo a taky tam hrál Mark Ruffalo, takže i když bych se měla dvě a půl hodiny dívat jen na hysterického narcise v jeho podání, byla bych nakonec nadšená. Rozečetla jsem také románovou prvotinu Marka Torčíka. Sice ještě nejsem u konce, ale už teď tuším, že to bude jedna z nejlepších knih, které jsem za dlouhou dobu přečetla. Líbí se mi forma, poetický jazyk, jakým je kniha napsaná i téma, byť je sebebolavější.
Když se tak rozvzpomínám, byla jsem také na maturitním plese, oslavě narozenin a zapíjení dvou překrásných miminek, takže byl leden nakonec docela plodným měsícem.
Marta, editorka
Během ledna bylo pěkně hnusné počasí, takže jsem moc necestovala a spíše jsem byla zalezlá doma a pracovala jsem. Moje projekty byly tento měsíc celkem dost úspěšné a jsem za to velmi ráda. Takže se práce asi vyplatila... Většinu volného času jsem pak trávila s přáteli po různých kavárnách a restauracích. Konečně jsem zašla do Magické sovy, což je bar ve stylu Harryho Pottera, kde to bylo vážně super. Nejsem nějaký zarytý fanda, ale věřím, že velkým milovníkům tohoto fantasy by se tu líbilo ještě víc. Můžete si půjčit plášť, čarodějnický klobouk a pochutnat si na drinku, z kterého se samozřejmě pořádně kouří díky suchému ledu.
Dále jsem zkoušela novější bistro na Vinohradech GRAM, navštívila Clam-Gallasův palác, kde jsem si užila skvělou prohlídku s asi nejlepším audio-průvodcem, co jsem zatím zkusila. V Praze se otevřela nejlepší neapolská pizzerie v Česku Da Pietro, takže jsem zaskočila na event pro influencery a novináře a ochutnala jejich výborné pochoutky, nejen pizzu.
Dále jsem otestovala novou asijskou restauraci Peony Fusion na Václaváku v Koruně, Bisutoro bistro na I. P. Pavlova, kde mají vynikající sushi nebo thajskou restauraci Khao na Praze 5, což je za mě zatím nejlepší thajská restaurace, co jsem zkusila, s příznivými cenami.
Také jsem okoukla výstavu ledových soch v Riegerových sadech, ale musím říct, že to za tu cenu nestojí podle mě. Je to asi fajn pro děti, ale je to vážně maličké a měla jsem to za 10 minut prošlé, možná i za méně.
Skvělý zážitek jsem pak zažila v restauraci Pru58, kde jsem ten den mohla uvařit ramen a smaženou rýži s produkty Živina. Byl to moc povedený novinářský event a všichni jsme si na svých výtvorech moc pochutnali… Potěšilo mě, že mě zkušený kuchař, několikrát pochválil, že mám jídlo dobře ochucené. Možná se mi vaření tak povedlo díky tomu, že mě cestou tam na Masaryčce p**ral pták… nevím. Ale prý to přináší štěstí.
Měsíc jsem pak zakončila příjemnou kosmetickou akcí od Sisley, kde byl představen nový make-up a gelový krém Sisleya. Večer jsem pak ještě měla shodou okolností v salonu Maison Sisley domluvené ošetření, takže jsem si užila krásnou masáž obličeje a hodinku relaxace.
Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.
Nový komentář
Komentáře
Ja nevim jestli mi neco neuniklo, ale byla uz vyhlasena vanocni soutez?