61fbd48f87e83obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

 Vendula, šéfredaktorka

59fb278dd239ecb.jpg

Leden byl opatrný a dělali jsme maximum pro to, aby všechna naše setkání byla bezpečná s ohledem na současnou situaci… Ale přiznám se, že už jsem unavená a potřebovala bych do žil vlít nějaký zázračný životabudič na optimismus a energii.

První lednový víkend jsme vyrazili do Orlických hor s partou kamarádů. Je to už téměř dvacetiletá tradice, jen loňský rok jsme měli pauzu. Skvělé to bylo, svaly bolely z lyží a hlava z ponocování, ale zase jsem měla pocit, že trochu žijeme.

A sport je potřeba vyrovnat kulturou! Vyšla jsem si s kamarádkou na výstavu do Uměleckoprůmyslového muzeu v Praze na Módu v modrém, která mapuje tradice a současnost v japonském a českém textilu. Milovnice indiga a modrotisku musí jít povinně. Své děti jsem pak vzala do galerie České televize na hravou výstavu Déčkosvět, jen škoda, že podobný nápad mělo mnoho rodičů a kvůli omezené kapacitě jsme dlouho čekali venku při vstupu.

61fbd12de9ec7obrazek.jpg

Téměř každý víkend jedeme také dvojboj v podobě brusle – bazén. Holčičky neprotestují a dobrovolně se mnou sportují. A chodíme na procházky, jedna vedla s naší holčičí partou na Ďáblickou hvězdárnu, kde mají i pravidelná pásma pro děti.

A aby toho nebylo málo, pustili jsme se do malování a rekonstrukce dětského pokoje. Mladší dcera Matylda bude mít za pár měsíců tři roky a nastal čas ji přesunut za její velkou skoro desetiletou sestrou Františkou. Zjistili jsme, co všechno se dá za víkend zvládnout, když se člověk hecne. Ale stálo to za to, holky byly nadšené. Jen rodiče by potřebovali další dva dny na regeneraci…

Na knihy poslední dny nemám šťastnou ruku. Přečetla jsem Klíč od Kathryn Hughes a Z čeho je den od Dominiky Prejdové. Zklamaná nejsem, nadšená také ne.

Tak zase za měsíc.

Veronika, redaktorka

Veronika.jpg

Počasí mě v posledních dnech připravilo o náladu i chuť něco dělat. Aktivní stránka mého života je momentálně v útlumu a já mám co dělat, abych se vůbec vykopala z postele. S nadějí v srdci vyhlížím jaro, protože doufám, že bude líp.

Kvůli covidu-19 jsem omezila všechny kontakty a přečkávám hlavně doma, dokud se to nejhorší nepřežene. Když se to spojí s tím, že leden patří k mým nejméně oblíbeným měsícům v roce, výsledek není moc optimistický. Přesto se najdou věci, které mě v lednu bavily.

Co se týče seriálů, momentálně sleduji tři. Prvním jsou Devadesátky České televize, které zobrazují divoká devadesátá léta a zločiny, které se odehrávaly v podsvětí. Druhým dnes je dnes již kultovní Hra o trůny a třetím pokračování Sexu ve městě s názvem a Jak to bylo dál. První dva mě baví, třetí nikoli a sleduju ho jen z nostalgie.

bav.jpg
Foto: Profimedia, Česká televize se souhlasem herců

Hezký byl také lednový výlet na Čertovy hlavy. Jde o skalní reliéfy vytesané do pískovce, které se nacházejí v borovém lese nad obcí Želízy. Jedinou vadou na kráse tohoto výletu byla skutečnost, že jsme ho uskutečnili po dešti a cestou dolů jsme se klouzali po obrovských hromadách bahna. To ale byla naše chyba, protože jsme neuposlechli radu lidí, kteří přišli cestou, jíž jsme se chystali odcházet a věděli tedy, jaká je na ní situace. Od Čertových hlav jsme potom přejeli do Mělníka, kde jsme si udělali příjemnou procházku.

hlavy.jpg

Julie, redaktorka

59fb27bfb14e1jui.jpg

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Taky věříte na tohle rčení? Já už ne. Jak nadějně pro nás letošek, co se společenského života týče, začal, tak odstřiženě od kultury pokračuje. My se z toho marodění snad nikdy nedostaneme! Takže místo do kina nebo na výstavu chodíme po ordinacích různých lékařů a doma se pak kurýrujeme. Ještě že jsme stihli alespoň ten novoroční koncert vážné hudby v podání Dvořák Symphony Orchestra Prague. Zpočátku mě tedy zvolené skladby od pánů Mozarta, Dvořáka, Vivaldiho, Händela či Bacha uvrhly spíš do tísnivé nálady, což umocnilo i ponuré prostředí Zrcadlové kaple Klementina. Ale ve druhé polovině si hudebníci i operní pěvkyně vylepšili reputaci podstatně optimističtějšími a veselejšími kousky. Takže jsem odcházela v povznesené náladě, příjemně naladěná na procházku stále ještě vánoční Prahou.

Užili jsme si i něco málo sněhu, ale jinak je to i v tomto směru bída. A tak věřím v lepší zítřky. Ve všech směrech. PS: Suchý únor letos držet nebudu, sušila jsem ústa už dost dlouho.

leden21.jpg

Adéla, redaktorka

270192540-916795285705212-1875373353383366630-n.jpg

Měsíc leden se nesl ve vyloženě pracovním módu. Vlastně, jako všechny moje měsíce. Jsem jeden z těch lidí, co si věčně stěžují, jak nemají na nic čas a pak přibírají další a další pracovní zakázky. Takže kromě práce tady v redakci, která mě baví každým dnem více, jsem dosluhovala na internátě a samozřejmě zkoušela a hrála v divadle. Hned z kraje ledna jsme hráli v Divadle U Valšů inscenaci SPOLU A DALEKO z prostředí světa Harryho Pottera, kterou režíruji a zároveň v ní hraji. Což je pro mě samo o sobě dost náročné.  

Vzhledem k naprosto katastrofální oprašovací zkoušce den předem, kdy mi při pohledu na moje herce pachtící se na jevišti málem vzteky praskla cévka, byla hezká a povedená repríza příjemným překvapením. Dokonce se s námi pár našich věrných fanoušků přišlo vyfotit a zůstali po představení na skleničku.

Také jsme si s přítelem Dominikem udělali alespoň jeden večer pro sebe a vyrazili do kina na očekávaný film „Spencer“. Jsem od mala obdivovatelka silných ženských charakterů a Lady Diana byla rozhodně jedna z mých absolutních favoritek, takže jsem byla velmi zvědavá. Filmu by se dalo vytknout ledacos. Ovšem výkon hlavní představitelky Kristen Stewart byl dechberoucí. Místy jsem musela zaostřit, jestli je na plátně stále ona anebo je to Diana. Minimalistické a intimní herectví, které obdivuji.

272094559-3168851080104927-2671286806636863863-n.jpg

Marta, editorka

Marta.jpg

Musím říct, že ani nevím, co sem nyní napsat. Většinu ledna jsem si užila na home office. Z toho týden karanténa. Nic jsem ale nechytla. Kromě práce jsem nějaký čas strávila u seriálů, protože venku taky nebylo zrovna nic moc počasí.

Na Netflixu mě hodně bavil Archive 81 a dva krimi thrillery – britský Drž se blízko a norský Kaštánek. Zvládla jsem i seriál Stranger Things, který jsem dlouho oddalovala. Vlastně nevím proč. Patří teď k mým oblíbencům.

FotoJeet-2-.jpg

Na TV Nova jsem se těšila na Survivor, který mám hodně ráda v americké verzi. Bohužel mě česká verze neskutečně zklamala, hlavně provedením. Ale to sem nepatří, tento článek je přeci jen nadepsaný titulkem Co BAVILO redakci.  

Konec měsíce jsem si alespoň zpříjemnila hezkým podvečerem s přednáškou o spánku a bylinkách v prostorách firmy Leros, která dělá výborné čaje. A nakonec jsem zavítala do showroomu Voix na Starém městě, kde mají nádherné designové reproduktory a taky ty nejdražší na světě za 1,5 milionu dolarů. Upřímně, zrovna ty se mi ale ani nelíbily.

20220127-201311-1.jpg

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.