Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Leden byl pro mě lehce hořkosladký. Přinesl mi spoustu „volného“ času – můj muž vzal dceru na dva prodloužené víkendy za sebou na hory a já měla tolik osobního volna, na které nejsem vůbec zvyklá. Zašla jsem si zaplavat, stihla výstavu Czech Press Photo i legendární prvorepublikovou Hanu Podolskou. Naopak jsem nestihla Františka Kupku. Přečetla jsem příjemná Místa ve tmě od Lidmily Kábrtové a lehoučce se zklamala u Hartlova Nejlepšího víkendu. S dcerou máme teď období Roalda Dahla. Tak přidávám ještě dětské knižní tipy.

Na druhou stranu přiznávám, že mi to bylo trochu líto a lyže a pobyt na horách jsem muži a dceři hodně záviděla.

Taky jsem měla čas pořádně udělat průvan ve skříních a hezky je ztenčit a pomaličku připravit místo pro budoucí členku naší domácnosti.
 
Pokud máte doma malé milovnice Star Dance, vezměte je na výstavu do České televize. Já teda byla zralá na panáka, když jsem holčičky oblékala do dvacátých šatů, ale ta jejich radost stála za moje utrpení…

Nejvíc jsem se v lednu dojímala nad prvním vysvědčením.

Kristina Vodičková, editorka

Musím se pochválit, protože hned první měsíc v novém roce jsem stihla udělat věc, kterou jsem odkládala snad deset let! Konečně jsem se odhodlala objednat na kožní a nechat si odstranit pihy na krku, kvůli kterým jsem leta odmítala nosit řetízky, a přiznejme si, byly to nevzhledné pihy. Zvládla jsem i návštěvu zubaře, kterou jsem odkládala déle, než jsem myslela. Moje zubařka, jež je zároveň rodinná známá, mi vyčinila, že jsem u ní nebyla tři roky a tři měsíce! Zastyděla jsem se a o to víc, že kdybych si neurazila kus zubu, tak bych se asi neobjednala ani do léta. Další lékaře mám v úkolníčku zapsané na další měsíce a nesmím polevit a podceňovat prevenci, ono pak to obíhání dalších zdravotních zařízení není taková zábava.
 
Také musím zmínit seriály, na které jsem se v lednu těšila. Jelikož jsem letitá předplatitelka HBO, tak hltám mnoho jejich seriálů. Za jeden z nejlepších z české produkce HBO považuji Terapii, jejíž třetí řada začala právě v lednu a probírá velice zajímavá témata. Kolikrát si říkám, že bych k Markovi (terapeut, kterého hraje Karel Roden) potřebovala zajít taky. První a druhou sérii mám doma na DVD a dokonce jsem několika lidem dávala tyto sety jako dárek. Dalším seriálem, kterým nyní žiji a nesmírně se těším na rozuzlení, je Temný případ. Jde již o třetí sérii, přičemž první byla skvělá a druhá byla pro mě osobně velice nezajímavá a tak nějak nekoukatelná. Třetí vypadá velmi dobře a doporučuji i vám.

Foto: HBO Europe 

Co jsem zatím v lednu nezvládla, je ten návrat ke cvičení. Donutila jsem se k jedné hodině squashe, ale jinak jsem ještě pořád lenivá a ta zima mě drží doma u teplého čaje a pod dekou u seriálů. Tuším, že ani únor v tomhle nebude lepší.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Kdybych měla na začátku nového roku bilancovat nad tím uplynulým, jsem přesvědčená, že mě ta „osmnáctka“ chtěla zabít. Nebyl to rozhodně šťastný ročník, ale o to víc se těším, co mi přinese ten aktuální. Protože, jak už víte, rozhodla jsem se do něj vstoupit s pozitivní myslí. Udělala jsem restart po více stránkách a věřím tomu, že to byly všechno změny k lepšímu. Leden, jsem promarodila s příšernou chřipkou, ale než jsem úplně padla, stihla jsem si užít jeden super holčičí víkend ve Špindlu, výlety do hor a objevování nových běžeckých tras na nové adrese bydliště. Vlastně jsem se celý měsíc (až na deset dní v posteli) smála do sytosti, stěhovala a šroubovala nábytek a bavilo mě to, cvičila jógu, běhala a jak jinak, samozřejmě jsem si zvládla obohatit šatník o pár nových módních kousků. Takže se šetření odkládá na neurčito. To je prý pro nás Mileniály typické – žití okamžikem.
A na závěr čtenářské okénko. V lednu jsem přečetla celkem pět knih – Viktorie Hanišová a její Houbařka a Anežka, mě bavily moc! A doporučuji je všemi deseti.

Markéta Škaldová, redaktorka

První měsíc roku 2019 byl divoký, především, co se emocí týče. První polovina ledna byla hodně negativní. Prala jsem se s nepříjemnými myšlenkami, které se ukázaly jako zcela zbytečné, spadla jsem ze schodů a byla na trhání osmičky (ze zubařů mám fobii). Bála jsem se, co ještě přijde, ale zbytek prvního měsíce naštěstí už byl mnohem lepší. Milým zpestřením by i psí přírůstek do rodiny. Sestra si pořídila štěně malamuta. Všichni jsme z té malé velké chlupaté kouličky úplně paf.

Tím, že přítel cestoval téměř měsíc po Sibiři, měla jsem dostatek volného času. Přečetla jsem mimo jiné tři knihy. Spisovatelské duo, které si říká Lars Kepler, jsem poznala až díky knize Stalker. Musím říct, že se jedná o nejlepší knihu, co jsem kdy četla. Jedná se o fantastickou detektivku, kterou jsem přečetla s chutí během pár dní. Za zavřenými dveřmi je kniha psychologického charakteru se zajímavým dějem. I ta se mi líbila. Poslední dílo Milostná aféra mě až tak nenadchlo. Jedná se o román okořeněný sprosťárnami s předvídatelným koncem. V únoru bych chtěla dočíst knihu Čtvrtá opice. Uvidíme, jestli se mi to povede, když už se mi drahá polovička vrátila z cest.

Julie Hájková, redaktorka

Jestli je možné vymarodit se do zásoby, tak my po téhle zimě máme na celý rok vystaráno. Tedy alespoň v to doufám, protože leden jsme zase na střídačku bojovali s virózami. Syn chytne snad všechno, co kolem letí. Jak to asi bude vypadat, až za rok nastoupí do školky? To si ani nechci představovat…

Ale přece jen jsme toho dost stihli. Třeba do Tří králů objet veškeré příbuzenstvo a rozbalit poslední dárky, které nám tam pod stromečkem nechal Ježíšek. Nebo oslavit s manželem výročí seznámení, už dvanácté. A taky objevit super obchod s barefoot obuví, kde nebyl problém pořídit botky i na synovu širokou nožku. Je sice až v Kolíně, ale těch 50 kilometrů cesty ani za mák nelituji. Už jen pro ten servis, jakého se vám tam dostane. Paní prodavačka automaticky přeměří obě nožky malého zákazníka, na délku i na šířku, a doporučí vhodnou značku. Já tak objevila českou značku dětských botiček Beda, u které už nejspíš zůstanu. Pokud máte děti s podobně širokýma nožkama, rozhodně si tento název zapamatujte. S domácími přezůvkami pro syna to už ale taková sláva nebyla – tak objemné snad ani neexistují. Ale odcházela jsem alespoň s cenným tipem. Na malou českou firmu Dadoos, kde švadleny ručně šijí kožené capáčky na míru. Už je mám objednané, tak uvidíme!


Od každého něco: malý technik, romantik i kuchař. Jen ať mu to vydrží!

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama