Co bavilo redakci v květnu?

Foto: Shutterstock

Vendula, šéfredaktorka

To vám byl měsíc plný zážitků. Někdy jich tedy bylo maličkato víc, než je zdrávo. Stihli jsme toho moc. Troje atletické závody starší dcery a k tomu koncert sboru v Hlaholu, který byl nádherný, měl skvělou akustiku a zpěváčkům to krásně zpívalo. Slavili jsme s několika malými i velkými oslavenci. Odjeli jsme s partou kamarádů na pomezí Jizerek a Krkonoš, kde byla pořádná zima a já si gratulovala, že jsem dcerám přibalila zimní bundy a nezapomněla čepice. Pokud se bude nacházet v blízkosti městečka Vysoké nad Jizerou, vypravte se na rozhlednu Štěpánka (u Příchovic), určitě se vám tam bude líbit.

Jeden víkend byl ale obzvláště skvělý! Dostala jsem propustku od všech mateřských povinností a odjela na jižní Moravu užít si otevřené sklepy pod Dubňanskú horú v doprovodu kamarádek. A rovnou tam i jednu potkala, spolužačku, se kterou jsme kdysi v Olomouci studovaly vysokou školu. Od státnic to bude brzy už dvacet let a od posledního setkání pět. Nic se ale nezměnilo, jsou lidé, které vidíte každý den a se kterými si nemáte co říct, a pak ti, co je roky nevidíte a nevíte, co dřív si povykládat. Se sklenkou v ruce nám bylo hezky. 

Se čtením to byla bída. Zvládla jsem jen Ostrov od Biancy Bellové, který vyšel minulý měsíc v Hostu. Čtení to bylo neobvyklé, pohádkové, často se prolínají časové roviny a myslím, že kniha potřebuje trpělivého čtenáře. Druhá mi dává trochu zabrat, jmenuje se Staré odrůdy od Ewalda Arenze a je o setkání dvou úplně odlišných žen na starém statku, které hledají samy sebe. Knihu čtu po dlouhé době v německém originále a trvá mi to déle než obvykle. 

V jednom se ale musím na závěr pochválit. Začala jsem pravidelně běhat. Ale tentokrát je to jiné. Neběhám s žádnou aplikací, nestanovuju si žádné rychlostní ani výkonnostní cíle, s nikým se neporovnávám a najednou to jde samo, moc mě to baví a vím, že to dělám jen pro sebe. Zkuste to taky…

Veronika, redaktorka

Budu se opakovat, ale i květen snad utekl rychlostí blesku. Ještě jsem se z něj nestačila vzpamatovat a už je to poslední předprázdninový měsíc, který si snad užiju ve větším klidu a pohodě. Květen jsem totiž kvůli stěhování strávila rozprodáváním starých věcí, dokupováním nových, balením, vybalováním, úklidem apod. Do toho vyšetření u různých lékařů a výsledkem bylo, že se mi pravidelně už před devátou večer zavíraly oči únavou.

Moc mi chyběly procházky a na výletě už jsem nebyla ani nepamatuju, takže doufám, že v červnu to třeba napravím. Alespoň trochu zábavy jsem ale v květnu stihla – dívala jsem se na pár zápasů českého hokejového týmu na mistrovství, pustila jsem si na Netflixu film Maturitní ročník (nemohu doporučit), vychutnala si výbornou kávu na tiskovce společnosti L’OR a strávila příjemný večer v Žižkovském divadle Járy Cimrmana na hře Vražda v salonním coupé. Pánům ze souboru skládám upřímnou poklonu, protože já budu ráda, když se v jejich letech udržím na nohou, potažmo když se jich vůbec dožiju.

Foto se souhlasem Netflix (Boris Martin) a ZDJC

Julie, redaktorka

Květen je za mě top měsíc. Příjemně teplý, zelený, rozkvetlý a voňavý, ale před námi je ještě celé léto. Škoda, že má jen 31 dní. Co nás moc bavilo, byla návštěva botanické zahrady v pražské Troji. Byla jsem tu naposledy jako dítě školou povinné a už zapomněla, jak moc krásná je. Vážně prohlídka na celý den. My ale kvůli dětem spěchali hlavně do skleníku Fata Morgana – na motýly. Byly nadšené a my s nimi.

Všechny naše smysly pak potěšila exkurze na největší šnečí farmu v Česku, která se nachází v Dolních Chabrech. Ročně odtud na talíře vyznavačů této lahůdky putuje na 30 tun hlemýžďů. Majitel, chovatel a šéfkuchař v jedné osobě Roman Khusnutdinov nám o nich prozradil nejednu zajímavost a pak nás také pohostil. Respektive připravil suroviny a my si pochoutku ze šnečích filet sami dotáhli ke zdárnému konci. Chutnalo to fantasticky! Kdyby mi je pak nebylo líto sníst, hned bych je začala sama chovat. Jenže to by pak u nás měl každý své jméno…

Velmi fajn akce sálající rodinnou atmosférou byl také Teplýšovický běh – počin pár nadšenců, kteří tuhle aktivitu pořádají čistě pro dobrý pocit. Výtěžek každoročně putuje na výsadbu stromů. Pokud si rádi zaběháte, nebo se jen projdete hezkou krajinou, případně chcete zabavit děti, určitě příští ročník nevynechte.

Adéla, redaktorka

Květen – máj, lásky čas. Platí to? U mě rozhodně ano, byl to moc hezký měsíc. Hned 1. května se konala derniéra našeho milovaného představení SPOLU A DALEKO. Bylo to emotivní, smutné, ale všichni jsme cítili, že tato inscenace musí již udělat místo těm dalším, a tak jsme ji uložili do šuplíku.

Samozřejmě jsme také nevynechali tradiční polibek pod rozkvetlou třešní. A to nejen pod skutečnou, ale i pod naší divadelní, kde se toho večera líbalo mnoho lidí – nejen se svými oblíbenými herci.

Pár dní na to jsme v Hradci Králové navštívili moje milované Klicperovo divadlo. Konala se tu také derniéra, a to inscenace Richard III. V režii Davida Drábka, která se na repertoáru udržela dlouhých deset let. Nejenže v ní účinkovalo hned několik mých kamarádů, ale také v hlavní roli bylo možné vidět Pavlínu Štorkovou, která je mým největším hereckým vzorem. Byla jako vždy strhující a troufnu si říct, že se shrbeném Richardu III. by nikdo křehkou brunetku a Manon Lescaut Národního divadla nehledal.

Kromě divadla jsme si v mém rodném „Salonu republiky“ – tedy Hradci Králové – užívali domácí péče mojí mamky a také sluníčka, které nás svými prvními paprsky příjemně pohladilo. Kdysi mi jeden člověk říkal, že bych v Hradci neměla zůstávat, protože se jednoho dne rodné město stane pastí pro každé mladé a bušící srdce, ale mě je tedy spíše smutno z každé chvíle, kdy musím odcestovat zpět do Prahy.

Nic naplat – v Praze je zase moje milovaná práce, a to nejen v redakci, ale i v divadle. V Kolowratu jsme fotili plakát k Přeletu nad kukaččím hnízdem a vzhledem k tomu, že premiéra se blíží, nemám v hlavě prakticky nic jiného.

Marta, editorka

Květen utekl tak, že jsem si ani nestihla všimnout, že už je ho konec. Tento měsíc jsem neprožila nějak významně jinak než předchozí. Ale pár zajímavých okamžiků jsem určitě zažila. Mezi ně patří například plavba po Vltavě do Čertovky. Rozhodně zajímavý zážitek, který není  jen pro turisty. Účastnila jsem se plavby s Davidem Chlumem, který dělá Toulky Prahou se zajímavými výklady.

Také jsem se zúčastnila představení některých kosmetických novinek. Občas se díky práci dostanu na zajímavá místa a mezi ně tentokrát patřil hotel Mozart blízko Karlova mostu. Je uvnitř opravu nádherný. Zajímavým novým místem v Praze je i Monkey Bar u hlavního nádraží, na jehož jsem byla otevírací akci. Opravdu krásný moderní interiér s výjimečnými drinky.

Během května jsem poprvé navštívila i pár zajímavých pražských podniků. Mezi ty nezajímavější patří francouzská pekárna kousek od zastávky Dlouhá, která se jmenuje Aux Merveilleux de Fred Prague a specializuje se na výrobu pusinek. Druhým byl Knedlín na Národní třídě, okolo kterého jsem dlouho chodila a vyhýbala se mu. Nakonec jsem ale nejrůznějším plněným knedlíkům dala šanci a doslova si je zamilovala. Nejvíc mi chutnal pistáciový a malinový s bílou čokoládou.

Konec měsíce jsem si užila na press tripu na Slovensku v okolí Banské Bystřice. Nejvíce mě bavilo lezení po ferratách a tamní příroda, která je opravdu nádherná. Visuté mosty tu mají navíc zadarmo, ne jako na Dolní Moravě. Sice nejsou nejdelší na světě, ale rozhodně stojí za to. Tipy na další místa, která jsem v rámci pres stripu navštívila, vám ale ukážu až v článcích, které si brzy budete moci na webu přečíst.

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.