Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Vzpomínky na uplynulý měsíc píši již několikátý rok a ještě se mi nikdy nestalo, že bych nevěděla o čem napsat. Tak zvláštní měsíc to byl. Ale zkusím něco ze své paměti vydolovat.

Čas jsme stále trávili napůl v Praze a napůl na chalupě. I přesto, že jsem se upínala k 25. 5. s tím, že pošlu starší dceru zpět do školy, ukázalo se, že pokračovat v domácí výuce dává větší smysl, než aby tam seděla zavřená ve třídě pouze s dozorem a psala si domácí úkoly sama.

Jako asi většina Čechů jsme v době koronakrize začali zahradničit (ředkvičky, vítejte! jahody, těšíme se na vás…) a jezdit na kole. Jeden z prvních výletů vedl do Babiččina údolí. Obě cyklistky to zvládly více než dobře i přesto, že jsme nevybrali úplně jednoduchý terén. Na konci na ně čekaly úžasné koláče. Prošly křest ohněm a ve výletech můžeme pokračovat. 

Největší sláva přišla ke konci měsíce. Naše roční Matylda začala chodit. Dmeme se pýchou a radostí a litujeme naše kočky, které teď s malou tyrankou zažívají peklo. Sice nás pokaždé ubezpečí, že kočičkám udělá malá, ale v jejím pojetí to není něžné laskání.

Z knih vám tentokrát nic nedoporučím, po dlouhé době jsem neměla sílu a čas číst, ale červen už začal lépe. Pokud máte chuť na trochu bizarní zábavy, pusťte dokuseriál Tiger king, o kterém již psala kolegyně Kája.

Veronika Bulánková, redaktorka

Květen byl za mě ta trochu nuda. Jsem ráda, že se uvolňují opatření, ale nemohu říct, že by se tím můj život nějak nastartoval. Divadelní představení, na které jsem měla na konci května jít, mi stejně přeložili až na listopad a akcí mimo redakci je pořád pomálu. V posledních dnech navíc pociťuju větší únavu než obvykle a taky se mi hůř spí.

Přesto neustávám ve sportu, protože to je poslední dobou to jediné, co mě baví. Běh, cvičení a občas nějaká ta jízda na koloběžce, kole nebo kolečkových bruslích. Ale ani obyčejná chůze není k zahození. Na začátku května jsem vyrazila na dvě dvacetikilometrové túry po sobě, obě byly kolem mé rodné Kutné Hory. A na cestě jsem narazila na tenhle páreček dvou zamilovaných šneků. Nojo, máj, lásky čas. 

Ale přeci jen mám jeden nový zážitek, a tím je, že jsem si byla poprvé vyzkoušet golf (minigolf se nepočítá). A závěr? Vůbec mi to nešlo a vůbec mě to nebavilo. 

Návrat do normálu má pro mě jeden negativní aspekt, a to ten, že jsem začala víc utrácet. Během dvou měsíců jsem si toho moc nekoupila, takže mám teď asi pocit, že to musím dohnat. Tu kolagen na klouby, tu šaty, támhle šampon. Musím se začít trochu brzdit, to je můj cíl pro měsíc červen.

Julie Hájková, redaktorka

Květnem pro mě končí jaro, a to mi každoročně přijde líto. Vždy se na něj nesmírně těším, a teď je fuč. Nevím, proč mi tohle období tak přirostlo k srdci. Možná proto, že jsem se v něm narodila. I léto je moc fajn. Jenže utíká snad ještě rychleji! A tak já už vidím to opětovné zkracování dní, a překlápění se roku do druhé poloviny, k zimě. Brr, to už ale vážně předbíhám. Tak zpět.

Máj je lásky čas, což pro nás s manželem platí dvojnásob. Koncem května jsme totiž oslavili desáté výročí svatby a vydali se ten den na místo činu, tedy na zámek Jemniště. Bohužel jsme ale narazili na zavřenou bránu – otvírali až o den později. Tak jsme si to vynahradili piknikem v konopišťském parku, kde je i příjemné dětské hřiště. Aby ten víkend dlouhých procházek nebylo málo, přichystala má sestra pro naše děti šipkovanou. Takže jsme se i my dvě vrátily do dětských let, kdy ji pro nás ke Dni dětí tradičně pořádala mamka. Bylo to moc fajn.

Jinak mě moc těší, že konečně můžeme vyrazit ven do přírody bez roušek, takže nejsme odkázáni jen na naši zahradu. Snad to vydrží a červen bude ve znamení výletů.

Karolína Waberová, redaktorka

Po poměrně dlouhé době jsem se vrátila k jednomu ze svých největších koníčků a tím jsou fosilie. Nebo by se spíše dalo říct pravěk obecně. I když mě zajímá především doba druhohor a třetihor, protože co si budeme povídat, dinosauři jsou zajímavější než všemožní členovci a mušle, i prvohorám jsem před několika lety dala šanci. Kromě toho, že se setkáte se zkamenělinami starými tisíce let a stojíte na místech, kde dříve bylo prvohorní moře, můžete také objevovat dechberoucí místa v Čechách. Třeba Koněpruské jeskyně a další místa, která vám chystám v budoucnu popsat v článku.

V květnu mě kromě rozvolnění koronavirových opatření potěšilo, že k nám do party přibyla nová fenečka Ríša. Skvěle si rozumí s Mirkou, která už několikrát dokonce navštívila naší redakci.

Marta Kratochvílová, editorka

Tento měsíc jsem byla střídavě v Praze a u táty, protože maminka je stále v rehabilitačním centru po mrtvici. Vždycky, když to jde, jedu za ním, aby nebyl sám doma a pomáhám mu s vařením a podobně. Táta má rád máslové croissanty, a tak jsme společně podle jednoho video receptu (přikládám zde) zkusili udělat jedny doma. Myslím, že se nám docela povedly a hezky se i vrstvily. Podle táty to ale pořád nejsou ty správné, jaké se prodávají v obchodě. Mně však chutnaly. 

V pondělí 25. už povolili návštěvy v nemocnicích a dalších zařízeních, tak jsme za mamčou konečně vyrazili. Byla ráda, že náš po téměř dvou měsících konečně vidí. Už se hodně zlepšila, a i když chodí stále s „chodítkem“, už zvládá jít nějaký kus i sama. K tomu mám jednu historku. Šli jsme se projít po parku a máma šla s tátou sama, já vezla vozíček. Když jsme šli pak do budovy, paní na recepci změřila teplotu mámě, tátovi a mně řekla, že pacientům měřit nemusí. Když jsme mámě vezla vozík, myslela si totiž, že jsem já ten pacient. Tak to je jedna docela úsměvná historka.

V půlce tohoto měsíce jsme jinak  začaly chodit do práce a skončilo nám home office. Stihla jsem už dokonce i pár srazů s kamarádkami, které jsem během pandemie dlouho neviděla. Jinak jsem tento měsíc vydala i na první menší výlet. S přáteli jsme vyrazili na Okoř, rozhlednu Veselov a do Zooparku Zájezd u Kladna.

Aby té ZOO nebylo málo, za pár dní mě pak čekala první tisková konference od začátku karantény, a to přímo v pražské ZOO, kde se otevíral Darwinův kráter, pavilon s tasmánskou a australskou faunou a flórou. Jeho nejzajímavějšími obyvateli jsou bezpochyby tasmánští čerti, kteří jsou ohroženým druhem.

Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.

Reklama