Co bavilo redakci v dubnu?

Foto: Redakce

Vendula, šéfredaktorka

Duben byl akční, plný kultury i sportu a u nás i tradičně ve znamení oslav, tolik beranů v jedné rodině je skoro přírodní úkaz. Nejvíc jsme samozřejmě prožívali oslavu naší nejmladší členky rodiny a její první školkovou party, která byla ve znamení balonků, kostýmů princezen a hraní si. Nepředstavujte si nic monstrózního, spíš chumel řádících holčiček v bytě… Skvělé to bylo, další zase až ale za rok.

Opět jsme se dojímali na koncertu starší dcery v Rudolfinu a slzy tekly proudem, jsem hrozná plačka. Pár slz smutku padlo naopak po přijímacích zkouškách na osmileté gymnázium, kam se dcera nedostala i přes dlouhou a nesmyslnou přípravu. Ke konci, kdy docházely síly i nervy, mne mrzelo, že jsme se do takového boje vůbec pustili. Nejde jen o to, že přijímací řízení je těžké a školy na ně děti ani ze setiny nepřipravují a vy jako rodič musíte suplovat a učit látku, která teprve přijde na řadu, ale štve mě, že větší šanci mají rozhodně děti, které absolvují drahé přípravné kurzy. Máme to za sebou, výsledek nestačil a jede se dál, ale za pár let nás to čeká znovu a netěším se už teď. 

První záblesky slunce mi dodaly energii a já už vyběhla ven a zase se trochu hýbu. S dcerami jsme pak ještě přidaly návštěvy bazénu. Tam ale toho moc nenaplavu a spíš jen hlídám potápěčky. 

Za největší zážitek měsíce považuji výlet na zříceninu Nový Hrádek u Lukova. Výlety do Podyjí jsou krásné a na jaře obzvlášť. Pokud se chystáte do Znojma, rozhodně si přidejte na seznam míst, co stojí za vidění. Navíc se musím pochválit, že jsem se k výletu odhodlala sama s dcerami.

Moc se nám líbilo i v Humpolci v 8smičce - zóně pro umění. Krásné prostředí, skvělá výstava, hezké knihkupectví a teda trochu dražší kavárna. Určitě jsme tam nebyli naposled. 

Pracovních akcí bylo mnoho. Testovala jsem Anew oční krém výsledky si nechala potvrdit na speciálním přístroji, s Martou jsme pak vyrazily na tiskovou konferenci Orbit a Foodora. Po nocích jsem trochu četla a moc jsem si užila knihu Veroniky Opatřiové Počkej na moře. Zatím kniha tohoto roku. Následovala Amáliina nehybnost od Kateřiny Rudčenkové. Rozečtený mám i příběh Všechny řeky od Dorit Rabinjanové. Nabitý měsíc to byl. A teď už trochu víc slunce a tepla, prosím. O zážitky se pak už lehce postarám sama!

Kateřina, redaktorka

Duben se nesl ve znamení vyšších teplot a konečně k nám dorazilo jaro! Jako každý rok mám tendenci na jaře něco měnit, tento rok to schytaly vlasy. Nejdřív jsem si své dlouhé háro nad zadek nechala zesvětlit a po 14 dnech se rozhodla, že se nechám ostříhat na mikádo. Přes noc se mi to rozleželo a zjistila jsem, že chci ještě o trochu zkrátit, ehm, o dalších 10 cm. Taková úleva a super změna, přesně to jsem potřebovala. 

Musím se přiznat, že moc nemusím Velikonoce, ze svátků je to můj nejméně oblíbený. Udělám mazanec, nabarvím vajíčka a upeču velikonoční sušenky. Decentní výzdobou to končí a mrskání pomlázkou mám ráda rychle za sebou. Uff, tak zase za rok. Už ale zase začala svatební sezóna a my jsme to stihli prubnout svatbou až u slovenských a polských hranic.

Jaro pro mě znamená barvy! Promítají se u mě v dekoracích, ale i v šatníku a v jídle. Svítivě oranžový Aperol tedy nesměl chybět! :)

Po pracovní stránce to začalo být opět nabité. Byla jsem pozvána na představení novinek Neutrogeny, jejíž součástí bylo i focení profi fotek, na ochutnávku Matusalem rumů ve SmetanaQ s krásným výhledem a také na představení novinek luxusních značek L'Oréal. S kolegyní Martou jsme také byly na akci od Kinley v Monkey baru, kde jsme ochutnaly nové drinky a stavily se i na přehlídce Vlaďky Kouřilové.

Dám vám tip na návštěvu Retro muzea v Kotvě. Byla jsem tam se svojí maminkou, která byla nadšená. Můžete se pokochat retro kousky, které jste možná měli doma i vy. Příjemná výstava.

Co se týká filmů, viděla jsem dva a oba můžu s klidem doporučit. První je česká filmová novinka Spolu se Štěpánem Kozubem v hlavní roli, ve které ztvárnil autistu. Maminku hrála Veronika Žilková a ve filmu šlo o spor mezi matkou a její dcerou, která se celý život cítila utlačovaná právě kvůli tomu, že se matka věnovala převážně synovi a dcera tak byla stále na druhé koleji. Štěpán Kozub předvedl neskutečný výkon, že byste ani nepoznali, že to hraje.

Druhým filmem byl (Ne)obyčejný kluk, který by podle mě měl vidět každý rodič. Předem upozorňuji, že jsem probrečela celý film, ale má šťastný konec. Je to o klukovi, který se narodil se zdeformovaným obličejem a rodiče se rozhodli, že ho dají do školy. Sžívá se a není to vždy jednoduché, protože ne každý ho bere.

Foto: Se souhlasem Netflix a Google

Julie, redaktorka

Duben jsme (jak jinak) víceméně promarodili. I po pomlázce v mé rodné vísce šly děti s nudlí u nosu. Ale i tak si koledování báječně užily. K jejich náramnému potěšení dostaly v téměř každém stavení kromě malovaného vajíčka i nějakou sladkost. Za mých dětských let (ano, u nás chodí koledovat i holky) to bývala spíš vzácnost. Já, jakožto jejich doprovod, ráda opět viděla všechny ty známé, byť léty už trochu pozměněné, tváře. Zase mi bylo deset, alespoň v myšlenkách. A konečně jsem taky upekla svůj první mazanec. Sice to nebyl žádný krasavec, ale chutnal skvěle.

Jak ten čas letí, mi ukázal i zápis do první třídy, kam syn po prázdninách půjde. Nakonec jsme zvolili naši vesnickou malotřídku, kde nehrozí, že by ve třídě bylo třicet dětí, jak tomu bohužel bývá ve větších městech. Tak pevně doufám, že se mu tam bude líbit.

A v neposlední řadě jsme si udělali radost a rozrostli se o nového člena rodiny. Je jím maličký poník. Oficiálně má být dceřiným dárkem k nadcházejícím narozeninám, ale zbožňujeme ho všichni. Rychle si na nás zvykl a přijali ho i naši koně, přestože v prvních dnech byli poněkud zděšeni. Podle mě nevěřili, že to není jen pohybující se plyšák. Tak ať se mu u nás dobře a hlavně ve zdraví žije.

Nelly, redaktorka

Velikonoční přípravy jsem tento rok omezila pouze na zdobení vajíček v cibuli a vytvoření jednoho uměleckého díla v podobě polystyrenového vejce obmotaného jutovým provázkem, na jehož inspiraci jsem narazila při brouzdání zákoutími Pinterestu. Samotné Velikonoce jsem pak trávila v kruhu rodiny, a to především sledováním pohádek a baštěním mazance, který upekla babička, protože já jsem pouze ozdobila vajíčka v cibuli a tak dále, to už jste slyšeli.

Vydařený teplý víkend, který příjemně překvapil na konci dubna, nás vyhnal ven. V sobotu jsme si s přítelem lebedili v Parukářce na pražském Žižkově a zašli jsme také do našeho oblíbeného podniku Café Pavlač, kde jsme si na zahrádce vychutnali několik skleniček Aperolu. Neděle byla víceméně sportovní, protože jsme (po mírném přemlouvání se) poprvé vytáhli kolo (ano, až v dubnu, jsme ostudy). Nejhezčím zážitkem z necelých třiceti ujetých kilometrů bylo setkání s roztomilým telátkem, které se neobešlo bez fotografie.

V rámci pracovního procesu jsem společně s kolegyní navštívila tiskovou konferenci StarDance, která mě pořádně naladila na její podzimní vysílání. Jediným seriálem, který mohu doporučit z těch, které jsem tento měsíc zhlédla, byla španělská romantika o několikanásobném rozchodu a následném znovu usmiřování dvou mladých lidí s názvem Zamilovávání.

Zdroj foto: Se souhlasem Netflix

Marta, editorka

Tento měsíc jsem navštívila opět několik nových zajímavých míst. Mezi ně patří například čínsko-japonské bistro Teplá Kačka v Holešovicích, kde mají výborný ramen, wonton polévku a dim sum. Dále jsem byla v Celetné v Lumia Gallery, což je interaktivní světelná výstava, kam můžete zajít třeba, když bude pršet. Užijí si tam malí i velcí. Jen vstupné je trochu vyšší.

Omrkla jsem Matějskou pouť, ale byla ještě zima, tak jsem na nic nešla. Pak jsem si na konci měsíce užila pouť u rodičů, kde ji mají dvakrát za rok před domem. V dubnu byly také Velikonoce. Ty jsem prožila s rodinou. Klasicky jsme barvili vajíčka a pekli mazanec a beránka.

S kolegyněmi i sama jsem byla pracovně na několika fajn akcích jako představení rumů Metuzalem, příjemné barevné akci od Orbit, nebo Kinley v Monkey Baru. Také jsme se s kolegyní Vendulou zúčastnily slavnostní akce ke změně Dáme jídlo na Foodoru. Nechyběla ani kultura či móda. Kromě cen Anděl nebo Fashion Weeku jsem pak jela na press trip do nádherného Chateau Bela na jižním Slovensku, o kterém jsem psala zde.

Co se týče tipů na filmy a seriály, zkoukla jsem druhou řadu Chlapce s parožím na Netflixu a také povedený seriál Diplomatické vztahy. Oba dva rozhodně doporučuji. Konečně vyšly poslední díly Mandaloriana, takže jsem dokoukala i tento skvělý seriál. Všude na mě pak skákal v reklamách Baby Yoda. Já vím, jmenuje se Grogu… Neodolala jsem a asi po týdnu jsem si ho objednala. Je to možná dětinský a trochu praštěný, ale je to skvělý! A vlastně mi už několik lidí říkalo, že si ho koupí taky, protože je prostě sladkej. Mně navíc dokonale pasuje doma na poličku mezi zelené rostliny.

Sledujte nás také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ.
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.