Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

První půlku dubna mám trochu v mlze, dobře si pamatuju, jak už mě unavilo i dojít pro dceru do družiny, natož se dotáhnout do redakce. A pak jsme Františku vyslali s babičkou na chalupu a já si naplánovala, že na Velikonoce porodím. A protože jak říká můj šéf, je na mě zkrátka spoleh a termíny umím dodržovat, v sobotu přišla na svět Matylda, která už si zde vydobila chvilku slávy. 

Nebyla bych to já, aby šlo všechno hladce, ale poporodní problémy se vyřešily a my odešly domů za starší sestrou, která se už nemohla dočkat. Ta svoji lásku vyjadřuje velmi intenzivně. Matka u toho lehce šílí, otec se nenechává rozhodit ze svého stoického klidu... Idylku trochu opět narušil neplánovaný odjezd sanitkou do nemocnice. Ale beru antibiotika a je mi už mnohem lépe. A konečně si můžu užívat ten náš malý zázrak. Rozhodně ale platí, že v nouzi poznáš přítele. Během těch několika dní, kdy jsem ležela v horečkách, nám pomohlo hrozně moc lidí. Sousedi vyzvedli každé ráno starší dceru a vzali ji s sebou do školy, kamarádka si ji nechala o víkendu přes noc, další nám dovezla mísu výborných lasagní, a tak bych mohla pokračovat. Jsem moc šťastná, že mám kolem sebe takhle moc bezva lidi. Tak zase za měsíc. 

Veronika Bulánková, redaktorka

Duben by byl moc fajn, nebýt zdravotních komplikací, které se objevily v naší rodině. Nicméně to nakonec dopadlo lépe, než se čekalo. V práci jsem se potkala s několika zajímavými lidmi a v soukromém životě prožila kulturní měsíc. S přítelem jsme postupně čerpali vánoční dárky v podobě lístků na představení.

Jako první v pořadí jsme navštívili politickou frašku Listopad v hlavní roli s Michalem Dlouhým. A představení můžeme jen doporučit. Naopak velkým zklamáním pro nás byl muzikál Muž se železnou maskou, v němž nás nezaujala hudba, texty ani herecké výkony. Ale dle potlesku ve stoje byli ostatní diváci nadmíru spokojení. Dopřáli jsme si také další z řady romantických večeří. A já se rozhodla zbavit dioptrických brýlí a podstoupila jsem laserovou operaci očí. Zatím nemohu výsledek úplně hodnotit, teprve se totiž rozkoukávám.

Výborné kukuřičné kuřátko a pooperační euforie

Julie Hájková, redaktorka

Jak jsem se těšila na Velikonoce, tak jsem si je zase až tak moc neužila. Půlku dubna (tu špatnou) jsme totiž promarodili. Stačila k tomu jedna návštěva pediatra s banálním problémem a krátký pobyt v kontaminované čekárně. Můžu potvrdit, že dětské viry jsou vážně dost zákeřné. Nejdřív jsem padla já, den na to syn. Na Velikonoční pondělí jsme sice ještě nebyli úplně fit, ale i tak jsme se vydali koledovat. Alespoň na chvíli, k příbuzným. Doufám, že květem bude tedy akčnější. Alespoň to mám v plánu, tak uvidíme.

Co mě v dubnu také zasáhlo, to byl rozhovor s maminkou šestiletého Jiříka, který trpí mukopolysacharidózou. Zákeřnou nemocí s nedobrou prognózou. I přes veškerá omezení, kterých není málo, se se svou diagnózou pere jako chlap a dokonce chodí do školy. Jeho rodiče pro něj teď v květnu chystají benefiční akci, tak pokud byste chtěli a mohli pomoci, neváhejte. Více informací ZDE.

Karolína Waberová, redaktorka

Duben byl docela náročný měsíc. Za prvé to byl můj první měsíc v práci a za druhé budu za nedlouho dělat státnice, takže můj život je teď jeden velký kolotoč. Trochu jsem si odpočinula ve Znojmě, kam jsem se jela podívat, abych o tomto malebném městečku, jehož historie sahá až do středověku, napsala reportáž. Přidávám malou ochutnávku v podobě fotky kostela svatého Mikuláše. Hned po tom jsem zamířila do Olomouce na festival populárně - věděckého dokumentu, a aby to nevypadalo, že jsem šprtka, kromě dokumentů se mi taky líbily panáky s názvem „vztejklej pes“ v klubu Vertigo.

Taky teď dost prožívám novou a poslední řadu seriálu Hra o trůny, která sice první dva díly spěla k podivné středověké soap opeře, ale nakonec nám režiséři dali to, co jsme chtěli, a ve třetím díle se uskutečnil vyčerpávající, nervy drásající boj proti nemrtvým. Fanoušci si sice stěžují, že nezemřelo dostatečné množství hlavních postav, ale vzpomeneme-li si na recenze z prvních řad, nevděčníci naopak bědovali, proč umírá tolik hlavních postav!

Marta Kratochvílová, editorka

Duben pro mne byl plný změn. Rozhodla jsem se změnit pracovní pozici a zavítala sem – na Žena-in.cz. Nemám moc ráda změny, ale zvykla jsem si rychle. Setkala jsem se tu se zajímavými a moc fajn lidmi a s holkami v redakci jsme si okamžitě sedly. Hned na konci prvního týdne jsme s kolegyní Karolínou vyjely společně s Yves Rocher sázet stromky. Byla to super akce a užitečně strávený den.


Duben byl celkově docela fajn měsíc. Byla jsem na spoustě zajímavých akcí a také na Matějské pouti, kam jsem se chystala už několik let, a pořád mi to nějak nevycházelo. Naposledy jsem tam byla hodně dávno, snad ještě během studia na střední škole. Se spolubydlící jsme si troufly na ty nejšílenější atrakce, co tam byly. A adrenalin to byl pořádný! Také jsem s kamarádkou zavítala na Baťa Fashion Weekend. Letošní ročník byl opravdu povedený.


Poprvé jsem na Velký pátek zašla do kostela na mši. Studovala jsem na teologické fakultě UK, ale na mši jsem o Velikonocích nikdy nebyla. Doprovodila jsem tam kamarádku, která je silně věřící, a pravidelně chodí do kostela.
Na konci dubna jsem byla poprvé na pražském Hanami v Dejvicích. Je to velmi hezká akce, kde se v místním kampusu scházejí pod rozkvetlými sakurami lidé, jedí dobré jídlo, které se zde prodává ve stáncích, baví se a užívají si krásný den. Duben jsem pak zakončila návštěvou kina. Na Avengers: Endgame jsem se velmi těšila a jsem z filmu nadšená.

Klára Křížová, obchodní ředitelka

Miluju duben. Nejen proto, že mám narozeniny, ale vnímám velmi pozitivně, jak se vše zelená a příroda se naplno probouzí. Zelená pole, rozkvetlé stromy, je to krása! To jsem si mohla užít naplno nejen v Zadní Třebani, kde nyní bydlíme, ale i na výletě na jižní Moravě ve vesnici Zaječí, kam jsme vyrazili těsně před Velikonocemi na výlet. Procházky vinicemi, které ještě vypadaly „nahaté“, lístky révy se teprve chystaly rozvinout. Bylo krásné počasí a teplo. Večer, když jsme se vraceli do hotelu, jsem v jedné zapadlé uličce narazila na neskutečně krásný strom. Tyto situace mne dostávají, nečekaně narazíte na úchvatný výhled, který vás osloví. Těším se, že se sem v létě vrátíme.  Znáte oblast, které se říká „Moravské Toskánsko“? Kousek od vesnice Šardice, oblast Kyjova - zde právě na jaře místní krajina vytváří neuvěřitelné scenerie.

Také jsem začala pravidelně běhat, pohyb v přírodě  mne naprosto nabíjí. I když trpím pylovou alergií, stejně si to užívám. Nadopuju se léky, abych to přežila, nic nenechávám náhodě. Jaro si užívám, baví mne práce na zahradě, u které se odreaguju, a mám radost z fyzické práce. I když pak mám namožené svaly z činností, které nedělám tak často, mám z toho dobrý pocit.

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama