Co bavilo redakci v červnu?

Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

Červen byl hodně pracovní a taky ve znamení všech možných akcí spojených s mateřskou školkou. Bavilo mě být rozhodčí a časomíra na atletických závodech, které jsme s ostatními rodiči pro naše školkové děti uspořádali na atletickém oválu. Byly nadšené všechny do jednoho. Jen mě mrzelo, že na nich bylo strašně poznat, které děti jsou od mala vedeny ke sportu a pak ty, které neumí ani popoběhnout a klátí sebou až hrůza. Povzbuzovala jsem ale všechny a moje hlasivky mi za to moc nepoděkovaly.

Bavil mě i náš letošní bazar a ochutnávání Prima zmrzlin. Účast snad byla od loňska dvojnásobná a bylo fajn poznat některé naše čtenářky na živo. Omlouvám se hlavně těm, které měly to štěstí a přišly ve stejný den, kdy se v redakci slavily kulaté narozeniny Marušky. Přiznávám, že jsme byli všichni lehce „rozjuchaní“. Vůbec nechápu, proč ten taxikář, který mě a dceru večer odvážel domů, nechtěl nanuka za odměnu...

Přesně jeden týden jsme s mužem byli bezdětní. Dcera si užívala moře s prarodiči a my se zase vraceli domů nad ránem. Uf to bylo náročné, řeknu vám. Dřív jsem to ponocování snášela nějak o poznání lépe. O kocovině raději ani nepíšu. A taky stýskání.

Užila jsem si odpoledne v Botanické zahradě, výlet do Plas nebo improvizační představení VOST05. A tradičně mi dělalo společnost i pár knih.

Ahoj, léto! Ahoj, prázdniny a dovolená!

Kristina Vodičková, editorka

Červen, červenec a srpen - to jsou moje nejoblíbenější měsíce v roce a pokaždé přinesou to nejlepší z celého roku, včetně narozenin poloviny naší rodiny. Zároveň je to období festivalů, které si letos opravdu plánuju užít. V červnu proběhly už dva, a to Metronome v Praze a Aerodrome v Panenském Týnci. Už jen díky těmto dvoum festivalům jsem si splnila sen vidět několik kapel naživo - The Chemical Brothers, Limp Bizkit, Toma Odella, Macklemora a taky staré dobré Sexy Dancers. Hudbu miluju a už teď se těším na Prodigy na Rock for People a české kapely v srpnu na Okoři.

Červen byl jinak dost hektický, ale zvládla jsem například vyzkoušet a najít nejlepší samoopalovák od Minetanu, který nedělá fleky, nezapáchá a vytvoří krásně opálenou barvu jako od moře. Sluníčku se víceméně vyhýbám, protože nechci skončit jako vrásčitá baba, takže varianta „opálení ve spreji“ je naprosto ideální. Pak jsem měla v červnu ještě jednu beauty radost - kamarádka mi dovezla z Londýna nádherný rozjasňovač/oční stíny od Rihanny z letní limitované kolekce její kosmetické značky Fenty Beauty.

Marie Cicvárek Fléglová, redaktorka

Červen je „můj“ měsíc. A tento byl nabitý od začátku až do konce. Pěkně jsem ho zahájila výletem, doslova na skok, do Slovinska. Poprvé v tuto sezónu jsem se poválela na pláži, snědla výborné mořské potvory a zaplavala si v azurově čistém moři. Tomu se říká víkend! Kdo ještě nikdy nenavštívil Piran, vřele doporučuji.

Moc mě také bavilo odpoledne v obchodě Klasick Wheels, kde moje kamarádka pořádala akci od holek pro holky. Hrála hudba, grilovalo se, prodávaly se tu výrobky z Bali a Srí Lanky a bylo to zkrátka moc fajn. Já si během tohoto stihla koupit ručně šité kimono, motorkářskou mikinu a nechala si udělat tetování. No byly to fofry, co vám budu povídat!
Také se mi vdala ségra! Byl to víkend plný lásky, štěstí, smíchu, jídla a alkoholu, rodiny a přátel. Od pátku do neděle jsme strávili u Sázavy a bylo to skvělé. A nevěsta byla samozřejmě nejkrásnější!

A na první letní den jsem oslavila své třicáté narozeniny. Z pracovního odpoledního grilování se nakonec vyklubal celkem pěkný večírek a já domů doklopýtala až za tmy. Ráda bych vám řekla na závěr nějaké moudro, když už jsem teda „kulatá“, ale žádné nemám. Snad je to tím, že stále vypadám na pětadvacet (haha). 

Markéta Škaldová, redaktorka

Minulý měsíc byl pro mě vskutku zajímavý. Musím říct, že jsem se vůbec nenudila. A to jsem měla dva týdny dovolené, kdy jsem se chtěla hlavně válet a odpočívat. Samozřejmě byly v plánu i výlety, ale vše nakonec dopadlo zcela jinak. Tátu ihned na startu mého volna odvezla záchranná služba do nemocnice, kde jsem následně strávila téměř deset dní v kuse. Vše nakonec dobře dopadlo, což je nejdůležitější, ale je pravdou, že jsem mnoho nových sil nestačila nabrat. Odměnou mi byla alespoň cesta do Dětenic. Místa, které je známe především svou středověkou krčmou. Ta pro mě nebyla žádnou novinkou, jelikož jsem tam už několikrát zavítala. Ovšem na prohlídce zámku jsem byla prvně. Odcházela jsem naprosto nadšená. Mohla za to především průvodkyně, která je skvělá. Člověk se při jejím výkladu historie místa rozhodně nenudí. Nadchl mě i místní hotel, který se nese také ve středověkém duchu a je netradiční, stejně jako personál. Ten je svérázný, což je ale v jejich popisu práce, ale moc milý. Ač jsem zde strávila jeden den, užila jsem si ho na maximum. Oproti ostatním, kteří se mnou zde byli, si alespoň vše pamatuji (večer byl opravdu náročný, pro některé). Pokud nevíte, kam s dětmi vyrazit, chcete zažít něco neobvyklého, pak rozhodně doporučuji právě Dětenice.

V červnu se toho ale v mém životě odehrálo opravdu mnoho. Zúčastnila jsem se například kubánského festivalu a otevření nového designového prostoru Endorfin.cz. A čím je toto místo zajímavé? Je to hlavně díky únikovým hrám, které zde naleznete. Nikdy jsem na ničem takovém nebyla, proto jsem se těšila na nové zážitky. „Únikovku“ s názvem Márnice jsem tedy nedala, na to jsem srab, ale vyzkoušela jsem alespoň Titanic. Líbilo se mi propracované prostředí, kde získáte pocit, jako když se opravdu nacházíte na nejslavnějším  zaoceánském parníku všech dob. Promyšlená do posledního detailu je i samotná hra. Ještě je zde Saw. Hra je na motivy stejnojmenného nervy drásajícího filmu. Na tu se chystám s holkami zanedlouho, tolik nás to tady nadchlo.

Chtěla bych ještě pokračovat, protože jsem plná zážitků, ale to už bych vzala prostor kolegyním, které se vám také chtějí svěřit se svými zážitky. Ještě si neodpustím pochlubit se svým ibiškem, který mi v červnu nádherně vykvetl. Kdykoli mi mé pokojové květiny rozkvetou, jsem nadšená. Jsou totiž mým velkým koníčkem.

Julie Hájková, redaktorka

Červen si bezesporu vychutnaly všechny hospodyňky s přístupem k domácímu ovoci. Všechno přišlo dřív a tak nějak naráz – jahody, třešně, moruše, maliny… I já se letos pustila do zavařování domácích přesnídávek. Teď jen doufám, že jsem nikde neudělala chybu a budou stejně chutné i v zimě.

A jako všechna úroda, tak i senoseč přišla letos o měsíc dřív. No, abych pravdu řekla, byla to spíš neúroda. Nad tím rok od roku menším množstvím trávy jsem zaplakala. Hned jsem se proto pustila do obvolávání místních zemědělců, jenže s jejich „sami máme málo“ postupně rozšiřuji okruh (nad 100 km) a začínám šetřit. Cena za balík sena totiž logicky šplhá strmě nahoru. Lépe to bohužel nevypadá ani s pastvinami, které vysychají. Tak uvidíme, co přinese zbytek léta. Třeba se počasí umoudří, zaprší a budou otavy (2. senoseč).

Naopak radost mi udělaly výpravy do zahradnictví. Odtud (bohužel) nejsem nikdy schopna odejít s prázdnou. Nejraději obcházím výprodeje a zachraňuji napůl uschlou zeleň. I ta si přeci zaslouží šanci, ne? A tak naši zahradu nově zdobí (no, zatím moc ne) třeba dvě vzrostlé borovice. Doufám, že porostou rychleji, než dům, který má být časem na sousedním pozemku.

NÁŠ INSTAGRAM @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI.