Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora

V červenci jsme si za své útočiště zvolili naši roubenku v blízkosti Babiččina údolí a řeknu vám, že na vesnici se děti hlídají úplně jinak než ve městě. Starší dcera Františka lítá po vesnici s dětmi, hraje šipkovanou a střídá bazény a ta mladší Tylka v kočárku sleduje listy stromů a povídá jim. A Kladské pomezí má na ně skvělý vliv a obě vstávají až po osmé hodině. Nádhera. Jestli znáte film Na samotě u lesa, asi se vám vybaví scénka, jak se na spící Pražáky chodí oknem dívat místní. Tak to jsme přesně my.

S prací to bylo trochu horší, datový limit jsem vyčerpala už druhý týden, dvakrát ho navyšovala a pak potupně chodila k sousedům na zahradu a chytala jejich wifi, ale podařilo se a náš magazín neměl žádný výpadek.

Zvládli jsme návštěvu Znojma, cestou jsme si dali přestávku na zřícenině hradu Potštejn a moc jsme si to užili.

Chalupa stojí téměř na polských hranicích a moc rádi jezdíme k sousedům na pstruhy. Loviště tam potkáte na mnoha místech. Děti si mohou ulovit vlastního pstruha na jednoduchý prut a kukuřici a potom si na něm do dvaceti minut pochutnat. Na pstruzích si můžete pochutnat i v krásném lázeňském městečku Kudowa Zdrój, která stojí za návštěvu a procházku.

Nejhezčí na červenci ale byl výsledek vyšetření naší mladší dcerky. Ta již před porodem měla ve svém malém tělíčku velikou cystu, to byl i důvod, proč byl porod veden pod zkušeným lékařským dohledem v motolské nemocnici. Hrozila operace bezprostředně po porodu. Teď už je ale vše za námi a nezhoubný nádor je pryč.

A ještě bych vám ráda doporučila novou knihu české královny detektivky Michaely Klevisové Sněžný měsíc. Určitě stojí za přečtení.

Veronika Bulánková, redaktorka

Červenec jsem měla velmi pestrý a jsem za to moc ráda. Na začátku jsme s přítelem vyrazili na otočku na filmový festival do Karlových Varů. Dlouhé roky mluvíme o tom, že se tam chceme podívat, ale dosud jsme si nenašli čas. A tak jsme se spontánně rozhodli ze dne na den. Žádný film jsme bohužel nezvládli, protože bylo vyprodáno, ale to se dalo čekat. Alespoň jsme si prohlédli malebné lázeňské město a absolvovali něco z doprovodného programu.  

Další červencový výlet směřoval do Ostravy, a to na rozdíl od ostatních týden před festivalem Colours of Ostrava. Měli jsme tak možnost v klidu si prohlédnout průmyslové město. Upřímně mě nijak neuchvátilo. Ale super byla návštěva interaktivní expozice Svět techniky, kde jsme se dosyta vyblbnuli. A protože nám po dovádění vyhládlo, den jsme zakončili v restauraci Mama’s Bistro, v burgrárně, kterou Zdeněk Pohlreich ocenil v pořadu Ano, šéfe třemi hvězdami. Hodnocení třikrát podtrhuji. V Mama’s jsem měla si nejlepší burger v životě.

Ve druhé polovině července jsme si dopřáli odpočinkovou dovolenou na řeckém ostrově Kos, kde nechyběla ani zvířátka, která jsem při ranním výběhu hojně potkávala.

Návrat do práce byl sice krušný, ale už jsem se zvládla aklimatizovat a těším se na další články, které vás, doufám, budou bavit. Na konci měsíce jsem ještě stihla slavnostní premiéru filmu Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw. Přestože jsem žádný z předchozích dílů neviděla a byla jsem k filmu dosti skeptická, byla to super oddechovka s řadou vtipných momentů. Téma je sice spíše pro muže, ale za mě je to film, na který můžete svého milého bez obav doprovodit. Bavit se budete také.

Julie Hájková, redaktorka

Červenec mě toho, coby novopečenou matku dvou dětí, dost naučil.

Umím být ještě lepší manažerka. Už celkem umím naplánovat vše tak, aby ani jedno dítě nebrečelo hlady, protože se zrovna musím věnovat tomu druhému. Aby šly pokud možno spát krátce po sobě, a já měla klid na práci. Aby, aby, aby…jistě to samy znáte.

Únava může být „na druhou“. Jestliže jsem měla před příchodem druhého potomka na svět pocit, že jsem unavená a vyčerpaná na maximum, teď se tomu směju. A je mi jasné, že ani tohle rozhodně není maximum. Je obdivuhodné, kolik toho ženy zvládnou vydržet beze spánku.

Začala jsem víc chápat muže. Asi to s námi ženami musí mít vážně těžké. Zatímco svému prvorozenému synovi jsem během pár týdnů od narození dokonale rozuměla a dokázala dekódovat každý druh jeho pláče, u dcery je tomu jinak. Jsou chvíle, kdy vyzkouším všechno možné i nemožné, a pak na to stále plačící klubíčko bezradně hledím, aniž bych tušila, co si vlastně právě přeje. Tak trochu ji ale podezřívám, že ona sama na tom není o nic lépe. Prostě něco chce, neví co, ale musí to mít. Jsme složité bytosti od narození.

Minulý měsíc jsme také podpořili manžela na cyklo závodu, slavily několikeré narozeniny a užívaly si úrody nejen ze zahrady. I zdejší lesy a louky ukázaly, co v nich je. Byli jsme na borůvkách, smažili řízky z pýchavky. Máme i zásoby sena na zimu, tak snad budou dostatečné.

Karolína Waberová, redaktorka

Já jsem byla v červenci na oslavě mojí kamarádky Anetky, která se ji rozhodla uspořádat formou pikniku jen pro holky. Jediný kluk, který tam s námi oslavoval, byl mlsný trpasličí jezevčík Winston. Byla to fakt zábava a hlavně jsem si po dlouhé době zkusila fotit digitální zrcadlovkou, což byl takový malý nácvik před focením svatby mého bráchy.

V Písku jsem byla na módní přehlídce butiku Top Secret, což byla moc příjemná akce. Ještě více se mi ale líbilo, že jsem se mohla podívat na historicky nejstarší most v České republice. Protože jsou na něm repliky barokních soch, působí trošku jako mini Karlův most s tím rozdílem, že na něm skoro nikdo nebyl. Most se prý původně jmenoval Jelení, protože ho místní chtěli pojmenovat po první osobě, která ho po dokončení přejde. Jenže první nebyl nakonec člověk, ale zatoulaný jelen.

Úplně na konci července jsem byla sjíždět řeku Ohři na raftech. Jsem docela zkušený vodák a bylo mi jasné, že se pořádně nadřeme, protože řeka je sice sjízdná a vody je ještě pořád dost, ale zato vůbec nejede, a tak se musí pořádně zabírat na takzvaném oleji. Já jakožto kormidelník mám však právo dirigovat háčky, kteří nemají skoro žádná práva. Proto jsem si užívala pozici diktátora. Protože se nám více než pádlování líbilo soulodění a polehávání na lodích, nakonec jsme se nedostali tam, kam jsme chtěli. To nám ale vůbec nevadilo, byl to nádherný víkend.


Marta Kratochvílová, editorka

Hned na začátku měsíce jsem vyrazila na prodloužený víkend do Berlína. Navštívily jsme snad vše, co jsme mohli. Akorát počasí mohlo vyjít trochu lépe. Klasický začátek prázdnin, ochladilo se na 20 a pořád bylo zataženo. Ale i tak jsme si to moc užili.  Také jsem si odvezla několik poznatků. Překvapilo mě, na jak málo místech v centru tu šlo platit kreditní kartou. Moc se mi líbilo ježdění po Berlíně na elektro-koloběžkách. Na rozdíl od Prahy jsou tu vyznačené cyklotrasy, méně lidí i aut. Takže se jezdilo výborně. Nejvíc jsme si oblíbili koloběžky VOI. První půlhodinka na nich byla vždy zdarma, a tak jsme toho najezdili zadarmo opravdu dost. Tuhle značku v Česku bohužel nemáme. Zdejší zelené Lime z tak laciného kraje nejsou.

V Berlíně jsme navštívili i Budovu říšského sněmu (Bundestag). Vstup do ní je zdarma, akorát je nejlepší sem jít ráno nebo den předem, abyste si kousek vedle přes ulici v budce udělali registraci. Musíte vystát frontu a registrovat se na některý volný čas. My jsme se registrovali v sobotu kolem 13. hodiny a už byla volná jen místa na další den ráno. Stihli jsme to ale ještě před odjezdem! V budově se podíváte především do skleněné kopule na střeše, kam se jezdí po skupinkách a musíte projít kontrolou jako na letišti. Je z ní moc pěkný výhled kolem dokola.

V červenci se konala i oslava narozenin mých rodičů. Vždycky děláme grilovačku, kam se sjede skoro celá rodina – moji bratři s manželkami a dětmi. Letos táta na garáži udělal terasu, a tak jsme grilovali poprvé na ní. A byla to paráda. Sice trochu sprchlo, tak jsme se museli na hodinku uklidit do baráku, ale brzy se zase vyjasňovalo a v hodování, badmintonu a dalších společných aktivitách na zahradě se mohlo pokračovat. Druhý den jsem po dlouhé době navštívila místní jezírko. Dost jsem se divila, jak je čisté. Takové si ho z dětství nepamatuji.

Kromě toho jsem se v červenci také podívala na spousty zajímavých míst nebo akcí. Třeba tisková konference TV Prima byla moc fajn, akorát to horko. Byla spojená s koncertem, takže jsem si to kromě práce i hezky užila. Kousek od práce jsem také objevila pěknou novou kavárnu Národní 38, kde mají části zdí pokryté mechem. Měsíc jsem pak zakončila svátkem. V práci jsem od svých skvělých kolegů dostala nádhernou kytici.

Klára Křížová, obchodní ředitelka

Můj červenec byl krásný a utekl jako voda. Miluju léto, tak jsem si užívala horké dny a lehké krátké šaty. Začátek léta jsem byla dva dny na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde jsem stihla dva filmy a tři zajímavá talk Libora Boučka, který každý den v 17 hodin hostil v IQOS Lounge tři zajímavé osobnosti ze světa filmu a umění. Celá atmosféra festivalu byla úžasná, bylo krásně a s kamarádkou jsme si to opravdu užily.

Miluju sport venku, hlavně běhání a dny, kdy je dlouho světlo a teplo se snažím maximálně vytěžit... k běhu jsem ještě zařadila kruhové tréninky a hlavně cviky na břicho, abych ho měla zpevněné. No, myslím, že se mi to celkem daří nebo aspoň mám ten pocit, přece jen ta dřina musí přinést výsledky. Koupání v řece, v rybníce, jízda na kole, spousta práce na zahradě, to je moje léto.

Dovolenou plánuji až na konec léta a už se na ní těším, protože v redakci připravujeme pomalu Vánoce a velkou vánoční soutěž, je hodně v práce i v létě. Přeji vám všem krásný zbytek léta, načerpejte energii na podzim, který se pomalu, ale jistě blíží.


Zajímavosti ze zákulisí redakce najdete také na našem Instagramu @ZENA_IN.CZ
Pokud vás zajímá, co nás bavilo předešlé měsíce, tak všechny články najdete kliknutím na #CO BAVILO REDAKCI

Reklama