Další, moc hezký příspvěvek přišel od čtenářka s nickem Simič. My děkujeme a vy si přečtěte, co vedlo Somič k obratu o sto osmdesát stupňů

Krásný den všem,kteří jste si přišli po propršeném a studeném víkendu spravit náladu na Ženu-in. Moc se mi zamlouvá dnešní téma a tak přicházím i já se svou troškou do mlýna.

Všechno to začalo, když mi můj manžel jednoho krásného dne oznámil, že má pro nás obrovské překvapení. Jelikož manžela moc dobře za ta léta, co jsme spolu, znám, začala jsem se mírně (no,spíše hodně) obávat, co to bude. Můj muž není totiž z těch, který by mě příjemně překvapil dovolenou u moře nebo krásným šperkem.

A tak nás naskládal do auta, museli jsme si zavázat oči a jelo se. Celou cestu jsem měla tlak 200/200, a oči neustále v sloup. (Ještě že jsem měla na očích ten šátek). Po chvilce jsme zastavili, manžel nás seřadil a odkryl šátky z očí. Zprvu jsem nechápala vůbec, ale vůbec nic. Přede mnou stála polorozpadlá maličká dřevěná chalupa, která snad ještě pamatovala první světovou válku a kromě myší a červotočů v ní snad dobrých 30 let nikdo nebydlel.

Pomalu mi začalo svítat a s vyděšeným pohledem a spadlou bradou jsem se tázavě podívala na manžela.Ten jen zářil, v očích mu jiskřilo (to mně se pro změnu zatemnilo před očima), a hned mi začal s neskutečným zápalem ukazovat, co postaví tady, že položí novou střechu, vymění okna, obije vše dřevemvybrousí, namoří, nalakuje, zateplí, vyzdí, vylepší a že budeme mít úžasnou a stylovou chatičku.

Koupil to od kamaráda, který se narychlo stěhoval do zahraničí a nutně potřeboval rychle peníze. Je fakt, že za pakatel, což mě trochu uklidnilo. Když jsem trochu vychladla z prvotního šoku, v duchu jsem si plánovala, že manžel tu hroznou barabiznu trochu poopraví a se ziskem to prodáme a konečně si dopřejeme pořádnou dovolenou.

A pak jsme tedy šli dovnitř. Všude se válelo neskutečné množství nejrůznějšího harampádí, starých krámů, skříní, poliček, různých na první pohled zcela neidentifikovatelných věcí a věciček. A pak to ve mně propuklo !Až dosud jsem byla přesvědčena, že jsem naprosto zdravý a normální člověk, ale objevila jsem v sobě zatím skrytou úchylku.Tzv.“STAROVETEŠNÍKOFÍLII“.

Dlouhé hodiny jsem se přehrabovala v těch starých krámech a objevovala neskutečné poklady! Od starých, ručně vyřezávaných hodin, přes starou dětskou kolébku, přes malovanou truhlu, staré modlitební knížky, ručně kovaný stůl a mnoho dalších, naprosto úžasných a nádherných věcí.

No, hotový poklad! Celá špinavá, vlasy šedé od pavučin a prachu, ale naprosto uchvácená tím, jakou nádheru ta stará polorozbořenina po dlouhá léta skrývala.Hodně věcí jsme společně s manželem zrenovovali a teď hrdě zdobí náš domek.

A výsledek? Čtyři velká plus:1.Každá návštěva obdivuje naše soukromé starožitnictví.

2.Já mám nového a zajímavého koníčka - začala jsem sbírat a opravovat staré věci, což mě moc baví.

3.Manžel nechodí do hospody, ale zvelebuje onen objekt.

4.Děti jsou rády, že mají od nás klid a vesele si vlčí.

S pozdravem, vaše Simič.

Už jsem se lekla, že čtu řádky nekulturního barbara a nakonec se z vás vyklubal „můj“člověk. Tiše závidím, že se dá ještě najít chalupa s takovými poklady.

Napíšete nám také něco o své výhodné koupi, milé ženy-in? Máte také slabost pro staré „haraburdí“a věci z druhé ruky, nebo se jich spíš štítíte? Kdy se vám podařila opravdu výhodná koupě, ze které jste měla radost? Dokážete usmlouvaz cenu, nebo se spokojíte s nabídkou? Napište nám na dnešní téma.

redakce@zena-in.cz

Dnešní soutěž: Obr.2

soutěž2

Jestlipak víte, k čemu sloužila tahle pohledná věcička?