Děkujeme za další zajímavý názor na dnešní téma. Napsala nám ho čtenářka s nickem bokul, která o smrti dokáže mluvit velice otevřeně.

Co bych udělala, kdyby mi lékař řekl: „Je mi líto, ale zbývá vám půl roku života." ???

Milá redakce, vážené čtenářky!

Téma smrti jsem dlouho s nikým neprobírala. Když mi bylo kolem dvaceti, poznala jsem skvělého člověka, muže, se kterým jsem mohla mluvit téměř o všem. Ačkoli náš vztah byl ryze přátelský, nikoli partnerský, mluvila jsem s ním i o tak intimních věcech, jako je smrt. Dokonce jsem se ho musela i zeptat, zda mu to nepřijde divné, že s ním o smrti mluvím, a že jsem o smrti s nikým nemluvila.

Právě v té době jsem moc intenzivně cítila, že chci žít tak, aby mne osudná hodina nikdy nepřekvapila. Abych umřela s pocitem, že ze světa odcházím a vše po mně zůstává "urovnané". Čím jsem na světě déle, tím mám pocit, že je to těžší mít vše připravené tak, aby člověk mohl umřít... Vždyť člověk nezná dne ani hodiny. Za chvíli půjdu přes přechod a může mne srazit auto... Vyhraju balíček kosmetiky, který už nikdy nepřevezmu, nikdy nepoužiju...

Vím, že jsem otázku výše zmíněnou trochu pootočila. Vždyť pevně věřím, že nic co jsem napsala výše se nestane... Nebo alespoň ne dnes. Vždyť chci vidět vyrůstat své dítě a spoustu dalších věcí.

Bohužel, nikdo z nás nemůže vědět, zda mu jednoho dne lékař neřekne, že jeho čas je spočítán. Pokud lékař tuto pravdu opravdu pacientovi řekne, musí to být moc těžké. Já bych asi zpočátku nedokázala tuto informaci předat dál - rodině a dalším blízkým. Asi bych začala dělat onen "pořádek", abych mohla umřít šťastná...

Na straně druhé vím, že jsem kdysi podobná slova už slyšela: "Pokud nebudete dodržovat naše příkazy, budete do dvou let na vozejku..." Nejméně rok jsem vše dodržovala a i přes velké bolesti a strach jsem se rozhodla, že musím žít naplno, odložit všechny příkazy a zákazy a ŽÍT!!!! Takže kdo ví, zda bych onu větu o půl roce života brala jako limitující.. možná bych začala žít svůj život intenzivněji, možná by se pro mne tím nic nezměnilo. Ovšem záleželo by na zdravotním stavu. Pokud by mi zdravotní stav umožňoval plnohodnotně prožít poslední půlrok.

Nakonec se většina z nás shodne na tom, že můžeme spekulovat do nekonečna o tom, co bychom dělali a nedělali, ale nakonec by vše mohlo být jinak. Úplně jinak, pokud bychom tu větu uslyšeli z úst lékaře právě my...

Milé čtenářky, možná jsem si nedokázala až tak úplně odpovědět, ale co vím zcela přesně je to, že nikomu nepřeji tuto větu slyšet...

S upřímným pozdravem, bokul

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Jste jistě velmi statečná žena a já vám děkuji za názor.

Dokážete se otevřeně bavit o smrti, milé ženy-in? Nebo je to téma pro vás tabu a raději děláte, že neexistuje? Co vás na něm nejvíce děsí? Uvažovala jste někdy o tom, co je na druhém břehu? Chtěla byste se na svět vrátit v podobě někoho jiného? Věříte v nesmrtelnost duše? Znáte někoho, kdo prožil klinickou smrt? Vyprávěl vám o svých pocitech?

Napiště nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz

Soutěž:

4.Indicie "Mě to tady nebaví"