Vzpomínáte si na skvělý film Vážení přátelé, ano? Tak odtud jsem si vypůjčila ono „člověče, nezlob se“ - krycí název pro milování, který používal Milan Lasica, ve filmu otec dcer maturantek.
Podle sexuologů je ale naprosto normální, že na rodiče a další příbuzné nepohlížíme jako na sexuální bytosti.
Dnes je mi víc než mým rodičům tenkrát, mám dva dospělé syny (tedy podle věku dospělé) a dceru puberťačku. A rozhodně nehodlám strávit zbytek života v celibátu. Ale kdy a kde hrát člověče nezlob se? A ještě k tomu v paneláku?
Když jsme spolu ještě chodili, bylo to mnohem jednodušší. neměli jsme byt, ale měli jsme kam jít, kde jsme mohli být sami. V podnájmu, na ubytovně, u kamaráda ...
Teď byt máme, ale je to mnohem mnohem horší. V tom bytě s námi totiž bydlí výsledky našich her. A nemůžeme je už poslat v osm hodin do hajan. Navíc mám pocit, že moje děti si o nás myslí totéž, co já v jejich věku o svých rodičích. Spát chodí pozdě (někdy později než my) a když občas vypadnou z domu s kamarády (a kamarádkami), nikdy nejdou všichni najednou. Jsou všichni ze stejného hnízda a každý tak jiný!
CO DĚLAT? 
* Kamarády s bytem sice pořád máme, ale oni mají podobné problémy jako my.
* Pronajmout si někde pokoj? Drahý špás.
* Najít si milence (a muž milenku) s bytem? Ale když my chceme hrát člověče spolu.
Zbývá jediné, vystěhovat je z domu. Aspoň kluky, jsou už přece dospělí ! Jenže ono se jim u nás nějak podezřele líbí. No jak by taky ne, když mají dokonalý servis. Ve světě se tomu prý říká Mama hotel.
Asi přestanu prát, žehlit a vyvářet jim teplé večeře. Jinak si už člověče do smrti nezahrajeme!
Nový komentář
Komentáře
Tak tohle je problém,o kterém jsem dneska přemýšlela celé dopoledne.A teď jsem otevřela Ž-in a vidím,že v tom zdaleka nejsme sami.Když chodily holky spát po večerníčku,tak to bylo v pohodě,ale postupně jsme natáhli večerku na desátou a to je čas,kdy já jsem už projakékoliv hry nepoužitelná(brzy vstávám a musím se vyspat).Takže nás zachraňuje trénink jedné dcery a zkoušky tanečního souboru druhé dcery,které se sešly ve čtvrtek.To máme s
volno celé odpoledne až do večera.Jen se nám dost často stává,že zrovna přijde návštěva,opravář praček,atp. a z 
a 
je zase 
Naše děti nás už dávno opustily. Dokud s námi žily, naučily se velmi brzy respektovat zavřené dvéře ložnice, třeba v neděli odpoledne. Dcera i syn prostě z chodby zavolali, že jdou ven. Nikdy do zavřené ložnice nepřišli. Byli jsme jim za to vděčni, což jsme projevili tím, že i jejich zavřený pokoj v pozdějších letech byl pro nás tabu. U dcery od 15, u syna od 17. To nebyla diskriminace syna, ale respektování sdělených /jimi sdělených/fakt.
Anonyme, to máš fakt dobré děti, já mívám doma jen ty, co vstávají 7 dní v týdnu 6.45, nejpozději 7.20. Tak to fakt nemám náladu na špásování.
No v dospělosti to je normální, ale než děti vyrostou, hlavně, když jedno není vaše a je jen na víkend, tak to není jednoduché. A kantka není žádná stěna, prostě papír.
Ale proc to tajit? Copak je spatne, aby deti vedely, ze rodice se stale jeste miluji??? :)))
To by člověk neřekl, jak jsme stydliví...
Mirrea
my měli výhodu ložnici na druhé straně bytu s dlouhou chodbou 
a teď je syn na koleji 
.
tenhle problem moji rodice neresi.o))) Kdyz to na ne prijde, tak si "clovece nezlob se zahraji" - ja spim hned vedle loznice takze to zretelne slysim. No ale jinak to reknu takto: K rodicum se chovam tak jak chci aby se oni chovali ke mne tzn: Co delaji v posteli je mi jedno. Ja sama si taky rada "clovece nezlob se zahraji.o)))"
Salma: mame se na co tesit
navim my nebydlime v byte...ale v papirove krabici