Dagmar vyrůstala v dětském domově, Honza pouze s matkou. Z tohoto důvodu snili o velké, především pak úplné rodině. Takové, kterou sami nikdy nepoznali. Po pár krátkých měsících vztahu se ihned pustili do “práce” na miminku. Když se první půl rok nedařilo, nepropadali panice. Dalších šest měsíců už bylo mírně stresujících. Zvláště tehdy, kdy jejich přátelé oznamovali radostné zprávy o sladkém očekávání. Dagmar si začala přiklánět k faktu, že něco není nejspíš v pořádku. Tím, že se jedná o dva mladé a zdravé jedince, bylo Dáše mnohokrát doporučeno posečkat. Nenechat se deptat tím, že se nedaří. O dva roky později to už Dagmar nevydržela. Na její popud vyhledali s přítelem pomoc odborníka. Hned první vyšetření ukázalo, proč se jim nedaří počít, Honza je neplodný.

Co teď?

Verdikt lékaře pár doslova zlomil. Hlavně Dagmar je ze vzniklé situace velmi špatná. Tolik se těšila na roli matky. Představa, že nebude mít s milovanou osobou vlastní děti, ji ničí. Odborník na klinice, kde jim byl vyřčen nepříjemný ortel, doporučil návštěvu specialisty na reprodukci. Šance na přirozené početí dle jeho slov neexistuje, ale chce, aby podstoupili více testů. 

Za necelý měsíc čeká Dášu a Honzu návštěva soukromé reprodukční kliniky. Jsou ochotni zaplatit cokoli, ale obávají se, že se nedá nic dělat. Doma vzniklou situaci neřeší. Dáša ale dopředu přemýšlí, co dál. Nezná možnosti, které budou mít, napadá ji pouze adopce či oplodnění cizím dárcem. Ani jedna z variant se jí nelíbí. U adopce se bojí, že z dítěte vyroste malý gauner, nosit pod srdcem potomka, který je z poloviny cizí, je nemyslitelné. Stejně jako rozchod s partnerem, který kamarádky doporučují. Každý den brečí, proč zrovna ji potkal tak krutý osud. 

Nenechte si ujít:

Reklama