„Bylo to za bílého dne. Otevírala jsem dveře do domu a za mnou proklouznul nějaký muž. Vypadal docela slušně a tvrdil, že jde na návštěvu k sousedům. Šel se mnou k výtahu, ale u něj mě popadnul a zatáhnul do temného koutku pod schody, kde se po mně začala sápat. Po pár minutách se mi podařilo se vysmeknout a začala jsem křičet na celý panelák, abych zalarmovala sousedy. Leknul se a utekl. Ještě teď, když si na to vzpomenu, jsem celá zpocená a vystrašená. Nechybělo málo a mohl mě znásilnit,“ popisuje Eliška.
Foto: Shutterstock
Přestože pokus o znásilnění byl naštěstí neúspěšný, stejně to poznamenalo Eliščin milostný život. Od té doby totiž nespala se svým přítelem Patrikem a ten už začíná ztrácet trpělivost.
„Zpočátku mi byl velkou oporou, chápal, že na intimní sbližování nemám nějakou dobu vůbec náladu, pomohl mi najít terapeuta, ale po čtyřech měsících sexuálního půstu na mě začal už docela ošklivě tlačit. Sice chodím na terapie, ale zatím to moc nepomáhá, když si představím, že bych měla mít sex, vždycky si vzpomenu na toho úchyla a je mi špatně. Žádné vzrušení se nekoná, prostě mi veškeré intimnosti začaly být odporné,“ tvrdí Eliška.
Nejprve se Patrik snažil Elišku svádět, dostat ji do nálady apod., a když ani to nezabralo, uchýlil se v poslední době k výhružkám.
„Vykládá mi, že jestli mu nedám, tak se poohlédne někde jinde. Myslím, že jsou to jen řeči zoufalého muže, ale nerada bych o něj přišla. Chápu, že má svoje potřeby, ale já prostě nemůžu,“ uzavírá Eliška.
Zdroje: respondentka Eliška
Čtěte také:
- Sex jen za odměnu. To je realita, které čelí osmatřicetiletý Jiří
- Zeptali jsme se mužů: Které ženy se vám líbí? Všechny mají jeden společný znak a tím je ženskost
Nový komentář
Komentáře
Velká většina mužů skutečně nebude čekat, až se žena dostane ze svých psychických problémů a nemusí jít jen o pokus znásilnění. Sama jsem zažila hodně škaredé rány osudu a můj dlouholetý partner to taky řešil tak, že si prostě užívá jinde a s jinými. Samozřejmě mi to příjemné není, ale bohužel je třeba se s tím smířit, taky je mi podstatně více let, než Elišce. Ale nemyslím si, že když bude sama, že se z toho zázračně dostane a může začít třeba nový vztah, spíše se bude propadat do hlubších depresí. Tady je každá rada drahá.
To ma teda super "pritele".
Co by delal treba po porodu? Nastrihy umi osklive bolet i po roce...
Za me, nenechat se tlacit nekam, kam nechci.
Rozchody boli, ale takoveto trauma je horsi.
Pokud je na tom příběhu aspoň část pravdy, asi by bylo Elišce lépe být na čas sama. Srovnat se, vyřešit si trauma a třeba začít nový vztah, nebo pak pokračovat s Patrikem. Nezažila jsem ani vzdáleně takovou situaci, ale asi bych mu řekla: Nechceš a nemáš trpělivost čekat? Tak se holt rozloučíme. Trauma by se mohlo zvětšit, kdyby se mu podvolila proti své vůli. Dělat ve vztahu věci pod tlakem vede do záhuby.
Proč bys o něj nerada přišla?Nezdá se být čímkoli výjimečný. Necitlivých hulvátů je všude dost. Pokud je pro něj sex důležitější než ty, tak není o co stát.
Pokud má Eliška tak silný blok po napadení, terapie může trvat hodně dlouho a Patrikovi dojde trpělivost a odejde od ní. Teď trápí jeden druhého - on že na ní naléhá a vyhrožuje a ona že nemůže uspokojit jeho potřeby.
Chápu, že se jí intimnosti "hnus". Ale proč má potom partnera? Vdaná není.
To je takové klišé - za bílého dne v paneláku
to už je pomalu urban legend. Vždyť by ten chlap musel být blázen. Nicméně kdyby se to náhodou skutečně stalo, jakože tomu nevěřím, tak chybí popis, jak Eliška okamžitě tuto věc ohlásila, a po násilníkovi se rozběhlo pátrání ještě "za tepla". Další věc je, že na jakoukoli terapii čekají lidi dlouhé měsíce, není dost psychologů, psychoterapeutů, ani psychiatrů. To měla Eliška sakra kliku a protekci, že někoho sehnala hned, kolik těch terapeutických sezení absolvovala? Tři, pět? Jasně že to zatím nepomáhá. Ale my máme vlastně odsoudit toho nehodného Patrika, který naléhá, místo co by měl pochopení. 
Je to těžké na obě strany. Když ani psychoterapeut nepomůže, asi bude líp se rozejít než trápit dál. Je vidět, že partner vyčerpal svoje možnosti. To, že naléhá, odpor jen zvyšuje a zhoršuje to situaci. Třeba se Eliška o samotě lépe srovná se svým trápením než ve věčných obavách, kdy " s tím za mnou přijde a bude se domáhat".