Moje kamarádka je pravidelnou čtenářkou Ženy-in a s chutí si čte hlavně články „ze života“. Stejně ji zajímají diskuze pod články, rady a reakce vás, čtenářek. Donedávna by ji ale nenapadlo, že takovou radu bude potřebovat sama a nechá o sobě napsat článek.

Renatu jsem poznala chvíli potom, co jsem seznámila se svým manželem. Její manžel Vojta a můj manžel spolu chodili na vysokou školu. A protože byli moc dobří kamarádi a Renata je fajn holka, scházeli jsme se všichni docela často.
Po skončení vysoké jsme se zas tak často neviděli, protože my jsme se pustili do stavby domu a Renata s Vojtou se odstěhovali do Dukovan, kde dostal Vojta byt i práci. Vídali jsme se párkrát do roka. Poslední rok nám ale nevyšla ani jedna návštěva, poněvadž se nám narodil Josífek, dodělávali jsme dům a Renata v dubnu otěhotněla. Telefonoval nám to nadšený Vojta, že se těší, že nás konečně s tím miminkem dohoní. Když jsem chtěla Renatu k telefonu, omluvil ji, že s námi nechce mluvit, protože jí není dobře.

A konečně před čtrnácti dny nám zatelefonovali, že se přijedou podívat na Josífka i na domeček.
Přijeli, popovídali jsme si všichni společně a potom jsme se rozdělili. Chlapi šli do kotelny kouřit a probírat své věci a my s Renatou jsme zůstaly v obýváku s tím, že budeme probírat ta naše miminka.

Hned, jak za mužskýma zaklaply dveře, začala Renata plakat a když se trochu uklidnila, pověděla mi, proč se nemůže na své miminko, které se má narodit o Vánocích, těšit.

Když byl Vojta na třítýdenním školení, stavil se u nich jeho kolega z práce. Že prý ho Vojta pozval, že když bude potřebovat, může se u nich připojit na internet. A kolega potřeboval.
Renata mu uvařila kafe, a protože tehdy nedávali v televizi nic zajímavého, tak otevřela víno a sedla si ke kolegovi do ložnice, kde mají s Vojtou počítač.
Dopili víno, kolega dosurfoval a zvedal se k odchodu. A když vycházeli z ložnice, ve dveřích se tak nějak srazili a zafungovalo víno, Vojtova nepřítomnost a kolegova manželská krize (jak se Renatě svěřil při surfování).

Když se vedle sebe ráno probudili, kolega Renatu obvinil, že ho opila, svedla a vlastně ho přinutila podvést manželku, se kterou čeká dítě (!!!). A ať se neopovažuje něco říct Vojtovi nebo komukoliv jinému.
Samozřejmě, že to Renata neměla v úmyslu. Sama pro sebe si vymyslela desítky omluv a rozhodla se na nevěru zapomenout.

Možná by se jí to podařilo, nebýt pozitivního těhotenského testu o pět týdnů později. Samozřejmě, že Vojta měl radost. Na začátku roku vysadila Renata antikoncepci a začali se pokoušet o miminko. Jenže, když on kolega slíbil, že si bude dávat pozor…

Renata si není jistá vůbec ničím. Nejdříve přemýšlela, že si dítě nenechá, že to Vojtovi ani neřekne. Jenže - co když je dítě Vojtovo? A co když jeho kolegy? Bude Renatu její nevěra trápit celý život? Má se přiznat Vojtovi a doufat, že miminko je přece jen jeho? A i kdyby bylo miminko Vojty, nerozbije jejich vztah Renatina nevěra?

Čtenářky, když vám Renata tolik důvěřuje, poradíte jí? Nebo ji rovnou odsoudíte?  

      
Reklama