Například už v polovině patnáctého století se v Indii transplantovaly nosy, a to hlavně proto, že useknutí čichového orgánu bylo jedním z trestů za některé zločinné skutky. A kdo by chtěl chodit po světě bez nosu? Uspokojovat poptávku po tomto dříve neobvyklém druhu operace začala tehdy rodina Kanghiara.
V Benátkách na konci 16. století zase lékař jménem Tagliacozzi používal kůži z paže při nosní chirurgii. Zakrátko byla sice většina jeho poznatků zapomenuta, avšak v 19. století je „oprášil“ anglický chirurg Carue, který úspěšně použil kůži z hlavy na rekonstrukci nosů dvou armádních důstojníků. Že by souboj….?
Ve dvacátém století pak došlo k rozvoji plastické chirurgie, nejvíce pak (podobně jako tomu bylo u mnoha dalších vědních oborů) v období obou světových válek. Technika operací se v posledních desetiletích stále zdokonaluje, před 25 lety se začaly (k radosti silnější poloviny lidstva) používat prsní implantáty, vylepšují se postavy i obličeje, úspěšně se odstraňují stopy stárnutí i poranění…. Plastičtí a estetičtí chirurgové dokáží dnes doslova zázraky, a to nejen v případě zdokonalování vzhledu již tak dost dokonalých hvězd showbusinessu (Cher, Anderson, Jackson…), ale například i při odstraňování následků vážných poranění, kdy dojde například k oddělení končetiny a podobně.

Reklama