Do stareho mesta jsem vyrazila mestskym autobusem, trochu jsem tusila, kde to je (Datong je obrovsky - v jednom pruvodci jsem si precetla, ze ma kolem milionu lidi, v jinem to bylo jeste vic).

Nastesti se se mnou dal v autobuse anglicky do reci cinsky mladik, dokonce me dovedl k nejstarsimu klasteru a ukazal cestu dal.

Na prvni fotce je vychodni brana, pry se tam bubnovalo (misto naseho zvoneni). Dost spatne se to fotilo, protoze kolem je kruhovy objezd a jezdi tam spousta aut.

Stary klaster je rozdelen na dve casti, je to moc pekne, presne tak, jak si to clovek predstavuje z televize. V druhe casti dokonce do nekterych svatyni nepousteli, protoze ten klaster je jeste funkcni, potulovali se tam taky mnisi s oholenou hlavou a v okrovych habitech.

Dal jsem se koukla na Zed deviti draku, opravdu je jich tam devet, draci jsou zluti nebo fialovi z glazovanych dlazdic. Tahle je nejvetsi, v Datongu jsem jeste videla dve takove zdi, ale draku tam bylo min. Drak je v Cine posvatne zvire (na rozdil od evropskeho pojeti je povazovan za hodneho a pry dokonce prinasi dest). Ta zed je taky pekne stara, ale uz jsem zapomela letopocet.

Slibila jsem pripojit nekolik postrehu, uz minule jsem se napriklad zminila o cinskem cestovani.

Na velkych nadrazich jsou obrovske haly - cekarny. Jsou tam kovova sedadla, lidi tam sedi, stoji, opravdu obrovsky dav. (Vlaky jsou dlouhe, dle mych vypoctu se do jednoho vlaku vejde tak 1000 az 1500 lidi - pocitano podle vagonu a kapacity vagonu, vlaky jezdi plne.) Vlaky obvykle vypadaji jako spinavy stary osobak s tvrdymi sedadly bez kupicek. Tak prumerne 20 minut pred odjezdem vlaku se teprve pousti na peron. Utvori se obrovska fronta v te cekarne, lidi prochazeji po jednom jednim nebo az tremi vstupy, tam stoji nadrazaci a stipou listky. Dal uz neni treba davat pozor, kam obrovskym nadchodem zamirit, staci jit s davem. Je treba pouze najit spravne cislo vagonu. Pak to zacne byt zajimavy, pokud to neni vychozi stanice vlaku, lidi s mistenkami zacnou vyhazovat ty bez mistenek, bagly se strkaji do prihradek nahore (je to rozhodne vyse nez v ceskych vlacich - nechapu, jak to cinani zvladnou), lidi si na stolecky u oken odkladaji igelitove tasky s proviantem na dlouhou cestu a vubec je hrozny srumec. Tohle vsechno trva ctvrt hodiny, vlak odjizdi nacas, lidi jsou srovnany a v pohode. Postupne ty, co nemaji mistenky a stoji se natlaci na kraj sedacek, takze na sedacce pro tri casto sedi ctyri a na sedacce pro dva casto jsou tri (deti nepocitam). Pak behem cesty dost casto projizdeji voziky tu s pitim, ovocem nebo jidlem - ti co stoji, musi vzdycky uhybat, ale asi jsou na to zvykli. Jo taky je zajimave, ze v kazdem vagone je kotel na horkou vodu bud na uhli, v novejsich i elektricky a lidi si prubezne chodi zalevat svuj caj, na ktery maji takove zavarovacky s plastovym ouskem. Ve vlaku se spi, ji, hrajou karty, dloube se v nose... Cinani jsou taky desne zvedavi, jakmile se nekde neco zacne dit, hned je tam skupina a cumi (to se opravdu rict jinak neda) a to plati nejen pro vlak.

Karty se taky hrajou nejen ve vlaku, ale ve je meste dost casto videt skupinu lidi (vetsinou chlapu) na chodniku a masti karty, kolem dalsi stojici skupina kibicuje.

Cinani jsou vubec hodne kolektivni narod. Kdyz se vyrazi driv rano, je mozno videt treba pred nobl hotelem nastoupeny veskery personal i v uniformach (recepcni v kostymkach, kuchare v bilych cepicich....) a bud hromadne cvici, nebo aspon spolecne vykriknou par hesel a pak se organizovane pochodem odeberou zpet do hotelu. Jinak na ulici rano casto cvici i clovek sam, nebo je mozno videt dve az tri babky, jak machaji rukama a pritom klabosi.

Deti jsou tady vetsinou moc mile, mimina uplne uzasna. Vetsinou maji kalhotky s rozstrizenym rozkrokem, ale bohuzel jsem nevidela, co se deje, kdyz v narvanem dopravnim prostredku se diteti chce curat nebo neco jineho. Kocarku tady moc videt neni, mimina i batolata se nosi na ruce.

Ze zviratek me zaujali uzasne spinavi mali cinsti pejsci, kteri se potuluji po vesnicich, nekdy i ve meste. Taky je tu dost osliku, a to i ve meste, hlavne na trzich jako dopravni prostredek viz. posledni foto.

Myslim, ze postrehu pro dnesek uz bylo dost, priste popisu Cingischanovo mauzoleum a pripojim neco o jidle a o cenach.

Mejte krasne dny

Iva

 

Pozn. redakce: Článek nebyl redakčně upravován.

Reklama