Děkujeme za další příspěvek na téma Máj, lásky čas. Poslala nám ho čtenářka s nickem bokul. Proč byl její 1.máj tak trochu rozpačitý?
Milé čtenářky, možná to znáte - čím více se na něco těšíte, tím méně to potom vyjde. Právě proto byl možná můj včerejší první jarní den méně zamilovaný, více uspěchaný a uzlobený.
Jsem šťastnou maminkou a milovanou manželkou, a tak jsem si myslela, že o pusu nebudu muset škemrat. Musela jsem... Vyrazili jsme až po večerníčku hledat rozkvetlý strom. Naštěstí jsme strom našli a oba mí „chlapci“ mne opusinkovali.
Jen je mi tak trochu líto, že ta pusa nepřišla během odpolední procházky, na kterou jsem se těšila, že vyrazíme všichni jako rodina. Nakonec jsem šla sama se synem a tajně jsem si pusinku uloupila už během procházky, když už Davídek spal (takže jsem to měla pojištěné :-) ).
Někdy je člověku smutno z toho, že takováto milá tradice se schová mezi každodenní stres a povinnosti. Každopádně neuschnu a budu doufat, že příští prvomájová pusinka se obejde bez přemlouvání.
Krásný den všem přeje bokul
Tak si to tak neberte, příště se jistě polepší
A co vy, milé ženy-in? Uschnete, nebo neuschnete? Líbí se vám tento prvomájový zvyk? Musely jste si o pusu nenápadně říct, nebo to vašeho partnera napadlo samo? Má pro podobné zvyky pochopení, nebo to bere spíš jako „povinnost?
Napište nám na dnešní téma na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
ramborka — #7 souhlasím s Tebou... taky to tak u ně většinu je :-)
Všem Vám velmi pěkně děkuji za reakce na můj příspěvek a přeji krásný květen naplněný láskou, ať už je milovanou bytostí dítko, muž a nebo třeba i zvířátko. Megan
A u mě platí, že čím méně se na něco těším, tím lépe to pak vyjde
Megan11 — #2 Hodně štěstí
SNÍŽEK — #4
pusinka od miminka je nejsladší
Megan11 — #2 nevím co napsat,jen mám po přečtení krásnej pocit
Ani já snad neuschnu...
..se svým půlročním synkem žiji sama a tak jsem byla prvního května malinko posmutnělá, že letos zamilovaná pusa pod kvetoucím stromem nebude.
Ale na procházce mě napadlo, že vlastně jediný příslušník mužského pohlaví, kterého opravdu miluji (a on mne jistě také) je právě můj syneček Jiřík a tak jsem si to řádně vynahradila-každý strom, na kterém byl alespoň nějaký kvítek byl náš.
Maličkého jsem nesla v Manduce, aby na procházce také něco viděl a myslím, že i jemu se-podle hlasitého smíchu-hubičkování líbilo. Takže díky Jiříku.
Tvá máma Megan
Taky neuschnu,ale tentokrát to tedy žádná romantika nebyla.