Milé ženy-in,

ve stanu jsem strávila od 14 let zatím každé prázdniny, teď už bohužel jen „dovolenou". Čím jsem starší, tím jsem pohodlnější, a proto rozhodně nechci tvrdit, že stan je to jediné pravé ořechové - naopak, pokud jedu někam, kde je možnost slušného a cenově přijatelného ubytování, dávám mu přednost, kempy nemiluju a využívám je jen v nutnosti.

Jenže jsou situace, kdy se bez stanu neobejdete. Jezdíme v létě často na hory, a pokud je chcete přejít bez slézání z hřebene, stan je nutností. Odměnou za těžký batoh je soukromí, místa na táboření jako ze snu, klid a romantika. Často mám pocit, že večerní táboření je lepší než celá chůze po horách :-).
Taky při delším přejezdu na kole stan neuškodí - vloni jsme jeli po Maďarsku, bylo nás devět ženských. Jeden večer jsme mířily do kempu, ale místo do něj (byl daleko :-)) jsme dojely pouze do místní hospody. Když se začalo stmívat, začaly jsme se ptát místních na místo vhodné k postavení stanů a po krátké debatě mezi místními jsme nasedly na kola a jely ve štrůdlu za místním strýcem (byl to pohled pro bohy a pán si užil svých pár minut slávy - on jel první a za ním devět mladých ženských na kole, všichni, kdo to viděli, tleskali a volali :-)). Ten nás dovedl na zahradu své sousedky, kde jsme si postavily stany a osprchovaly se zahradní hadicí  - i takhle se dá stanovat. :-)

Posílám pár fotek z letních akcí.







Fialinka

Milá Fialinko,
tak jestli takhle vypadá pohodlnost, tak bych se měla zastydět.
Fotky jsou nádherné a možná jste jimi navnadila některou z nás, aby ze svého stanu otřela prach, vyhnala pavouky a vyrazila na cesty.
Reklama